Článek
Radiace zabila tisíce lidí žijících v přilehlých oblastech a také ty, kteří byli vysláni tragédii řešit. Celkový počet obětí je stále spekulativní kvůli dlouhodobým účinkům radiačního záření. Podle světové zdravotnické organizace se dá obecně hovořit o 9 tisících obětech, podle skupiny Greenpeace může jít až o 90 tisíc zemřelých.
Město Slavutyč bylo postaveno krátce po tragickém výbuchu, kam vláda evakuovala na 50 tisíc obyvatel zamořeného města Pripjať. To bylo město určené pouze pro pracovníky jaderné elektrárny. Dnes je Pripjať opuštěné „město duchů”.
Přeživší a jejich rodiny dnes žijí ve Slavutyči a po 33 letech pořádají vzpomínkové akce. „Jediné, co mohu dělat, jediné, co můžeme dělat, je vzpomínat. Přijet sem a pobýt tu. Vzpomenout si na lidi a vzdát jim hold,” líčí tehdejší pracovnice černobylské elektrárny Alijona Šejderová.
„Už je to tolik let, ale pořád si to pamatujeme. Spoustu lidí sem ani nemůže přijet, protože to zažili. Moji přátelé jsou z města Pripjať. Prožili to všechno, evakuaci, explozi, rozdělené rodiny. Nemůžou se vrátit, je to pro ně příliš živé,” říká Šejderová.
Moskva tehdy tragickou událost tajila, na veřejnost se informace o postupujícím radioaktivním mraku dostaly až na konci dubna, kdy se již nacházel na území Polska a Skandinávie. Češi se o hrozbě dozvěděli až po oslavách 1. máje, které se konaly na ulicích a na náměstích.
Do Slavutyče jezdí uctít památku obětí i studenti, kteří tragédii nezažili. „Svět zapomíná. Na jednu stranu je to dobře, protože je to tragédie a ta by neměla zanechávat šrámy na duši, na druhou stranu je to špatně, protože by si lidé měli pamatovat svoji historii,” zamýšlí se jedna z nich, Anastasia Murdinskaya.
I když od tragédie uplynulo více než čtvrtstoletí, radioaktivní izotop cesia 137 je stále přítomný v rostlinách, půdě, lesních plodech i mase. V Česku se proto stále všechny potraviny dovezené ze třetích zemí testují.
