Od lajny k lajně. Má hokej opravdový problém s kokainem?

Veřejné tajemství, o kterém všichni vědí. Tak zní jedna z úvodních vět v článku renomovaného amerického serveru The Athletic, který se zabývá tématem kokainu v hokejové NHL. „Výskyt kokainu mezi hráči je v současné době opravdu velký. Dát si kokain se stalo skoro tak běžným, jako dát si pivo, což je velmi znepokojující,“ říká v uvedeném článku útočník Anaheimu Adam Henrique.

Pro konkrétní případy kokainových hříšníků stačí sáhnout do minulosti slavné soutěže. Problémy s bílou mikrokrystalickou látkou měli například legendární gólman Grant Fuhr, bitkař Bob Probert, raubíř Theo Fleury, Jarret Stoll, Nate Schmidt a také Jevgenij Kuzněcov. Ruský útočník měl na posledním světovém šampionátu pozitivní test na kokain v den utkání o bronz proti Česku. Na internet navíc uniklo video, které ho zachycuje na hotelovém pokoji vedle dvou „lajn” bílého prášku.

Vzrůstající popularita kokainu je evidentní také v českém prostředí. „Problematiku kokainu a hokeje samozřejmě vnímáme. Po posledním případu v Pardubicích jsme se snažili o určitou osvětu, klubům jsme rozeslali všechny možné materiály, které přichází od antidopingového výboru. Jinak ale s touto drogou osobně nemám zkušenosti, člověk občas něco zaslechne, ale naživo jsem nikdy nikoho s kokainem neviděl,“ dodává ředitel Tipsport extraligy Josef Řezníček. Ten naráží na poslední případ z loňského srpna, kdy měl s kokainem problém pardubický obránce Petr Čáslava.

V Pardubicích zareagovali na inkriminovaný problém po svém. Nový generální ředitel Martin Sýkora se po loňské sezoně rozloučil se skupinou hráčů, která měla podle jeho slov problémy s životosprávou a profesionální přípravou sportovce. Tím ale preventivní opatření v Dynamu neskončila.

„Hráči podstupují pravidelné odběry krve, abychom věděli, jaký je jejich zdravotní stav, jak jejich tělo reaguje na tréninky a podobně. Během nich se nám naskýtá příležitost čas od času je otestovat i na zakázané látky a drogy. Je to nastavené tak, že můžu kdykoliv přijít a poslat tam jakéhokoliv hráče. Je to stejné jako ve fabrice, kde může šéf přijít v pracovní době a dát svým pracovníkům dýchnout. Jen pro kontrolu, jestli náhodou nejsou pod vlivem alkoholu. Musím říct, že už jsem tuto možnost v Dynamu využil. Namátkou jsem si vybral hráče a poslal ho otestovat, protože zkrátka chci mít jistotu, že je v Pardubicích čisto. Výsledek byl negativní,“ vysvětluje Martin Sýkora.

O popularitě kokainu mezi borci z NHL se spekuluje už delší dobu. Redakce Seznam Zpráv oslovila několik českých hráčů, kteří momentálně nastupují v kanadsko-americké soutěži, ovšem žádný z nich se k této problematice vyjádřit nechtěl.

Myslet si ale, že je užívání kokainu čistě hokejový problém, by bylo samozřejmě bláhové. Míra užívání kokainu obecně je lakmusovým papírkem blahobytu společnosti. „Dá se říct, že čím lépe se společnosti daří, tím větší jsou s kokainem problémy. Není to komodita na sklad nebo do zásoby. Je to tak, že čistě reflektuje poptávku, která i v Česku neustále roste,“ míní ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Všeobecně je brán kokain za drogu „úspěšných”, za které jsou právě hokejisté jako dobře vydělávající sportovci považováni. „V tomto ohledu je přece nesmysl oddělovat hokejisty od normálních lidí. Nechci se nikoho dotknout, ale například skladník nebo pracovník na páse si nedovede představit, jakému tlaku jsou hráči prakticky nepřetržitě vystavováni. Nedivím se, že to občas někomu ujede,“ říká pod podmínkou anonymity bývalý dlouholetý extraligový hráč.

V očích hráčů má kokain ještě jednu velkou výhodu – je zakázaný pouze v soutěžním období. V praxi to tedy znamená, že pokud hráči zrovna nehrají zápas, mohou drogu užívat. Při tréninku nebo během letní přípravy kontrolováni nejsou. Odhalit kokain z krve nebo moči se dá navíc pouze pár dní po jeho užití, teoreticky je tak možné kokain užívat i v průběhu sezony mezi zápasy.

Quentin Holmes, který pracoval dlouhá léta u FBI a následně nastoupil jakožto specialista na bezpečnost v klubu Columbus Blue Jackets, už před časem prohlásil, že kluby v NHL mají velmi dobrou představu o tom, kdo z jejich hráčů si tu a tam „šňupne”.

„Hráči dřívějších generací jezdili v laciných Hondách Accord, ti současní dvacetiletí mladíci se prohánějí v Maserati. Během sezony tvrdě dřou a podobně velkolepě si v období volna užívají i party život. Navíc jim nedělá problém si ho dovolit se vším všudy. Včetně kokainu,“ řekl v roce 2015. Podobně mluví i bývalý hokejista Matthew Barnaby, který na Twitteru uvedl, že i on vnímá, že je užívání kokainu u mladé generace velmi populární.

Podle samotných hráčů ale NHL s kokainem problém nemá. V nedávné anketě televizní stanice ESPN odpovídalo 50 současných hráčů nejslavnější hokejové ligy světa. Na otázku, zda si myslí, že má liga problém s kokainem, odpovědělo 58 % z dotázaných negativně, 32 % nevědělo a 10 % nějaký problém přiznalo.

V České republice je dosud jediným oficiálně potrestaným kokainovým hříšníkem Tomáš Kolafa. Tehdejší hráč prvoligového Ústí nad Labem byl pozitivně testován v roce 2015, okamžitě vyfasoval čtyřletý zákaz hraní hokeje, který mu vypršel letos na jaře.

Zpět ke Kuzněcovovi. Ten dostal od IIHF (Mezinárodní hokejová federace) rovněž čtyřletý distanc, v NHL si ale za trest nezahrál pouze tři zápasy. V tomto ohledu si NHL, podobně jako další severoamerické soutěže (NBA, NFL, MLB), hraje svoji vlastní ligu. Světová antidopingová agentura (WADA) vydává každý rok seznam zakázaných látek, který platí pro všechny olympijské a některé neolympijské sporty. Výjimku tvoří pouze zmíněné sportovní organizace za mořem.

„Všechno to jsou tak vlivné a mocné organizace, že na ně WADA zkrátka nemá žádnou páku. Vytvářejí si v tomto ohledu prakticky svá vlastní pravidla, která musí jejich sportovci dodržovat,“ říká Michal Polák z Antidopingového výboru České republiky.

Například na kokain a marihuanu jsou hráči v NHL testováni až od sezony 2017/2018. Podle nastavených pravidel kanadsko-americké soutěže se navíc výsledky pozitivních testů nezveřejňují. „Když je hráč NHL pozitivně testovaný, tak ligoví činovníci zkrátka obecně řeknou, že našli v jeho těle doping. Většinou se ani nedozvíme, co to bylo za látku. Daný hráč pak musí podstoupit například krátký odvykací program, dostane několik hodin veřejně prospěšných prací nebo jde přednášet do škol,“ dodává pro Seznam Michal Polák.

Rozdíl je rovněž v dvojím metru trestání. Za první dopingové provinění dostane hráč v NHL zákaz činnosti na 20 zápasů. Pokud se situace opakuje, nezahraje si 60 utkání. Až v případě třetího prohřešku následuje doživotní suspendování. Důležité je také zmínit, že po dobu trestu nepobírá hokejista od klubu žádný plat. Oproti tomu vypadá čtyřletý „flastr“ za první provinění pro Kuzněcova od IIHF jako brutální.