Očkování reprezentantů? Požádáme o výjimku, říká sportovní boss Jansta

Jak dostat české reprezentanty na jarní mistrovství světa v hokeji nebo mistrovství Evropy ve fotbale? Budou-li pořadatelské země nebo mezinárodní sportovní federace žádat u sportovců očkování, šéf České unie sportu Miroslav Jansta chce požádat vládu o udělení výjimky a proočkování českých reprezentantů.

„Máme nachystané podklady, týkalo by se to řádově stovek lidí. Nechceme předbíhat. Prvně to budeme řešit v dubnu kvůli mistrovství světa v hokeji, v květnu pak kvůli fotbalovému mistrovství Evropy, následně kvůli olympijským hrám,“ míní Jansta.

Vlivný právník tato slova pronesl v obsáhlém rozhovoru pro Seznam Zprávy. Následující první část interview se věnuje oblasti sportu, v němž Jansta v České republice sehrává důležitou roli. Nejen z titulu své funkce šéfa České unie sportu, ale i díky svým rozsáhlým konexím do nejvyšších politických míst – ať už k Pražskému hradu a prezidentu Miloši Zemanovi nebo premiérovi Andreji Babišovi (ANO).

V rozhovoru Jansta mimo jiné vysvětluje, proč lobboval za šéfa Národní sportovní agentury Milana Hniličku, který složil funkci poslance po nelegálním papalášském mejdanu v Teplicích, ale zůstal v pozici ‚ministra sportu‘. „Olympijský výbor Milana Hniličku také podpořil, na rozdíl od nás bezvýhradně, hlasovali o tom. Jenže předseda olympijského výboru Jiří Kejval se to styděl říct, protože věděl, že se strhne lavina,“ tvrdí Jansta.

V rozhovoru popisuje i to, jak mocensky přetlačil fotbalové bossy Daniela Křetínského a Jaroslava Tvrdíka ve sporu o ‚papaláše‘ Hniličku.

Jste předsedou České sportovní unie, největší zastřešující sportovní organizace. Jak z vašeho pohledu covid zasáhl sportování společnosti?

Stalo se to nejhorší – lidé nemohou sportovat. Přitom sport je skvělý lék. Je to způsob, jak uniknout stresu, jak posílit imunitu, jak se držet v kondici. Jednali jsme s Prymulou, Blatným, Babišem, opozicí, ale byla to sisyfovská práce. Nikdo nenašel odvahu říci: My potřebujeme sport!

Podcenil to stát?

Stát sport podceňuje už třicet let. Dovolím si tvrdit, že dva miliony lidí mají v současnosti zájem sportovat, ale z velké části jim stát takovou možnost omezuje. Proč do obchodu na patnáct metrů čtverečních jeden nakupující jít mohl, ale do haly na patnáct metrů čtverečních jeden sportující ne? Chápu, že šatny a sprchy by byly rizikové. No bóže, tak by se lidi nesprchovali, převlékli by se na chodbě a šli domů trochu zpocení. Což by většině z nich bylo nejspíš jedno, hlavně, že by se mohli hýbat a zatrénovat si. Venku to mohlo být volnější. Anebo se dal udělat výběr bezpečných aktivit. Alespoň že pustili profesionální sport, protože kdo by nás jinak reprezentoval? V zahraničí jede nejen profi sport, ale i ten amatérský.

Možná covid přece jen nějaká pozitiva přinesl. Nikdy jsem při běhání nebo na běžkách neviděl tolik běžců a běžkařů jako letos.

To je pravda. Když jste zavření doma, sport je vysvobození. Tím by se mohla do budoucna zvýšit role sportovních klubů ve společnosti. Celou dobu říkám, že sport se musí decentralizovat, je třeba maximálně finančně podporovat sportovní kluby. Nejen že vám teď sport pomůže situaci zvládat psychicky, ale je i důležitou prevencí před onemocněním.

Budete žádat o výjimku pro sportovce, aby kvůli vrcholným sportovním akcím mohli být očkovaní?

Zatím čekáme, jak se situace vyvine ve světě. Když to mezinárodní federace nebo pořadatelské státy budou požadovat, jsme připravení požádat vládu o výjimku. Máme nachystané podklady, týkalo by se to řádově stovek lidí. Nechceme předbíhat. Prvně to budeme řešit v dubnu kvůli mistrovství světa v hokeji, v květnu pak kvůli fotbalovému mistrovství Evropy, následně kvůli olympijským hrám.

Aktuální kauzou je dění kolem šéfa Národní sportovní agentury Milana Hniličky, který rezignoval na poslanecký post kvůli nelegální oslavě v Teplicích. Stále za ním stojíte?

Zrovna jsme se radili, jak podpořit a zařídit ve sportovním prostředí očkovací kampaň. V tu chvíli mi na mobil přišla zpráva z Blesku o večírku v Teplicích a Milanovi, a my byli v šoku. Nemohl udělat nic horšího. Lidi právem strašně štve, když ti nahoře nařizují pravidla a sami je exemplárně porušují. To samé byla párty na Vyšehradě. Říkal jsem si, že to snad nemůže být ani pravda. Milan tři roky makal, pro sport vydupal spoustu peněz, odpracoval si to. A pak se takhle odpravil jedním večírkem, kam asi jel z falešné solidarity vůči oslavujícím. Arogance moci. Milan musel nést odpovědnost a skončil jako poslanec.

Působí to ale tak, že vlk se nažral a koza zůstala celá. Pro Hniličku je určitě důležitější funkce šéfa sportovní agentury než poslanecký mandát.

Skončil v politické funkci. V agentuře mu zůstala odpovědnost. Musí dotáhnout rozdělaný proces, který bude ještě složitý.

Proč by ho nemohl nahradit někdo jiný v čele agentury?

Bylo nám jasné, že když na agenturu přijde někdo nový, celé se to zabrzdí nebo zastaví. Bude se ve funkci chtít ukázat, začne všechno převracet, zpochybňovat a financování se oddálí v řádu měsíců. Báli jsme se, že se celý transfer zasekne. Odsoudili jsme Hniličkovo chování a vyzvali ho k přijetí odpovědnosti. To udělal a rezignoval na poslance.

Tak snad by jedna personální změna nezabránila rozdělení peněz, pokud bylo všechno transparentně nastavené. Pak se nelze ubránit podezření, zda nezůstal ve funkci z důvodu nějakých ‚kamarádšoftů‘.

Vůbec nevím, jak je co v agentuře nastavené, mě to nezajímá. Jde mi o jedinou věc, aby šly peníze včas ven, do svazů, do klubů, na nejnižší úroveň. Já, Mirek Jansta, jsem měl 23 let basketbalový klub v Nymburku. Za celou dobu jsem nedostal korunu na dotacích do mnou vlastněného profesionálního klubu. Jediné dotace šly na mládež, která byla oddělená od profesionálního klubu. Na dotace jsem neměl žádný vliv. Jako předseda basketu jsem dosáhl jen na dotace, které byly vypsané obecně pro všechny svazy. Jako předseda České unie sportu nečerpám korunu dotace na činnost sekretariátu v Praze, sháním peníze jen pro lidi na pracovištích České unie sportu v krajích a okresech, které jsou totálně podfinancované, a které mimo jiné pomáhají s administrativou klubům. O financování České unie sportu máme celé bichle, dohledáte každou tisícikorunu. Takže abych se vrátil k vaší poznámce, žádné kamarádšofty.

Proč se ale nikdo jiný z funkcionářů tak vehementně za Milana Hniličku nepostavil?

Olympijský výbor Milana Hniličku také podpořil, na rozdíl od nás bezvýhradně, hlasovali o tom. Jenže předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval se styděl to říct, protože věděl, že se strhne lavina. Když v minulosti prosazoval na ministra sportu Petra Hulinského, dával to všude na odiv. Když teď chtěl podržet Milana Hniličku, mlčel a tvrdil, že píše dopisy. Působí to komicky.

Lobboval jste přímo u premiéra za Milana Hniličku?

Ne, obrátil jsem se na sportovce v čele s Jardou Jágrem. Domluvili jsme se, že ho podmínečně podpoříme. S tím, že jsme řekli, že se Milan choval papalášsky, arogantně a hloupě. Teď má ale Milan úkol, aby splnil, co prezentoval.

Co jste říkal na odhalení Seznam Zpráv, že agentuře v distribuci peněz pomáhá za miliony korun najatá firma? Není pak agentura k ničemu, když to nezvládne sama?

Agentura měla dle zákona od loňského května fungovat. Jenže do toho vletěl covid, museli řešit pandemii a neměli kapacitu řešit finance sami, nemají zatím personální kapacitu. Na Ministerstvu školství termíny nestíhali celou dobu ani s týmem brigádníků, dotace posílali v listopadu, teď kritizují agenturu. Laciné. Pokud to agentura nezvládne, pak je prostor pro kritiku. V budoucnu by to měla zvládat sama.

Do kdy má Hniličkova agentura čas ukázat, že svůj úkol zvládla?

Do konce března, kdy má vyplatit zhruba šest miliard. Ty musejí dotéct do klubů, svazů a na významné sportovní akce.

Přežije vůbec do té doby Milan Hnilička? Nesundá ho premiér?

Těžko říct, to je politika. Vidím to 50 na 50. Podle mě to teď ale nikdo moc neví, čeká se, jestli to zvládne. Když se mu to povede, přežije možná i politicky. Doufám ale, že šanci do konce března dostane.

Teplický mejdan ale nebyl první Hniličkův problém. Kritiku vyvolal i průzkum atraktivity jednotlivých sportů. Co jste na to říkal?

Dohodli jsme se původně, že podle průzkumu se při rozdělování peněz má postupovat velmi opatrně, nevím, proč to takhle vzniklo. Ty výsledky byly na hlavu. Ale průzkumy o stavu a vnímání sportu ve společnosti vítám.

Milan Hnilička tím naštval fotbalové prostředí, zejména pak zástupce dvou nejsilnějších klubů Daniela Křetínského a Jaroslava Tvrdíka. To, že Hnilička přežil, bylo v zákulisí interpretováno tak, že Jansta tyto dva muže přetlačil. Berete to také tak?

Jsem na tlaky zvyklý, odevšad. Zvolený do čela České unie sportu jsem proto, abych bránil zájmy lidí, klubů. Bral jsem to tak, aby tyto kluby – starající se i o sportování dětí – dostaly co nejdřív peníze a měly zdroje na svou činnost, která je v době covidu enormně důležitá. Když odvoláte Hniličku a vypíšete výběrové řízení na jeho místo, nejdřív v květnu bude nový šéf, peníze se začnou posílat kdovíkdy. Na podzim? To je cynismus, kluby finančně vyprahnou. Mocensky jsem se postavil za tyto zájmy, tak to bylo. To samé udělal ČOV, akorát jeho předseda Jiří Kejval, když to pro něho není příznivé, raději zaleze.

Takže jste prostě Křetínského a Tvrdíka přetlačil?

No s autoritou šéfa největšího sportovního spolku zastřešujícího tisíce klubů…

S autoritou větší než u sparťana a slávisty?

Jo. Také jsem sparťan, takže můžete říct, že sparťan přetlačil sparťana (smích). Ale tak to rozhodně není, chápal jsem jejich postoj.

Několikrát jste kriticky zmínil jméno Jiřího Kejvala. Blíží se volby nového předsedy olympijského výboru. On tedy vaši podporu asi nemá, že?

Kdybych mohl volit, což nemohu, pana Kejvala bych určitě nevolil. Udělal jsem osudovou chybu, v okamžiku, kdy jsem byl umluven, abych kandidoval na předsedu Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Měl jsem důsledně trvat na tom, že všichni lidé jakkoliv spojení se ztrátou Sazky ve vedení nejen ČSTV, ale i ČOV nemohou jít dál do vedoucích funkcí. Bohužel jsem si tu podmínku nedal a pana Jiřího Kejvala jsem podpořil na předsedu ČOV, i když mi to všichni, kdo dlouhodobě stáli proti Hušákovi, Kořánovi a spol., rozmlouvali. Doufal jsem, že spolu předěláme fungování českého sportu tak, aby základem byl klub a rozhodujícím činitelem svaz, z čehož mě ale brzy vyvedl s představou vytvoření hlavního hegemona českého sportu s ČOV.

Neříkáte to teď jen proto, že v dotační kauze, ve které jste obviněný, de facto stojí proti vám?

Ne. Je to prostě skvělý PRista a hráč. Sport mu má pomoci v budování kariéry. Já to mám jako svého životního koníčka. Je smutné, že má strach z přímé debaty se mnou, kde bychom museli před veřejností obhajovat svoje názory a činy, tak jak nás k tomu loni v říjnu vyzval deník Sport – klasicky se vymluvil.

Nechal jste si vypracovat právní analýzu ohledně cest úředníků Ministerstva školství na olympijské hry. Proč se spor takhle hrotí?

Protože mi před několika měsíci došel dopis od advokáta Jiřího Kejvala, ve kterém mi vlastně vyhrožuje, že když budu veřejně mluvit údajné nepravdy, ovlivňuji tím svědky a de facto mi pohrozil vazbou. Tak to už jsem se vážně naštval, protože já mluvil jen pravdu. Lidi poznáte v kritických situacích. Pan Kejval se v rámci dotační kauzy, ve které čelím soudu, vyjádřil, že je normální, že státní úředníci, kteří rozdělují dotace pro organizace, jezdí za výdaje olympijského výboru na velké sportovní akce. To vám přijde normální? V civilizovaných zemích je toto nepřípustné.

Právní analýza, o které Seznam Zprávy nedávno napsaly, říká, že dle informací získaných z Ministerstva školství olympijský výbor hostil několik úředníků. Kejvalovo vedení říká, že šlo o doprovod ministra. Jak to tedy podle vás bylo?

Ministerstvo přiznalo, že olympijský výbor úředníky hostil. Ministerstvo to sdělilo na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Kejval i přesto bude nadále tvrdit, že šlo o doprovod. Je směšný. Ti úředníci tam byli i v době, kdy tam ministr nebyl, takže žádný doprovod. Není normální, že pan Kejval soudu tvrdí, že to bylo normální. Takže podle něj je normální situace, že olympijský výbor platí cesty státních představitelů, kteří pak rozhodují o penězích pro ten stejný spolek. To není lobbování, ale přímo ovlivňování. To není férová soutěž. A my jsme obvinění z toho, že jsme upozornili na netransparentní výpočet úřednice ministerstva, která se k tomu sama přiznala, že částky žadatelům jen nastřelovala. Je tohle normální situace v právním státu?

Jste obžalovaný za to, že jste tlačil na to, aby Česká unie sportu dostala peníze na svou činnost. To nebylo ovlivňování?

Ne. Řekl jsem generálnímu sekretáři, aby v jednáních s představiteli Ministerstva školství bránili největší sportovní spolek v zemi. Tušil jsem, že se peníze na ministerstvu rozdělují netransparentně, že menší spolky dostávají více peněz než my. Takže bylo logické, že jsem na to chtěl upozornit a chtěl jsem férové přidělení peněz.

Kdy jste nabyl toto podezření?

Musím říct, že exministryně Kateřina Valachová se snažila původně systém peněz nastavit transparentně. Jenže po olympijských hrách v Riu v roce 2016 nastal zlom, z těch her se vrátila úplně jiná ministryně. Aparát nefungoval, různé audity založené v našem spisu ukazují, že peníze do sportu se začaly rozdělovat netransparentně. Nešlo o rozdělení peněz pro Janstu, ale pro sportovní prostředí, svazy a kluby. Místo toho se neskutečně navýšily peníze pro olympijský výbor.

Nemůže se ale ČOV bránit tím, že peníze dává na sportování mládeže?

To je falešný argument, olympijský výbor má monopol na ochranu olympijských kruhů. Ty má obchodovat, za to má mimo jiné shánět peníze. ČOV má jiné poslání, ne financovat sport mládeže. Mládež sportuje ve školách a v klubech, takže tam mají jít od státu peníze na mládež. Když chce olympijský výbor podporovat sportování mládeže, má si na to sehnat sponzorské peníze.

Další sportovní organizací, ve které se bude volit nové vedení, je Fotbalová asociace. Její předáci Miroslav Pelta či Roman Berbr jsou obvinění. Jaký další vývoj odhadujete? Pročistí se český fotbal?

Fotbal je obrazem společnosti, kopíruje společenské vrstvy. Hrají ho chudí i bohatí, je to složitý konglomerát lidí, psychiky a emocí. A hodně, hodně peněz. Ukočírovat to není snadné. Nedělejme si iluze, problémy jsou i v zahraničí a evropských a světových organizacích.

Kdo by podle vás měl FAČR vést?

Velký impuls by nejen fotbal dostal tím, kdyby jej vedla osobnost typu Pavla Nedvěda nebo Petra Čecha.

Ti ale mají prestižní funkce v zahraničních klubech.

To je problém. Nesmí to nikdo dělat jen na obličej, ale na plný úvazek. Mluví se o Karlu Poborském, to je velmi pracovitý člověk. Vladimír Šmicer je zatím spíše jen tváří, nemá tolik zkušeností, byť je to velký sympaťák. Jen mám obavu, že přechod z fotbalisty na manažera je strašně velký skok.

Kdo je vám z obviněných fotbalových šíbrů bližší – Miroslav Pelta nebo Roman Berbr?

To je přece jasné, spolupracoval jsem s Mírou Peltou, který mi pomohl zachránit proti vůli Jiřího Kejvala majetek České unie sportu.

Překvapilo vás obvinění a na začátku i vazební stíhání Romana Berbra?

Slýchával jsem leccos, ale co mě překvapilo, bylo, že se to policii podařilo zřejmě zmapovat. Lidé to neradi slyší, ale myslím si, že s provětráním fotbalových struktur začal Míra Pelta. Přivedl šéfa rozhodčích ze zahraničí, v tomhle se snažil. Říkal jsem mu vždycky, že ve fotbale smrdí ryba od hlavy. Varoval jsem ho, že pro důvěru veřejnosti se FAČR musí finančně svléknout. No a teď stojí u soudu (smích).

Ve druhé části rozhovoru, kterou přineseme později, Miroslav Jansta hovoří o politice. Komentuje dění v ČSSD a iniciativu Tomáše Petříčka stát se novým šéfem strany, vysvětluje, proč by do dění v zemi více vtáhnul vědce, a vysvětluje, proč podle něho prezident Miloš Zeman nepředstavuje symbol jako Václav Havel.