Záběry z dronu nad Bejrútem. Z nebe pršely střepy, tlaková vlna letěla 25 km

Rozhořčení, smutek a strach. Ve svědcích exploze skladu znovu ožily vzpomínky na válku z roku 2006. „Najednou prostě ticho. Žádný zvuk, ruchy, ale ani žádný vzduch. A kolem nás se všechno začalo bořit. To byla jednoduše válka.“

Libanonským Bejrútem v úterý odpoledne otřásly výbuchy. Videa sdílená na sociálních sítích zobrazující obrovskou tlakovou vlnu a do vzduchu vyvalený oblak narůžovělého dýmu napovídala, že příští dny pro už tak zkoušený Libanon nebudou nikterak jednoduché. O tom svědčí i výpovědi místních, kteří měli štěstí v neštěstí a z bezprostřední blízkosti místa exploze vyvázli bez větších fyzických zranění.

„Uviděl jsem záblesk a najednou jsem prostě ztratil sluch. Nic jsem neslyšel. Jel jsem v taxíku, podívali jsme se na sebe s řidičem, chtěl jsem se ujistit, že to cítí taky, že se mnou není nic špatně. Zastavil a pak přišla hrozně hlasitá exploze.

Všude bylo najednou rozsypané sklo, z okolních aut, budov a z nebe pršelo sklo po celém Bejrútu. Byli jsme v šoku, takže první, co mě napadlo, bylo, že šlo o sebevražedný atentát, protože jsme byli poblíž downtownu, kde k těmto věcem obvykle dochází. Už jsem takový bombový útok v této oblasti v autě zažil. Ale po něm obvykle následuje černý kouř, tady ten byl růžový a světlý, byl to masivní oblak jako ze sopky. Nikdy jsem nic takového nezažil. Ten zvuk, dým, ten dosah!“ popsal očitý svědek události svou zkušenost sdílenou například serverem The Telegraph.

Že šlo o exploze dvě, popisuje i svědek pro NBC News. „Ta první byla oproti té druhé úplné nic. To bylo hrozné, nemohl jsem ani dýchat, po druhém výbuchu jsem prostě přišel o schopnost se nadechnout. Bylo to, jako by ve vzduchu nebyl kyslík. A potom to vidíte. Všude okolo kameny a oheň.“

„Najednou prostě ticho. Žádný zvuk, ruchy, ale ani žádný vzduch. A kolem nás se všechno začalo bořit. To byla jednoduše válka,“ popisuje svědkyně. „Je to celé tak skličující. Po válce jsme se všichni tvrdě snažili to tu zlepšit, a teď prostě nevíte, jak to bude vypadat zítra.“

Vzpomínky na nedávnou válku, kterou Libanon zažil naposledy v roce 2006, v mnohých Libanoncích úterní explozí bolestně ožily.

„Viděl jsem válku, cítil jsem válku. V roce 2006 jsem byl v jižním Libanonu, kde jsem to viděl. Ale trvalo 30 dnů udělat v ulicích takovou spoušť, kterou způsobil jeden výbuch. Je to katastrofa, nikdy jsem nic takového neviděl. Nejdřív jsem slyšel první explozi, která otřásla domem. Potom přišla druhá a já se začal bát o své děti a ženu. Můj dům je odtud daleko, asi 20 minut pěšky. Ale všechno je poničené,“ popsal ve videu The Guardian místní bejrútský fotograf.

Vlastní válku teď ale vedou bejrútské nemocnice. Lékaři připomínají, že jednu bitvu už v posledních dnech vedou, a to kvůli koronaviru, který je zaměstnával čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.

„Donesly se k nám nějaké řeči, že se ve městě něco stalo, snažili jsme se to vůbec dát nějak dohromady, ale všude byl zmatek, nikdo nechápal, co se tady v té zemi zase děje. Třešničkou na dortu je vlastně ta lhostejnost vůči lidem. Jestli šlo o teroristický čin, opravdu nevíme.

Nad tím vším ale stojí povinnost nosit roušky, protože nechceme chytit ještě koronavirus při ošetřování malých zranění,“ popisuje současnou situaci lékař jedné z místních nemocnic. „Rozhořčení. To je to správné slovo popisující, co cítím teď, tři hodiny od události.“

„Poslední měsíce naše nemocnice bojují kvůli koronaviru, jsou plné, nemohou pracovat více. Nemají už ani více personálu, více lůžek… nevím, co víc říct, je to humanitární katastrofa,“ popisuje svědkyně z Bejrútu pro Sky News.

„Zatím jsme v naší nemocnici ošetřili asi 300 zraněných, probíhá šest operací a pořád přicházejí další lidé, kteří potřebují naši pomoc. Pět lidí máme na JIP, tři další přijeli už mrtví. Zapojeni jsou všichni naši doktoři i sestry, včetně všech zaměstnanců administrativy,“ popisuje jiná lékařka. Dodává, že kromě péče o zraněné se nemocnice potýká i se škodami, které tlaková vlna napáchala. „Propadl se strop u vstupu a okna v pokojích pacientů jsou rozbitá.“

Sílu tlakové vlny pocítili i místní žijící kilometry daleko od místa exploze.

„Seděla jsem u stolu v obýváku a uslyšela ten zvuk. Znělo to, jako by kolem hodně nízko prolétalo obrovské letadlo. Najednou mě tlak odhodil až ke dveřím a všude bylo sklo,“ tvrdí další. „A tohle se stane v zemi, která už prochází extrémně složitým obdobím.“

Konečný počet obětí zatím není znám. Hovoří se asi o stovce mrtvých, 4 000 zraněných a po dalších záchranáři stále pátrají v troskách. Šéf libanonské pobočky Červeného kříže předpokládá, že počet obětí výbuchu stovku převýší. „Máme už více než čtyři tisíce zraněných, někteří jsou v kritickém stavu,“ uvedl George Kettana. Mezi zraněnými jsou i zaměstnanci německého velvyslanectví či členové Prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL).

Vybuchl sklad v přístavu, kde byly uloženy stovky tun dusičnanu amonného, tedy ledku. Premiér Hasan Dijáb řekl, že Libanon postihla katastrofa, a požádal spřátelené země o pomoc. Mnoho států ji už nabídlo.