Obří skandál se státními pozemky. Policii přivedl až do Janouškovy kanceláře

Psal se rok 2002: osmasedmdesátiletá paní Emilie Bednářová zažádala, ať jí stát nahradí pozemky vyvlastněné komunisty. Šlo o obrovský majetek – desítky hektarů polí bývalého největšího velkostatku v Praze, na němž dnes stojí paneláky. Úředníci tehdy žádost podrobně prozkoumali – a zamítli: není příbuznou původního statkáře, tudíž nemá na restituci nárok, zněl jejich závěr.

Deset let poté: úředníci evidují Emilii Bednářovou jako velkostatkářovu neteř. A paní Bednářová společně s dalšími restituenty po velkostatkáři získává skvělé pozemky v hlavním městě v hodnotě miliard korun.

V pondělí tento případ míří jako největší restituční skandál v dějinách Česka před soud.

Obžalováni jsou tři úředníci, kteří o vydání pozemků rozhodli. Škodu vyšetřovatelé spočítali téměř na 1,4 miliardy korun.

Podle textu obžaloby, který Seznam Zprávy získaly, policie případ uzavřela jen jako chybu úředníků. Neprokázala jim, že by to vše udělali schválně – nebo že by se dokonce snažili mimořádně cenné parcely někomu přihrát.

Zároveň však detektivové vypátrali, co se zatím nevědělo: že mezi lidmi, k nimž měl putovat výnos z falešné restituce, byli i známí pražští „političtí podnikatelé“ Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička.

Případ, který jde po letech vyšetřování v pondělí k soudu, se týká takzvaných náhradních restitucí. Tedy situace, kdy komunistický režim zabavil pole a pak je zastavěl. Silnicemi, domy nebo továrnami. Takže po roce 1989 nebylo možné pozemky vrátit původním majitelům.

Stát proto začal vydávat takzvané restituční nároky. Zjednodušeně poukázky, ohodnocené podle rozsahu a stavu zabavených polí, za něž si pak restituenti mohli pořizovat jiné pozemky v majetku státu.

Restituce velkostatku rodiny Bečvářových, který se od 19. století rozkládal na území pražských Strašnic a Žižkova, patřila k těm nejrozsáhlejším.

Jako náhradní pozemky dědicové po velkostatkáři na státu po roce 2009 vysoudili – právě s pomocí restitučních nároků – superlukrativní parcely. Například velkou plochu proti Thomayerově nemocnici, pole u Uhříněvsi a mnoho dalších, často stavebních pozemků, v Praze i na okrajích města.

Podle obžaloby má ale celá restituce zásadní vadu a policisté ji připsali třem bývalým zaměstnancům pozemkového úřadu: Evě Benešové a Petru Chmelíkovi v roli ředitelů a Janu Horákovi, který jako právník žádosti restituentů vyhodnocoval. Sazba za trestné činy, z nichž jsou obžalováni, činí až 12 let.

Zmíněná „zásadní vada“ má složitou zápletku, ale zjednodušeně jde o to, že na restituce mohli dosáhnout jen původní vlastníci nebo jejich potomci. Případně lidé, kteří po majitelích dědili na základě závěti.

Což byl právě případ restituentů, kteří se domáhali náhradních pozemků za Bečvářův velkostatek: dvě ze tří statkářových dětí zemřely v 80. letech bez potomků, ale sepsaly poslední vůli. V ní vše odkázaly lidem, kteří se o ně starali. Například už na začátku zmíněné Emilii Bednářové.

Třetí statkářovo dítě, syn Jan Márius Bečvář, žádnou závěť nezanechal. A to je důležitý moment, protože když došlo na restituce, úředníci napsali do příslušných rozhodnutí, že Emilie Bednářová je neteří Jana Mária Bečváře, a proto ji také náleží odškodnění. Přitom správně měla být restituentkou pouze po dvou velkostatkářových dětech, nikoli však po tomto synovi.

V řeči čísel to podle obžaloby znamená, že největší restituční kauza byla o jednu třetinu nafouknutá. Neboli, že restituenti dostali v tržních cenách náhradních pozemků o 1,4 miliardy víc, než jim náleželo.

„Obvinění tak popsaným způsobem v rozporu se zákonem o půdě a svými povinnostmi přiznali nárok podle zákona o půdě osobám, které ve vztahu k nemovitostem původně patřícím Janu Máriu Bečvářovi vůbec nebyly oprávněnými osobami,“ napsal do obžaloby státní zástupce Jiří Pražák.

Přitom ještě v roce 2002, jak zaznělo, úředníci pozemkového úřadu tuhle část restituce zamítli. Rovněž upozornili, že původní žádost o restituci z roku 1991 je celá zvláštní – ve spise existovala jen neúplná kopie, originál se někde ztratil. A také v dalších dokumentech, například v soudních rozhodnutích o dědictví z 90. let, ani sami restituenti netvrdili, že jsou příbuznými původních majitelů.

Právě to dnes obžaloba vyčítá úředníkům: jako zkušení experti si měli zjistit všechna fakta, například dřívější rozhodnutí pozemkového úřadu. Pak by se podle státního zástupce nemohlo stát, že přiznají obrovské restituční nároky nesprávným lidem.

Klíčovým se v kauze stal rok 2008, kdy restituenty začal zastupovat nový advokát – Daniel Honzík, specialista na tenhle obor. Pozemkoví úředníci najednou začali rozhodovat ve prospěch restituentů a do jednoho z tehdejších rozhodnutí poprvé napsali, že Emilie Bednářová je neteří původních majitelů. A tenhle „fakt“ se pak začal šířit dál a soudy na jeho základě přiznávali restituentům další a další státní pozemky jako náhradu za ty zabavené.

Bývalá ředitelka pozemkového úřadu Eva Benešová u policejního výslechu řekla, že rozhodnutí o restitucích vypracovávali její podřízení. Ona že je jen „připodepisovala“ a vzhledem k návalu práce je ani nemohla kontrolovat.

„O správnosti předmětných rozhodnutí neměla pochybnosti,“ cituje obžaloba z její výpovědi.

„S ohledem na všeobecně známou tehdejší přetíženost pozemkových úřadů a vysoký tlak na urychlené dokončení restitučních záležitostí neměla a nemohla mít ani dostatečnou pracovní kapacitu k tomu, aby stovky restitučních rozhodnutí sama do detailů přezkoumávala,“ uvedl už před rokem pro Seznam Zprávy advokát Evy Benešové Jiří Stránský.

Stejně se hájí i nástupce Benešové na postu ředitele pozemkového úřadu a další obžalovaný Petr Chmelík.

Třetí z obžalovaných – právník úřadu Jan Horák – pak nedokázal detektivům vysvětlit, proč nejprve do některých rozhodnutí napsal, že restituenti nejsou příbuzní (tedy nemají nárok na pozemky), a v jiných naopak označil jednu z restituentek za neteř po velkostatkáři.

Do starších dokumentů z roku 2002, z nichž mohl zjistit, jak to s příbuzenstvím ve skutečnosti je, se prý nepodíval. „Asi si to v té době myslel, vycházel asi z toho, co měl k dispozici,“ přetlumočil státní zástupce v obžalobě Horákova slova.

Restituenti pak vypověděli, že vše nechávali na svém advokátu Honzíkovi. A ten také už dříve Seznam Zprávám řekl, že svou klientku nikdy za neteř nevydával.

„To popletli na úřadě,“ uvedl advokát.

Z obžaloby je možné částečně vyčíst i to, co se dělo na jaře roku 2013 v zákulisí této restituce.

Kriminalisté to rekonstruovali pomocí odposlechů pořízených v kauze bývalé milenky a nyní manželky expremiéra Petra Nečase Jany Nagyové Nečasové, v níž policie svého času sledovala například podnikatele Ivo Rittiga a měla i tajně mikrofony v kanceláři Romana Janouška.

V Janouškově úřadovně v Galerii Myšák v centru Prahy tak vyšetřovatelé zaznamenali schůzku, na níž advokát Honzík říká Janouškovi a dalšími účastníkům, že ředitelka pozemkového úřadu Eva Benešová je jeho člověk. „S tím, že byla jediná, která uměla napsat další rozhodnutí,“ stojí v obžalobě.

Schůzky se tehdy u Janouška zúčastnili také podnikatel a zákulisní hráč pražské ODS Tomáš Hrdlička a rekapitulovalo se na ní, jak se daří získávat náhradní restituční pozemky.

Analýza vlastnických vztahů také policii odkryla, kdo měl z restituce inkasovat zisky.

Získané pozemky končily v akciové společnosti s anonymními vlastníky. Detektivové zjistili, že v ní kromě restituentů měli podíly také Janoušek, Hrdlička a dále Petr Syrovátko, zakladatel liberecké stavební firmy Syner, a jeho spolupracovníci. Syrovátko policistům u výslechu potvrdil, že do tohoto byznysu šel jako jeden z investorů – v době, kdy ještě nebylo jasné, jestli restituce bude úspěšná.

Janouška i Hrdličku vedla policie při vyšetřování jen jako vedlejší postavy celého příběhu, nevyslechla je a ani státní zástupce podle obžaloby nepočítá s tím, že by měli kvůli této kauze mluvit před soudem. Hrdlička před dvěma lety v rozhovoru pro Seznam Zprávy potvrdil, že některé restituční pozemky vydané státem jako investor ovládá.

Janoušek si po loňském podmínečném propuštění z vězení, kde seděl kvůli autonehodě, stěžuje na špatné zdraví – následky krevní sraženiny v mozku. S novináři dlouhodobě nekomunikuje. Tento týden soud jednal o možné obnově procesu, Janoušek ale nedorazil s omluvou, že mu účast nedoporučili lékaři.

Každopádně tento byznys už několik let kvůli obvinění úředníků stagnuje: část parcel policisté na katastru zablokovali se zdůvodněním, že se staly součástí trestného činu. Pokud se to u soudu prokáže, přejdou zpět do majetku státu.