Poslední Čech u RAF: Táta mi řekl, že jestli se chci zabít, ať si to zařídím

„Myslím, že vím, za kým jdete,“ mrkne na nás žena s východním přízvukem a naznačí, abychom ji následovali do schodů. „Pojďte za mnou,“ usměje se vlídně a odemkne vchod, za nímž stoupají prudké schody.

„Máte návštěvu,“ volá nahoru, kde nás se svou partnerkou Helenou Machačovou vítá poslední žijící „Čechoslovák“, který za druhé světové války sloužil u britského královského letectva RAF. Jiří Pavel Kafka právě dnes slaví své 99. narozeniny.

„Pojďte dál, dáte si s námi kávu,“ usmívá se muž, kterému byste při hádaní věku snadno ubrali 20 let. I přes svůj neobyčejný věk stojí rovně jako voják a v očích mu přeskakuje jiskra junáka.

Jeho boj proti nesvobodě neskončil v květnu před 78 lety, ale trvá dodnes. Souvislost mezi tím, co se dělo ve světě tehdy a čeho jsme svědky dnes, vnímá zcela zřetelně. „Všechno se to opakuje jak přes kopírák,“ porovnává události z druhé světové války se současným děním, které se ho osobně dotýká, protože už od začátku Putinovy speciální operace pomáhá válečným uprchlíkům z Ukrajiny.

„Na začátku jsme tu měli 21 lidí, teď jich tu žije 16. Někteří přišli z těžce zkoušených oblastí jako z Chersonu, Mykolajiva nebo Charkova,“ vypočítává a líčí, jak některé matky s dětmi po šestidenní cestě sotva stály na nohou.

Zatímco si prohlížíme obrazy a fotografie v pokoji s výhledem na celou Prahu, Jiří začíná vyprávět svůj životní příběh. Narodil se na Smíchově a po prvních pěti letech života se s rodiči přestěhoval do Pařížské ulice.

Tatínek coby advokát a starosta židovské obce vnímal, co se děje v Evropě, a jasně si uvědomoval nebezpečí hrozící jeho rodině s narůstajícím antisemitismem. „Nebylo to jenom v Německu, ale takové nálady byly i v Československu. Pamatuji si stranu, který měla volební slogan Volte osm proti křivým nosům,“ říká Jiří Pavel Kafka a dodává, že je to ta samá nenávist, která mnoho lidí živí i dnes.

Před Hitlerem Jiřího i jeho mladšího bratra Felixe zachránil Nicholas Winton, který v roce 1939 domluvil převoz 669 židovských dětí z tehdejšího Československa do Anglie.

Jiří svým rodičům naposledy zamával z okna vlaku na pražském hlavním nádraží na konci června roku 1939. „Jak jsem to tehdy vnímal? Asi jako každé dítě, když se loučí s maminkou a tatínkem. Věděli jsme moc dobře, co se v Evropě děje a do čeho jdeme,“ vzpomíná Jiří na den, který mu dost možná zachránil život.

Zatímco většina Wintonových dětí si v Anglii našla náhradní rodinu, Kafkovi si přáli, aby bratři Jiří a Felix zůstali spolu. Dvou dospívajících mladíků najednou se nikdo nechtěl ujmout, a tak skončili na internátu. Do Anglie mezitím přijel i jejich otec, který se zde snažil vyjednat podmínky pro přijetí dalších židovských dětí z protektorátu. V září 1939 ho zde zastihl i začátek války, který mu znemožnil návrat do Prahy.

Válka rodinu Kafkových rozdělila. Zatímco otec a synové byli v Anglii, maminka zůstala v protektorátu. Protože pocházela z prominentní židovské rodiny, skončila v ghettu v polské Lodži dlouho před tím, než začaly první transporty do Terezína.

Před zplynováním ji ve vyhlazovacím táboře Osvětim zachránila „kápo“ z ženského baráku. Když se hlásil apel na nástupišti, řekla jí, ať se schová v ubytovnách. Ten den šel celý barák do plynu, jen Jirkova maminka přežila a později se dostala na nucenou práci ve Slezsku, kde ji zastihl i konec války.

Jiří mezitím v Anglii dosáhl plnoletosti a jako většina mladých mužů se chtěl stát pilotem. Do pilotní školy se mu ale nepodařilo dostat. K přímluvě na patřičných místech se snažil přesvědčit i svého otce, který pracoval v Anglii pro československou exilovou vládu a měl dobré styky s Janem Masarykem, ale táta s tím nesouhlasil. „Řekl, že jestli se chci zabít, tak ať si to zařídím sám,“ vzpomíná Jiří, který se nakonec dostal k 311. československé bombardovací peruti. Ta byla kvůli těžkým ztrátám převelena z náletů na kontinent k pobřežnímu letectvu a potřebovala doplnit stavy, aby mohla provádět hlídkové lety, ničit lodě i ponorky a chránit konvoje zásobovacích lodí v Atlantiku.

Kurz na střelce a radiotelegrafistu absolvoval v Británii společně s polskými žáky. „Tady na té fotce jsme v dolní řadě. Poláci stáli nad námi, všichni byli do půl roku mrtví,“ říká Jiří, který se se svou posádkou sehrál během výcviku na Bahamách a pak na palubě čtyřmotorového Liberatoru nalétal přes 400 operačních hodin.

Zažil i požár na palubě a největší strach měl při situaci, kdy se v pumovnici jeho letounu uvolnila bomba. Volně se tam kutálela a mohla kdykoli explodovat. V takovém případě by letoun naložený palivem pro dlouhé hlídkové lety shořel jako papír.

„Pilot nehnul brvou a bombu vypustil. Viděli jsme, jak vybuchla při dopadu na hladinu,“ říká letec, který jinak své válečné zkušenosti spíš zlehčuje a nepotrpí si na uniformy ani oficiality.

„My jsme jenom létali, na žádný hrdinský příběh by to nebylo,“ myslí si muž, který každoročně přijímá blahopřání z britské ambasády nebo Ministerstva obrany a pravidelně za ním jezdí na návštěvy letečtí fandové z Česka i zahraničí.

On sám srazy veteránů nikdy nevyhledával a i když v roce 1994 přijal pozvání do Normandie na oslavu padesátiletého výročí vylodění s účastní britské královny, vyrazil v civilu a bez medailí. „Beztak jsi mi uniformu vyhodila,“ směje se na svou partnerku, která mu jemně připomíná, že to udělala už jeho první žena Dorothy.

Po komunistickém puči v únoru 1948 začala perzekuce příslušníků západního odboje a poté, co mu v prosinci 1948 zemřel otec, rozhodl se Jiří pro návrat do Anglie, kde zažádal o občanství. Komunistický režim ho v reakci na to degradoval a v 70. letech zbavil českého občanství.

I když část života strávil se svou manželkou a dětmi v Izraeli, Jiří se do Československa vrátil ihned po sametové revoluci. Do Prahy původně přiletěl, aby se setkal se svým přítelem a kolegou z 311. perutě Pavlem Vranským, ale nakonec zůstal natrvalo. „Vidíš, a už tady jsi 33 let,“ říká jeho partnerka Helena, s níž nyní vede na dálku válku proti Putinovi.

„Když můžeme, tak pomůžeme. Je to jediná správná věc, jakou můžeme udělat,“ říká poslední žijící Čech, který v řadách RAF bojoval proti Hitlerovi.