Článek
Důvodů, proč se o fotografovi Karlu Chotkovi (28. září 1853 – Velké Březno, 11. srpna 1926 – Praha) moc v odborných knihách nepíše, je několik.
Přestože šlechtická rodina Chotků patřila k nejstarším aristokratickým rodům na českém území a její členové zastávali důležité státní funkce (Karel Chotek, děd šlechtice fotografa Karla Chotka, byl v letech 1826–1843 dokonce nejvyšším purkrabím českého království, jsou po něm pojmenované sady na pražských Hradčanech), poslední mužský potomek rodu (opět) Karel Chotek se přihlásil ještě před druhou světovou válkou k německé národnosti a dožil v chudobě v 70. letech v Bavorsku. Po konfiskaci majetku po roce 1945 byla proto pozůstalost i po fotografu Chotkovi rozdělena na několik částí, fotografie nebyly navíc v té době považovány za důležitou dokumentaci, kterou je nutno zachovat.
Dalším důvodem „anonymity“ fotografa Karla Chotka bylo, že se už během svého života orientoval na německy mluvící fotografické spolky. Minimálně od roku 1891 byl členem spolku Club der Amateur-Photographen in Wien, který následně změnil jméno na Camera Club Wien. V něm Karel Chotek setrval až do roku 1914. Mezi českými historiky ale nebyl dlouhodobě příliš zájem studovat, zda mezi členy německy mluvících spolků sídlícími mimo území České republiky byli i nějací tuzemští fotografové.
V případě Karla Chotka hrál důležitou roli objev v roce 1999, kdy byl na půdě bývalé měšťanské školy ve Velkém Březně objeven balíček se skleněnými negativy různých rozměrů. U řady negativů bylo zřejmé, že se jedná právě o práce Karla Chotka. Vše pak doplnil o dva roky později další nález ze zámku Líčkov na Lounsku, kde se našlo několik objemných kufrů s fotografiemi. Na Lounsko se dostaly kolem roku 1962, kdy se ze zámku ve Velkém Březně stala načas pionýrská ubytovna.
„V kufrech byly stovky fotografií a byl vlastně zázrak, že se zachovaly. Část objevu tvořily fotografie různých autorů, jak už to v archivech šlechtických rodů bývá. Autorem většiny nalezených snímků byl ale právě Chotek. Šlo o velmi dobrý průřez jeho celého díla za 30 let,“ popisuje kurátor ústecké výstavy Jan Vaca.
Ani to by ale na výstavu, která začíná v ústeckém muzeu ve čtvrtek 28. září a potrvá až do 28. dubna 2024, nestačilo. Pořád se jednalo o torzo díla. Vaca proto především v posledních několika letech prováděl cílený výzkum, jehož cílem bylo zmapovat, kde se fotografie Karla Chotka nalézají. Největší část je ve sbírkách Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem, pod který spadá i zámek ve Velkém Březně. Dalších několik set fotografií i negativů je uloženo ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodově, nyní je celý set kompletován a digitalizován. A třetí část vlastní Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Lze zároveň očekávat, že další snímky budou v archivech šlechtických rodů, které se s Chotky přátelily.
Karel Chotek: Ženy pracující na vinici, stereografie, kolem roku 1900.
Výstava v ústeckém městském muzeu vůbec poprvé shrnuje šlechticovu fotografickou tvorbu do třech velkých celků. Šlechtic po celou dobu aktivní fotografické záliby dokumentoval život svých nejbližších a obecně život aristokracie na přelomu 19. a 20. století. Zachytil proto i zahraniční cesty, které s rodinou podnikal třeba do Holandska nebo Itálie. V zahraničí ho zároveň zajímal život místních lidí. Během několika let vytvořil celou řadu poetických snímků zachycujících třeba život rybářů a sběračů mušlí na holandském pobřeží. Stejně tak ale dokumentoval i dění v okolí svého velkobřezenského zámku. Stylizace některých snímků evokuje obrazy realistických malířů, což bylo v souladu s tehdejšími fotografickými tendencemi.
„Řada snímků je minimálně na stejné úrovni jako práce Alfreda Stieglitze, Jamese Craiga Annana nebo Heinricha Kühna, což jsou dnes celosvětově uznávaní fotografové. Ústecká výstava se snaží alespoň částečně ukázat, že i v Česku žil a pracoval fotograf, který by si zasloužil stejné uznání jako oni,“ dodává Jan Vaca.
Karel Chotek – fotograf s modrou krví
Výstava v Muzeu města Ústí nad Labem potrvá od 28. 9. 2023 do 28. 4. 2024.
