Článek
Armády Sovětského svazu, Východního Německa, Polska, Maďarska a Bulharska překročily hranice Československa těsně před půlnocí 20. srpna 1968.
Ráno 21. srpna byly ulice všech velkých měst plné invazních vojsk. Mezi nimi chodili Češi a Slováci, kteří se s vojáky dohadovali, co tady proboha dělají.
Vzpomínkám veteránů, kteří se zúčastnili invaze, se věnoval historik Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu v Praze. Ve svých knihách uvádí, že vojáci byli před odchodem do akce psychologicky a ideologicky vycvičeni.
Sovětským vojákům bylo řečeno, že jdou zachránit Československo před hrozící kontrarevolucí.
Sovětští vojáci byli poučeni, že pokud SSSR a další komunistické země nezasáhnou, nepřátelé socialismu místo toho nechají zemi obsadit vojsky NATO.
Příslušníci okupačních jednotek čekali, že v Československu narazí na skupinku kontrarevolucionářů, kterou vojska Varšavské smlouvy hravě porazí.
Vojáci očekávali, že jim budou českoslovenští občasné vděční za osvobození stejně jako v roce 1945.
Někteří vojáci se při okupaci ČSSR divili, proč jim občané neházejí květiny k nohám za to, že je zbavují nenáviděných fašistů. Lidé se jim snažili vysvětlit, že je situace jiná, než jakou jim popsali velitelé.
Vojáci se od lidí v ulicích dozvídali, že takzvaná bratrská pomoc není potřebná ani vítaná a že se Československo obejde i bez tanků.
Lidé se vojáků ptali, proč přijeli, a oni jim jen neustále opakovali, že jsou tu, aby porazili kontrarevoluci.
Nejčastější odpovědí obyčejných lidí bylo: „Jděte domů!“
Přítomnost okupantů vyvolala v lidech odpor a vzedmula se vlna vlastenecké sounáležitosti.
Ulicemi zavládl chaos. Lidé, plní emocí, interagovali s okupanty, na krajnicích postávala zničená auta, na chodnících se povalovaly kusy poškozených domů.
Řada míst se dokonce ocitla v plamenech.
Oheň zasáhl i ruské tanky, nezabránil jim ale v dalším postupu.
První oběti na životech si okupace vyžádala již první den. Počet úmrtí narůstal i v následujících dnech, týdnech a měsících. Dle Ústavu pro studium totalitních režimů do konce roku 1968 zemřelo 137 lidí v souvislosti se srpnovými událostmi.
Odvážlivci zanechávali zkazky, v nichž okupanty dávali na roveň fašistům.
Vápnem malovali vedle rudých hvězd hákové kříže.
...
Pobyt sovětských vojsk v Československu byl legalizován smlouvou ze 16. října 1968.
Podle smlouvy „část sovětských vojsk zůstává dočasně na československém území za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil“.
Po listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl jedním z prvních požadavků veřejnosti právě odchod všech sovětských vojsk. Koncem února 1990, kdy začal odsun, se v Československu nacházelo 73 500 vojáků a téměř 40 tisíc rodinných příslušníků.
