Článek
Takzvaní highlineři o víkendu chodili po lanech mezi věžemi Panna a Baba na hradě Trosky.
Devadesát metrů dlouhé lano bylo nataženo v padesátimetrové výšce.
Jak se člověk cítí v padesáti metrech nad zemí? „U někoho je to adrenalin, u jiného euforie. Někdo se dostane až do stavu meditace,“ říká Jakub Uhlíř, který se tomuto sportu věnuje přes deset let.
Ani u zkušených slacklinerů zcela nevymizí strach nebo nervozita.
„Vzhledem k expozici vysoko nad krajinou je to úplně něco jiného než chodit mezi stromy,“ popisuje jeden ze slacklinerů.
Pro slacklinera nejde jen o to přejít z jednoho konce lana na druhý. Chtějí si to co nejvíc užít, a tak zkouší i různé triky nebo otočky. Pravděpodobnost pádu se tím samozřejmě zvyšuje.
Akce se zúčastnilo 32 lidí.
Slackliner Jakub Uhlíř říká, že zná lidi, kteří se do této extrémní lajny pustili po dvou měsících, ale v průměru to vyžaduje léta praxe.
U vysoké lajny, jako byla natažena mezi věžemi hradu Trosky, se z bezpečnostních důvodů všechno zdvojuje a naddimenzovává.
Mezi věžemi Pannou a Babou byly nataženy dvě lajny. Každá měla jednu hlavní a druhou záložní variantu.
Jak se lajna dostane do takové výšky? „Existují dvě možnosti. Možnost vynést ji dronem byla na Troskách vyloučená z důvodů ochrany památek, takže jsme to udělali postaru: položili jsme ji na hradby a pak vytáhli ručně na věže,“ říká Jakub Uhlíř.
Každý slackliner se jistí pro případ pádu. Na sobě má lezecký sedák, který je krátkým lanem přes kovový kruh uchycen jak na hlavní, tak na druhé jistící lajně.
V praxi to vypadá tak, že se slackliner spustí po laně a postaví se až v místě, kde by v případě ztráty rovnováhy padal do volného prostoru a nehrozil by mu střet se zdí.
Kvůli citu v chodidlech chodí většina lidí naboso, ale někdo je zvyklý na obuv, nejčastěji barefooty.
S chozením po laně v extrémní výšce začali slacklineři v Yosemitském národním parku v USA. U nás bylo možné vidět chození ve velké výšce mezi budovami kolejí na Jižním Městě v Praze nebo v Českém Krumlově.
