Článek
Někteří v tichosti, jiní se slzami v očích, sami nebo držíce se za ruce s blízkými, přicházejí lidé do sálu na pražském Žofíně rozloučit se se zpěvákem Karlem Gottem. Do sálu vcházejí vyhrazeným koridorem, před pódiem s rakví pokládají květiny, krátce se zastavují, někteří si rakev ozdobenou velikou květinovou aranží fotografují. Spočinou pohledem na velké černobílé Gottově fotografii, která nad pódiem visí. Po chviličce všichni odcházejí, obejdou sál a místo s asi třemi desítkami věnců od státních institucí i přátel a před východem ze sálu se ještě loučí posledním pohledem na rakev.
Lidé, kteří jako první do sálu vstoupili, byli s organizací rozloučení spokojení. Gottova obdivovatelka, která přijela z Ústí nad Labem, ČTK řekla, že jí pořadatelé poskytli i ochranu proti zimě a cesta i čekání podle ní stály za to. Také žena z Třebíče měla v očích slzy, říkala, že Karel Gott ji vychoval. Všichni si pochvalovali organizaci smutečního aktu.
Podívejte se na galerii z rozloučení
Rakev je obklopena velikými bílými hořícími svícemi, po stranách pódia stojí vojáci. Na pódiu vedle státní vlajky je vystaveno Gottovo vyznamenání za zásluhy I. stupně, které zpěvák v roce 2009 obdržel od tehdejšího prezidenta Václava Klause. Po rozhodnutí vlády se rozloučení koná se státními poctami.
U stupínků vedoucích k rakvi stojí čtyři muži, kteří jsou připraveni napomáhat plynulému postupu smutečních hostí a pomáhají umisťovat květiny. Většina lidí má drobnou kytičku, lidé přinášejí ale i veliké kytice. V sále zní výběr Gottových písní, pořadatelé zvolili pomalejší skladby. Zaznívají i písně v němčině.
V okolí Slovanského ostrova panuje klidná atmosféra, lidé čekají ve frontě trpělivě. Ti, kteří dorazili v 07:00, byli kolem půl hodiny po otevření Žofína jen pár metrů od vstupu na mostek spojující Masarykovo nábřeží a Slovanský ostrov. Někteří fanoušci dorazili z Prahy, další ze Slovenska. „Přijeli jsme z Košic. Jsme tu za známými, tak jsme tu příležitost využili k rozloučení s Karlem Gottem,“ řekl ČTK starší manželský pár z Košic.
Po odchodu z paláce Žofín lidé venku čekají ve frontách, aby se mohli zapsat do čtyř silných kondolenčních knih.
