Článek
Zuzana Ceralová Petrofová je česká podnikatelka a představitelka páté generace rodiny Petrofů. Navázala na tradici rodiny Petrofů, kterou založil její prapradědeček Antonín Petrof v roce 1864.
Surový vstupní materiál. V takové podobě chodí fošny, které si v Petrofu dále dosušují. S dřevem zacházejí šetrně a snaží se neplýtvat.
Žebra určená k přilepení na rezonanční desku, která je srdcem každého klavíru i pianina, kde funguje jako zesilovač zvuku. Deska vyrobená z prken z rezonančního smrku, který roste na horách velmi pomalu a tím, že má nahuštěná léta, má i nejlepší akustické vlastnosti.
Přířezy na rezonanční desku, která se lepí na stole z malých prkýnek. Z rezonančního smrku se vezme jen malé procento toho vůbec nejkvalitnějšího dřeva.
Jak to jen jde, smrkové dřevo se bere z Česka. Protože se těží v nadmořské výšce 800 až 1000 metrů, jde o vzácnou komoditu. Dováží se také z Rakouska a Severní Itálie. Nejznámější oblast se nachází v údolí Val di Fiemme, odkud se bere i dřevo na housle stradivárky.
Těla nebo také korpusy klavíru v surovém stavu poté, co byly do této podoby vytvarovány za pomoci napařování. Těla se poté nastříkají několika vrstvami černého laku, který se zbrousí a rozleští jako zrcadlo.
Klavírová víka v surovém stavu. Odsud půjdou do lakovny na stříkání.
Takto vypadají standardizované klávesnice. Každé piano má 88 kláves, přičemž každá je vyrobena z masivního smrku. Nejlepší dřevo jde na rezonanční desku, to zbylé se používá například na žebra.
Obvodová část klavíru zvaná kostra. Je to základ každého klavíru, který nese rezonanční desku. Dobře je na ni vidět vypálený cejch značky Petrof. Na rezonanční desce jsou dvě kobylky, které tvoří most mezi rezonanční deskou a strunou a slouží jako přenašeč vibrací. Dlouhá kobylka převádí vysoké tóny, krátká pak basy. U klavíru se na ně používá javor, u pianin buk – vždy jde o tvrdé dřevo.
Základem struny je ocelový drát o různých průměrech.
Na struny pro vysoké tóny se používá drát tak, jak je.
Struny pro středové části nebo struny basové se musí opříst měděným drátkem o různých průměrech. Aby se drátky vinuly jako prstýnky, chce to zkušenost a správný grif.
Na struny by se nemělo sahat holou rukou, protože lidský pot je různě agresivní a struny po dotyku snadno černají.
Regulace mechaniky pianina. Jedna věc je dát tyto miniaturní součástky dohromady. Druhá věc je seřídit je, aby všechno sedělo a lícovalo. Při zmáčknutí jedné klávesy se dá do pohybu asi 50 součástek.
Nápis na štítku odkazuje na ocenění, které klavíry Petrof dostaly v roce 1958 na výstavě Expo v Bruselu za originální konstrukci.
Většina dílků mechaniky je ze dřeva, dále se zde objeví pružinky, šroubky, plsť i kůže. Vše se musí seřídit, aby to přesně fungovalo a hrálo. Na dílky se používá habr, který je tvrdý a má dlouhou životnost.
K regulaci mechaniky pianina se používá také kahan, kterým se určité dílky upravují nahříváním.
Jde o mravenčí a velmi přesnou práci vyžadující zkušenosti, cit a trpělivost. Proto se na ni hodí ženy.
Všechna kladívka musí být v jedné rovině, žádné nesmí přesahovat.
Sestavené klávesnice se po hale převážejí na manipulačních vozících.
Takhle probíhá úprava kláves do klávesového rámu pianina.
Takhle vypadají jednotlivé klávesy. Na jejich výrobu se používá masivní smrk.
Jde nejen o mechanicky, ale i fyzicky náročnou práci.
Klávesnice zapasovaná do rámu.
Pilot je název pro jemný šroubek na každé klávese, kterým se zvedá mechanika po jejím stisknutí. Nastavení šroubku určuje, jak bude celá mechanika fungovat.
Výstupní technická kontrola hotového klavíru. V této fázi se ještě celý zreguluje. Technik ťuká na jednotlivé klávesy a zjišťuje, jestli je kladívko správně nastavené a dotýká se správnou plochou strun.
Opět jde o regulaci, ale ve finálním kroku. Uvnitř je vidět průvodka, která jde s nástrojem celým výrobním procesem. Pro zpětnou kontrolu se převede do digitální podoby.
Klávesnice je zapasovaná v pianu a technik zkouší, jak dobře v nástroji sedí. Když zjistí, že nesedí správně, celou mechaniku vyjme a snaží se upravit konkrétní části.
Vzhledem k tomu, že při intonaci a ladění se proces vyjmutí a usazení klávesnice opakuje i několiksetkrát denně, jde o fyzicky náročnou práci.
Část jemné mechaniky. Dílky se vyrábějí z tvrdého habrového dřeva, které je odolné proti námaze. V dnešní době, kdy se všechno vyrábí z plastu nebo karbonu, jde o vzácný úkaz. Se všemi dílky jen nutné si individuálně pohrát, aby fungovaly tak, jak se od nich očekává.
Finální intonace kladívka před expedicí za pomoci jehly, která se zapichuje do kladívka tvořeného zahuštěnou ovčí vlnou. To už je práce pana ladiče, který nástroji udělí finální zvuk a dynamiku. Rozpíchávání kladívka vede k tomu, že má nástroj měkčí a jemnější tón.
Polohování kladívka, na němž je dobře patrná plsť z ovčí vlny. Kladívko se při intonaci opracovává a napichuje do určité hloubky pod určitým úhlem, což ovlivňuje jeho odskok a tím pádem dynamiku zvuku. Technik si může hrát s barvou zvuku, který může být měkký nebo ostrý.
Pro klavíry Petrof platí, že mají kulatý, romantický tón. Naopak mnohé německé značky mají zvuk spíš ostřejší. Každému sedí jiný zvuk. Někdo má rád Petrof, někdo Steinway a jiný třeba Yamahu.
Jeden z finálních úkonů. Povrch všech kláves se musí hezky doleštit, aby byly čisté a nikde neměly žádnou oděrku.
„Ročně vyrobíme do 2000 nástrojů. Osmdesát procent tvoří pianina, zbytek klavíry. Zhruba 10 % produkce jde na domácí trh, zbytek se vyváží. Polovina jde do Asie, pětina do Evropy, zbytek do Ruska a USA,” říká ředitelka Zuzana Ceralová Petrofová.
