Článek
„Cestuji po celém světě a na náměstích nebo v ulicích odchytávám lidi a žádám je o možnost je vyfotit před bílým pozadím. To je to, co dělám. Oni neznají mě a já neznám je. Já je vlastně ani nechci znát,“ zmiňuje na úvod svérázný italský fotograf. Se svou výstavou Razza Umana (Lidská rasa) dorazil do Prahy v rámci oslav 100. výročí od navázání diplomatických vztahů s italským velvyslanectvím v Praze. Rozhovor jsme pořídili hned nedaleko, na terase hotelu U Zlatého kola. Bohužel jsme nevěděli, že mistr je po operaci kolena, takže jsme ho na úvod moc nepotěšili, že musel šlapat alespoň na slunnou terasu.
Jeho svérázná povaha se tak rozohnila ještě víc, když jsme se dostali na téma očního kontaktu, který je klíčem jeho snímků, ale obecně je pro většinu lidí problém. „Po ulici také neradi chodíme nazí. Oční kontakt je podle mě ještě náročnější než se svléknout. Touto cestou totiž ukazujete svou vnitřní nahotu. Vedle toho se nedíváte jen na svůj objekt. Sledujete svým způsobem i sebe, v odrazu druhé osoby. Je to velice komplexní. V životě jsem už vyfotil a nahlížel do očí tolika lidí, že mi ani kdejaký psychiatr nesahá po kolena. Dokáže pochopit podstatu člověka velice snadno. A to mě ubíjí. Protože to nechci. Ale co zmůžu,“ dodává Toscani.
Olivier Toscani v průběhu let připravil řadu kampaní, včetně mnoha velice kontroverzních. Patří mezi ně i snímek z roku 1994, kde zachytil svršky vojáka balkánské války v první polovině devadesátých let. „Pokud jde o ten snímek z dob jugoslávské války, tak mě inspirovalo to, že se jednalo o válku, o kterou se nikdo v Evropě nezajímal. Přitom to bylo jen nějakých sto mil od místa v Itálii, kde jsem tehdy pracoval. Nikdo to nechtěl vidět, i když to byla Evropa. Proto jsem se zamýšlel, jak něco takového vyjádřit. Jediné slovo, které mě napadá, bylo absurdní,“ zmiňuje Toscani.
Celý rozhovor najdete v úvodním videu. Je součástí magazínu Slavní, který Televize Seznam vysílá každé úterý od 21 hodin.
Jak naladit Televizi Seznam u vás doma? Praktický návod ZDE.
