Článek
Pomoci seniorům se rozhodli zakladatelé projektu Pomáháme si 2020. S podporou jedenácti brněnských podniků a dvou stovek dobrovolníků jim zajišťují obědy zadarmo. „Senioři si den dopředu zavolají a objednají si jídlo na další den. My si objednávku poznamenáme a dobrovolník jim následně oběd přiveze. Všechno je zdarma, včetně rozvozu,“ vysvětlil jeden z iniciátorů Pomáháme si 2020 Zdeněk Joukl.
Do projektu se postupně zapojilo už jedenáct brněnských restaurací či hotelů, denně společně uvaří až devět set porcí. Část nákladů podnikům hradí sponzoři, denně ale musí zadarmo uvařit padesát až dvě stě porcí. Jakmile se kapacita vyčerpá, linka se pro daný den uzavře. „Informujeme o tom na Facebooku, pomáhají nám i brněnská rádia. Napíšeme jim a hned to hlásí, spolupráce je skvělá. Je pravda, že Facebook je cílený spíše na vnoučata, která mohou seniory následně informovat,“ tvrdí Joukl.
Rozvoz jídel funguje zatím pouze po Brně. Restaurace ráno dovezou hotové porce do Grandhotelu, odkud je dobrovolníci rozváží. Sám Joukl se ale nebrání myšlence rozšířit projekt po republice. „Už nám volali třeba z Holešova nebo Liberce. Pokud bude zájem i v ostatních větších městech, klidně jim know-how prozradíme,“ směje se.
O obědy zdarma je mezi brněnskými seniory obrovský zájem. Telefonní linka je celodenně vytížená. „S tím ještě trošku bojujeme. Telefonáty jsou jediná služba, která zatím zůstává placená, a když je linka přeplněná, je to problém,“ sdělil Joukl. Mnohdy je potřeba zavolat i sedmkrát, než operátor telefon zvedne. „Někteří senioři mají předplacené karty, stává se, že se nedovolají, ale o peníze přijdou. Pokusili jsme se s Vodafonem vyjednat zelenou linku, ti ale naši nabídku odmítají,“ dodává. Hovory tak zatím zůstávají placené, Joukl ale věří, že se mu nakonec podaří situaci vyřešit.
„Senioři nám často píšou krásná poděkování. Píšou o propojení generací, jak mladí dávají najevo, že jim starší nejsou lhostejní. Mnohdy celý den nikoho nepotkají a tohle je jejich jediné spojení se světem. Dobrovolníci si od nich nesmí brát peníze, tak jim nabízejí alespoň banány nebo čokoládu, jsou obrovsky vděční,“ uzavírá Joukl.
Ve zcela specifické situaci se pak ocitají neslyšící senioři. Mnohdy žijí sami a zůstat informovaní a soběstační je pro ně obtížné. Pracovníci brněnského Centra denních služeb pro sluchově postižené v návaznosti na pandemii upravili své služby tak, aby právě těmto lidem co nejvíce pomohli. „Sluchově postiženým seniorům zajišťujeme nákupy, venčíme mazlíčky, vaříme jídlo nebo šijeme roušky. Ty jim pak osobně předáme a v českém znakovém jazyce vysvětlíme, jak se o roušku správně starat,“ popisuje služby centra ředitelka Iveta Melichar.
Právě znalost českého znakového jazyka je podle Melichar nezbytná. V týmu aktuálně pomáhá dvanáct lidí, jedenáct z nich je sluchově postižených. „Spousta informací je v televizi tlumočena, ale to v žádném případě nenahradí osobní kontakt s neslyšícím. Můžeme mu odpovědět na jeho otázky, vyslechnout jej a uklidnit,“ myslí si. Kvůli bezpečnosti umožňuje centrum komunikaci online přes kameru. „Senioři často volají i pozdě večer, jen tak, aby se necítili sociálně izolovaní. Povídáme si s nimi, informujeme je o tom, co je zajímá, případně poskytujeme konzultace v právních a sociálních záležitostech,“ doplnila ředitelka.
Od začátku pandemie vznikly v Česku desítky dobrovolnických organizací, které pomáhají v nejrůznějších oblastech. Podporují seniory, zajišťují roušky nebo třeba zachraňují podniky před zkrachováním. Leoš Brabec z Brna se rozhodl právě o nich natočit krátký dokument. „Chceme zachytit boj lidstva s neviditelným nepřítelem, který už napořád změní chod naší civilizace. Sbíráme lidské příběhy, ozývají se nám lidé z celé republiky. Češi jsou neuvěřitelně flexibilní národ, když přijde krize, všichni táhneme za jeden provaz,“ myslí si.
