Článek
Potápěč Tomáš Kotouč je odborník na žraloky. Potápí se s nimi už téměř dvacet let po celém světě. Seznamu v rozhovoru řekl, že se není třeba žraloků bát. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal, jaké je to se se žraloky setkat tváří v tvář.
Kdy jste se vůbec poprvé vy setkal se žralokem?
Ta doba je čím dál vzdálenější, bohužel, ale tuším, že to bylo v roce 1997 na Galapágách. S mým tátou jsme tenkrát šnorchlovali kolem takové skály na volném moři, která se jmenuje Goldwin Rock a viděli jsme tam žraloky bělocípé a dokonce i na šnorchla kladivouny bronzové. Takže to bylo poprvé.
Co vás přivedlo potápět se se žraloky? Jak jsem říkal, většina lidí z nich má strach.
U potápěčů to tak určitě není. Já si dokonce myslím, že potápěči, kteří chtějí vidět bohaté ekosystémy a chtějí se potápět se zvířaty, tak ty žraloky vyžadují, a já mám čím dál větší pocit, že pokud někde na ponoru chybí ten žralok, tak potápěči se nevynoří spokojení. Takže u těch potápěčů je to asi trošičku obráceně než u běžné populace, a o žralocích by se dalo mluvit dlouho, ale je to nějakým způsobem magický a fascinující tvor. Oni se chovají opravdu jinak než ostatní ryby, řekl bych, že jsou inteligentnější, je prokázáno, že mají větší mozky, jsou to paryby, jsou tady déle než ty kostnaté ryby, čili jsou to pravěcí tvorové, kteří byli stvořeni tak dokonale, že stamiliony let beze změn jsou tady s námi stále a prosperují a daří se jim dobře.
Potápíte se už více než 20 let. Byl některý ponor s tímto predátorem něčím zvláštní?
Se žraloky je trošičku problém zase v tom potápění, v tom smyslu, že oni se poměrně bojí, většinou se bojí potápěčů, bojí se bublin, bojí se skupiny neznámých tvorů, která jim tam dělá rámus a proniká do jejich prostředí. Takže je úžasné se potápět se žraloky bez toho, aniž bychom je krmili, když jich tam máme hodně kolem sebe, oni se chovají přirozeně. Ale pokud chceme přivést žraloky fotografům a získat dobré fotografie, tak to skoro bez krmení nejde. A ono to pak změní trošičku jejich chování. Takže žralok, kde není ve vodě jídlo, tak je většinou plachý, nebo vůči lidem netečný, ale když je v té vodě to žrádlo, tak jakoby v něm někdo přepnul nějaký čudlík a on najednou zrychlí a je agresivnější. A potom se i může stát, že se třeba dotýká čumákem lidí a tak dále.
Foto: Tomáš Kotouč.
Myslíte si, že je žralok nebezpečný pro člověka? Vy se jich, předpokládám, nebojíte.
Žraloků se nebojím. Nechci tvrdit, že je stoprocentně neškodný, ale v porovnání s včelami, psy, projížďkou po D1 a podobně, tak je to možná stále to nejvíc bezpečné, to setkání se žralokem. Nicméně nehody se stávají a jsou velice vzácné.
Žralok zabije ročně 5-6 lidí. Zaútočil na vás někdy? Protože s sebou asi moc výbavy nemáte. Většinou máte fotoaparát nebo kameru.
To pouzdro, do kterého se vkládá foťák, je poměrně velké a dá se trošičku použít jako jakási hráz mezi mnou a žralokem. Žralok na mě nikdy nezaútočil, nicméně zažil jsem párkrát, že si do mě chtěl kousnout, spíš si mě chtěl osahat, co jsem zač a ochutnat a možná se se mnou skamarádit a otestovat, jestli nejsem k jídlu, ale určitě to nebyl vážně míněný útok. Stalo se mi to se žralokem tygřím. Ale nebyl to vážně míněný útok, je to skutečně jakoby se seznamování s neznámým tvorem, kterého potkal v moři. Tento žralok tygří měří zhruba 4 metry, takže kdyby se skutečně rozhodl, že zaútočí, tak se s tím nedá nic dělat a byl bych snězen.
Poznáte, když chce žralok zaútočit? Poznáte to podle třeba pohybu těla?
U některých žraloků se dá poznat nervozita, ale není to to, že by ten žralok chtěl opravdu zaútočit. Já si aspoň vykládám útok tak, že by měl být nečekaný, ty ryby, nebo lidi, nebo kdokoliv, kdo by měl být potravou, by neměli poznat, že ten útok následuje. Takže se dá jistě poznat žraločí nervozita z vaší přítomnosti - a po té nervozitě může následovat útok, ale je to útok obranný. Takové chování jsem párkrát viděl, ale je poměrně vzácné. Je třeba si zároveň uvědomit, že se často potápíme tam, kde se potápí hodně potápěčů a ti místní žraloci už začínají být na lidi zvyklí, začínají se míň bát, začíná tam být jakási důvěra... Útok jsem tedy nezažil, ale jakoby nervózní obranné chování jsem párkrát pozoroval a je dobré se pak takovému žraloku vyhnout, aby ta nervozita nerostla někam dál.
Pojďme k číslům. Ročně je ve světových mořích vybito 100 milionů žraloků. Poznáte to například i vy, s odstupem času před dvaceti lety a nyní, že na některých místech je těch žraloků zkrátka méně?
Určitě se to pozná, vyprávělo se o Indonésii, že ještě v 80. letech celá Indonésie byla plná žraloků, dneska v Indonésii na žraloka nenarazíte. Když se budete potápět na Bali, tak možná uvidíte dva žraloky za půl roku. Tržnice na Bali jsou ale stále plné žraloků, takže oni je někde loví, ale v těch místech, kde se potápíme a v těch malých hloubkách, kam my se dostaneme, tak už ti žraloci prostě nejsou. Takže určitě jsou místa, která degradují. Zároveň jsou místa, zaplať pánbůh, která jsou dobře chráněná a kde buď ta populace je stabilní, nebo dokonce přibývá. Problém žraloků je v tom, že když je někde jejich populace buď úplně zlikvidována, nebo výrazně zredukována, tak oni se velmi pomalu rozmnožují. Oni mají málo mláďat, není to jako s jikernatými rybami, které najednou vypustí do ekosystému sta tisíce jiker... Žraloci mají v průměru třeba deset, patnáct mláďat a opravdu ta reprodukce té populace je velice problematická. Tam, kde došlo k redukci populace a to místo se začalo chránit, tak moje generace už to místo nikdy neuvidí jako bylo předtím.
Druhá část rozhovoru s potápěčem Tomášem Kotoučem.
Když se bavíme o žralocích, tak asi ten nejznámější je žralok bílý. Toho se ta statistika také například týká v Jihoafrické republice, tam ty úbytky jsou, nyní je jich tam podle zjištěných údajů asi 500. Setkal jste se vy s tímto žralokem?
Je to žralok, který je obrovský. Je to samozřejmě mediální hvězda z mnoha přiblblých filmů. Je to fascinující tvor a je to vzácný tvor. Ono obecně, když si vezmeme jakékoli velké predátory, tygry, lvy, orly, tak opradu velký predátor potřebuje velké území a je jich na světě málo. Takže můj názor je, že žralok bílý byl vždycky vzácný, protože to je velký predátor, který potřebuje opravdu velký kus ekosystému, jenž by ho uživil, ale samozřejmě byl v minulosti huben. Dnes bych si skoro troufl tvrdit, že žralok bílý je velice dobře chráněn, byl to jeden z prvních žraloků, který požíval ochranu v těch zásadních zemích, kde se vyskytuje - a myslím si, že se opravdu neloví. Úbytky žraloků v Jižní Africe a v Austrálii jsou spíš proto, že některé pláže jsou chráněné sítěmi a tam se občas ti bílí žraloci zapletou a utopí. Jde o zásadní úbytek lidskou činností, kromě toho, že degradují ekosystémy a že lovíme ryby a že třeba mají méně potravy, tak ten přímý zásah je možná jenom skrz ty plážové sítě.
Je to jednoduché potápět se se žralokem bílým? Na internetu jsou většinou videa, kdy jsou lidé v kleci...
Neexistuje místo na světě, kde je legální potápět se se žralokem bílým bez klece. Myslím si, že to je rozumné. Já se jezdívám potápět se žralokem bílým do Austrálie, potápím se se synem Rodneyho Foxe, což je taková australská žraločí celebrita. Je nás na lodi málo, takže je to takové velice příjemné a přirozené. A třeba v jižní Africe je žralok bílý obrovský byznys. Tam vyjíždí poměrně hodně lodí každý den, k těm dvěma ostrůvkům, kde se ti žraloci bílí vyskytují. Na každé lodi je třeba třicet lidí, jsou tam obrovské pouze hladinové klece a ti lidé se ani nepotápí. Stojí v kleci, kde mají vodu zhruba po prsa, když ten žralok bílý připluje k té kleci, tak oni jenom strčí hlavu pod vodu a podívají se na něj. Toho já se tedy neúčastním. Žralok bílý v Africe vydělá hodně peněz.
Když už se bavíme o byznysu se žralokem bílým, tak například v Austrálii se lidé potápějí se žralokem bílým v kleci a během toho si lidé dělají tzv. selfie fotky. Týká se to jak dospělých, tak i dětí. Letos jde o novodobý trend, co vy na to říkáte? Je to nebezpečné, nebo je to opravdu kvůli tomu mít tu vzácnou fotku, dát si ji na sociální síť a tam mít úspěch?
Nebezpečné to není v žádném případě. Já si selfie nefotím, ale naprosto to akceptuju, ať si každý dělá, co chce. Žralokovi to určitě neublíží. A kdyby si lidi se žraloky dělali pouze selfie, tak to bude asi fajn.
Vidím, že se často potápíte u útesů. Všímáte si například i toho, že ty útesy nejsou takové jako dřív, například Velký korálový útes u Austrálie laicky řečeno umírá, ta voda se otepluje čím dál více.
Potápím se opravdu na těch superkvalitních místech, která jsou poměrně odlehlá, nepotápí se tam tolik potápěčů. Na druhou stranu vím, že tam, kde se potápěčů potápí hodně, například v Egyptě, tak ty korálové útesy degradují. Tady si musíme sáhnout jako potápěči do svědomí. Je to tím, že se mnozí nepotápějí zodpovědně a kopou do útesů, neumí se vyvážit a fyzicky likvidují útes. Potápění je samozřejmě z mého pohledu ekologická činnost a mnohdy prospěšná pro ekosystém, protože to je aktivita, která generuje peníze a zároveň neničí, ale všeho s mírou. Regulace množství potápěčů v některých lokalitách je naprosto nezbytná.
Když se setkám se žralokem na otevřeném moři, dal byste mi radu, jak se zachovat, co dělat?
No, když se potkáte se žralokem na otevřeném moři, tak to bude zajímavé, protože žraloci otevřeného moře, tam, kde břehy jsou daleko, tak to jsou jiné druhy, než které se vyskytují u pobřeží. Na tom otevřeném moři je hrozně málo potravy, takže všichni predátoři, kteří tam žijí, tak ví, že mají většinou jenom jeden pokus, aby to žrádlo urvali pro sebe, jinak jim zmizí. Takže na otevřeném moři bych byl opatrný.
Lepší je tedy potkat žraloka u pobřeží.
U pobřeží je to výrazně bezpečnější. A zase - doporučuji potápět se tam, kde je čistá voda a nepotápět se v noci, nekoupat se v noci a tak dále. Žralok, když vás vidí v čisté vodě, tak ví, o co jde a nepotřebuje si na vás sáhnout svými zuby.
