O tom, jak český start-up dobyl newyorský Manhattan

„Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, bylo to tak,“ vypráví Vladimír Mašinský ze start-upu Sharry, jak strnitá cesta vedla z pražského Smíchova přes Atlantský oceán. Ale pojďme na začátek.

Čtyřletá firma Sharry umí do kancelářských budov dodat jednotný software. Ten propojí přístup do budovy, parkování i provoz zasedacích místností a všech sdílených prostor. Spoluprací s USA se smíchovští vývojáři stali nejvýraznějšími českými zástupci tzv. PropTech (Property Technology), který spojuje technologie s inovacemi.

Loni před Vánocemi se firmě Sharry povedlo získat zakázku pro mrakodrap One Vanderbilt, který bude po dokončení hned čtvrtou nejvyšší budovou slavného Manhattanu. Mrakodrap, který o sobě hlásí, že bude prototypem pracovního prostředí pro jednadvacáté století. A s covidem se pravděpodobně uvažování o efektivní budoucnosti pro pracovní prostředí bude nečekaně zrychlovat.

Co vlastně lidé z Sharry umí dodat? Začínají „od podlahy“, respektive od garáží. Pomocí mobilní aplikace se člověk dostane do parkingu. To ale není všechno. Aplikace vám umí podle potřeby určit parkovací místo například podle toho, kolik je pro ten den ohlášených návštěv zvenčí. „Stává se, že mají budovy prázdné parkoviště, ale na papíře ho mají úplně plné, takže lidé musí parkovat venku před budovou,“ popisuje Vladimír Mašinský.

Jakmile se dostanete z parkingu, plynule přejdete k využití další technologie, kterou zabezpečují čeští start-upisti - výtah. Aplikace vás pustí do těch pater, kam máte mít přístup. A to celé bezdotykově. To logicky kvůli aktuální koronavirové situace výrazně rezonuje. V Sharry o tom ale přemýšleli už před krizí.

„Už jsme to vymýšleli před tím, samozřejmě to ale uspíšilo spolupráci s globálními výtahářskými firmami, ty začaly vidět, že je to velmi potřeba,“ vysvětluje Mašinský.

Jejich systém funguje komplexně. Nahrazuje mimo jiné i klasické kancelářské vstupní „kartičky“, pomáhá se zamlouváním konferenčních místností nebo jiných prostor, které kancelářské budovy nabízejí - terasy, zasedačky, chill-out zóny, …

Vladimír Mašinský má v Sharry na starosti partnerství s newyorskou firmou, která One Vanderbilt staví. Původem architekt si při své práci například na fotbalových stadionech v Londýně uvědomil, jak neekologické a neefektivní technologie se při stavbách používají. Trochu přeorientoval svoji profesi a dal se dohromady s lidmi z Sharry. Příběh, jak se dostali až do New Yorku, stojí právě mimo jiné i na něm.

„Velký krok udělal CzechInvest, který organizuje akcelerátor pro firmy, které by v New Yorku chtěly dělat byznys,“ líčí Mašinský.

V akcelerátoru seděli asi tři měsíce, ale zároveň se snažili dostávat na schůzky - jak potvrzuje Mašinský - úspěch už je dostat se na jednání k jednomu stolu. Naráželi ale například na to, že se na ně lidé ze seniornějších pozic dívali spíše jako na zdroj inspirace. „Zajímá je koncept, který přinášíte, protože je to něco inovativního, spoustu lidí to zajímá, protože to ještě neviděli, pak by to ale celé rádi zkusili dělat zase sami, brzy ale zjistí, jak složité to je,“ říká o zkušenostech Mašinský.

Až jeden člověk řekl, že to s českou firmou zkusí. Aby si je ale newyorští byznysmeni „proklepli“, dostali jeden mrakodrap „na zkoušku“. Celý podzim tak pracovali na zcela jiné budově, aniž by věděli, že na konci bude přislíbená spolupráce.

Jakmile práci dokončili, přišla další zkouška - museli dokázat, že umí zapojit přesné finální technologie, které mají být ve One Vanderbilt. „Představte si to tak, že byste ukázali, že umíte jezdit na kole a oni řeknou: Dobře, tak teď jsme viděli, jak jezdíš, tady máš kolo, na kterém se pojede závod a jeď, no a vy jste hotoví, a to máte jet ještě ten hlavní závod,“ popisuje náročný podzim Vladimír.

Těsně před Vánoci v zasněženém New Yorku ale bylo jasno - technologie budou dodávat smíchovští Sharry. A co jim podle Mašinského pomohlo překonat americkou konkurenci? Poctivost a fakt, že si to „odmakali dopředu“, když dostali šanci - byli připravení. Američtí kolegové prý rádi tak trochu „nafukují“, co dovedou, ale během akce se ukáže, že to není úplně pravda.

„Bezdotykové“ a chytré přístupy do kancelářských budov neohrozí pracovní místa „živých“ lidí. Možná se ale ze současných recepčních stanou komplexně ti, kteří se starají o budovu. „Pořád to musí někdo hlídat, z kancelářských budov nevznikne robot, jen bude budova působit více jako hotel. To je ta budoucnost,“ dodává.