Článek
Před necelými sedmi lety se život Hany Dvořákové dramaticky změnil.
Vše začalo mírnými obtížemi, jimiž se moc nezabývala. Zadýchávání při chůzi do schodů, pokašlávání, prostě si jen myslela, že trochu přibrala a měla by zhubnout. Nekončící obtíže ji ale nakonec přivedly do nemocnice, kde následná RTG vyšetření a CT ukázala vodu na plicích. Dva týdny hospitalizace a pak propuštění domů.
Její zdravotní stav se ale nezlepšil. A bronchoskopické vyšetření stanovilo jasnou diagnózu – rakovina plic.
„Byl to šok! Prostě jsem se chtěla na místě otočit a že jdu domů. Ne, tohle jako ne. To přece nemůže být pravda,“ říká se slzami v očích dnes šestačtyřicetiletá Hanka. Tehdy jí bylo osmatřicet let, nekuřačka, sportovkyně, prostě vitální žena. „Pak si řeknete ne! Budu bojovat. A smířila jsem se s tím, že mi odeberou jednu plíci,“ popisuje své vyrovnávání s těžkou diagnózou.
Pak přišel další šok. Když se probrala z narkózy, lékaři jí řekli, že je v posledním stadiu rakoviny. Že zhoubné bujení zasáhlo už obě plíce. A že Vánoce, pokud se jich dožije, budou její poslední. Zkusí se ještě chemoterapie, ale moc šancí nikdo neviděl.
Pěti za sebou jdoucími cykly prošla Hanka celkem dobře. Žádné zvracení, ale vyčerpávající to bylo. Nastalo zlepšení. „Pak jsem měla skoro dva roky klid. Až jedno další vyšetření ukázalo zase zhoršení. V té době mi paní doktorka nabídla účast ve studii testování nového léku na lidech. Neváhala jsem ani minutu. V takových chvílích se chytáte všeho,“ vzpomíná Hanka.
Nádor se skutečně zmenšil a ona žila dál. Jako by jí osud stále dával naději, že ještě bude žít. Ale zároveň, jako by ji i zkoušel, kolik má vlastně síly. Po necelých dvou letech, kdy už byl testovaný lék schválen a studie skončila, opět došlo ke zhoršení. A nové testy ukázaly, že rakovina zmutovala do velmi vzácné formy Ros 1. Tímhletím typem onemocní zhruba 10 lidí ročně.
Tentokrát měla na výběr buď chemoterapii, která není cílenou léčbou, nebo nový drahý lék určený přesně na tento typ rakoviny. Bohužel, pojišťovna tuto léčbu nehradí. „Volba byla jasná. Půjčili mi peníze známí, rodina. Jednoměsíční kúra stojí 94 tisíc korun.“
Radikální zlepšení stavu přišlo během pár dnů. Klinické testy dopadly výborně. Zase žila úplně normální život bez jakéhokoliv omezení. A tak podala žádost na VZP, aby pojišťovna lék hradila.
Následně se rozjel nekončící kolotoč podávání žádostí, které pojišťovna obratem zamítala. „První zamítnutí mi došlo na třech řádcích. Prostě nesouhlasí s proplácením,“ vzpomíná.
Pak následovala další odvolání, zamítnutí a tak pořád dokola.
Aby mohla léky platit, vznikla veřejná sbírka, díky které mohla lék užívat téměř rok a tři čtvrtě. Pojišťovnu nepřesvědčilo nic. Ani vyjádření specialistů, ani nezpochybnitelné klinické nálezy, prostě nic. Nikdo z revizních lékařů pojišťovny ji nikdy neviděl. Argumentem VZP bylo, že může podstoupit chemoterapii. Všichni včetně Hanky věděli, že by ji ale zabila. A tak bojovala dál a doufala, že ji štěstí neopustí.
Jako zázrakem se jejího případu ujala právní kancelář, která své služby nabídla zcela zdarma. A celý případ nekončících dohadů došel až k soudu. Ten velice překvapivě rozhodl ve velmi krátké lhůtě, navíc bez nařízeného jednání, že Hanka má pravdu. A že VZP jí měla lék hradit. Že argumentace pojišťovny je naprosto nepřípustná.
A vyzvala VZP, aby v zákonem stanovené lhůtě doložila, proč zpochybňovala klinické nálezy a výsledky Hanky.
Zdálo by se, že má Hanka vyhráno. Ale jak se ukazuje, nic není tak jednoduché. VZP ani po zákonem dané lhůtě nic nepředložila. Navíc – jako obranný prostředek proti rozhodnutí městského soudu – podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost.
Jak celý případ dopadl, čím vším si musela paní Hanka projít a do jak tvrdého boje s VZP šla, se dozvíte v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který můžete v premiéře sledovat na Televizi Seznam každou neděli od 21:15.
Jak naladit Televizi Seznam u vás doma? Praktický návod ZDE.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
