Článek
Česká republika je jedním z nejbližších spojenců Izraele v Evropě.
Článek ministra zahraničí Tomáše Petříčka a jeho předchůdců Lubomíra Zaorálka a Karla Schwarzenberga varuje Izrael před připojením velkých částí Západního břehu na základě absurdního plánu amerického prezidenta Trumpa, který jej sám poněkud směšně nazývá Plánem století. Není proto překvapivé, že se tento článek doma setkal s kritikou, zejména od vašeho prezidenta a předsedy vlády.
Prezident republiky 🇨🇿 Miloš Zeman vyjádřil ostrý nesouhlas s článkem “Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?” (23. 5. 2020, Právo), který narušuje naše vztahy jak se Státem Izrael 🇮🇱, tak s USA 🇺🇸
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) May 23, 2020
Tento článek je popřením dosavadní zahraniční politiky ČR vůči Izraeli.
Dovolte mi, abych jako historik arabsko-izraelského konfliktu uvedl k článku tři poznámky.
Zaprvé, prostě a jednoduše, Hamás není teroristická organizace, jak se v něm píše. V lednu roku 2006 vyhrál svobodné a spravedlivé volby a nabídl Izraeli jednání o dlouhodobém příměří. Izrael jednání odmítl a se zavrženíhodnou podporou USA i Evropské unie se rozhodl k hospodářské válce (blokádě Gazy), aby podkopal demokraticky zvolenou vládu Hamásu.
Zadruhé, Izrael není zářným příkladem demokracie, za jaký jej autoři tohoto článku považují. Izrael je v rámci svých původních hranic demokracií navzdory mnoha nedostatkům, zejména ve vztahu ke svým arabským občanům. Nejshovívavěji se dá říci, že Izrael a okupovaná území nejsou demokracií, nýbrž etnokracií: politickým režimem, ve kterém jedna etnická skupina dominuje druhé. Pro tento stav existuje ještě jedno slovo: apartheid. Izraelský zákon národního státu z července roku 2018 je oficiálním potvrzením, že Izrael je státem apartheidu s Palestinci jako občany druhé kategorie.
Zatřetí, autoři článku se mýlí, když tvrdí, že Palestinci „v minulosti promarnili příležitost dosáhnout urovnání konfliktu“. Palestinci prokázali svůj závazek vyřešit konflikt mírovými prostředky podpisem dohody z Osla v roce 1993. Když se pan Netanjahu v roce 1996 dostal k moci, přistoupil k zablokování a postupnému rozkladu dohod z Osla, a to zejména rozšiřováním nezákonných osad na Západním břehu Jordánu. Od té doby byly hlavní překážkou míru neústupnost izraelských diplomatů spojená s expanzí osad. Důkazy pro toto tvrzení uvádím ve své knize Železná zeď: Izrael a arabský svět. (Kniha The Iron Wall: Israel and the Arab World poprvé vyšla v roce 2000 v britském vydavatelství W. W. Norton – pozn. red.)
Pravda je taková, že Izrael je závislý na okupaci. Váš prezident a předseda vlády nejsou skutečnými přáteli Izraele, protože tuto nezdravou závislost podporují. Skutečnými českými přáteli Izraele jsou autoři zmíněného statečného a upřímného článku.
