O Náhorní Karabach bojují i syrští žoldnéři. Vyslat je měl Erdogan

Počet obětí bojů o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem se v úterý přiblížil stovce. Dalších 26 zabitých vojáků ohlásilo v pondělí karabašské ministerstvo obrany, čímž se počet vojenských obětí dostal na číslo 84, dalších 11 padlých jsou civilisté.

„Je to válka na život a na smrt,“ citoval Reuters karabašského vůdce Arajika Harutyunyana. V pondělí večer zahájily ázerbájdžánské síly mohutnou ofenzivu na jižní a severovýchodní hranici Náhorního Karabachu, výsledkem bylo již zmíněných 26 mrtvých vojáků.

O obnoveném konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem bude dnes na mimořádné schůzce jednat Rada bezpečnosti OSN. O jednání požádala Francie ve spolupráci s Německem.

Dlouhá léta pozapomenutý konflikt má i mezinárodní rozměr. Zatímco Rusko, které má vliv na obě znepřátelené země, vyzývá ke klidu a příměří, Turecko je spojencem jazykově blízkého Ázerbájdžánu. Už v minulých dnech arménská diplomacie informovala, že po boku ázerbájdžánských vojáků působí i turečtí vojenští experti a že Ankara dodala spojenci drony a bojové letouny.

Ázerbájdžán toto tvrzení odmítl, Turecko vydalo prohlášení vyzývající k ukončení bojů. Zatímco Arménie původně zmiňovala až 4 000 vojáků vyslaných tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, dva syrští opoziční bojovníci agentuře Reuters potvrdili, že do Karabachu odcestovalo 700 až 1 000 bojovníků.

Oba muži vypověděli, že jim jejich velitelé nabízeli částku okolo 1 500 dolarů měsíčně (asi 36 tisíc korun), což je na poměry válkou zničené Sýrie velmi slušná odměna. První z bojovníků se zapsal s pomocí důstojníka Syrské národní armády (opoziční Tureckem podporovaná skupina) v Afrínu, který Turecko se svými spojenci ovládlo před dvěma lety.

Druhý ze žoldnéřů dříve bojoval za skupinu Džaiš al-Nuchba, která je napojená na výše zmíněnou Syrskou národní armádu. Oba muži, s nimiž mluvil reportér v minulém týdnu, očekávali své rozmístění v Karabachu 25. září. Měli zde sloužit jako ochrana budov, ne bojovat. Zda se tak skutečně stalo, už agentura nezjistila, kontaktovat je už nešlo.

Poradce ázerbájdžánského prezidenta pro zahraniční politiku Hikmat Hajijev označil zprávy o působení Syřanů v Náhorním Karabachu za „naprostý nesmysl“. „Naše ozbrojené síly mají personálu i rezervistů více než dost,“ prohlásil.

Zpravodajskými poznatky o účasti syrských žoldnéřů v bojích o Náhorní Karabach disponuje údajně také Ázerbájdžán. „Podle zpráv rozvědky bylo mezi zabitými nepřáteli množství etnických Arménů – nájemných vojáků – ze Sýrie a dalších zemí Blízkého východu,“ sdělil tiskový mluvčí tamního ministerstva obrany Vagif Dargahli.

Pro Turecko by taktika vysílání žoldnéřů nebyla žádnou novinkou–- své vojáky, ale i syrské žoldnéře už vyslalo do severoafrické Libye, kde bojuje proti silám generála Chalífy Haftara. Turečtí vojáci i Tureckem placené ozbrojené skupiny pak působí či působili i v sousední Sýrii a Iráku. Turecký vládce Erdogan minulý týden na půdě OSN vyzval Arménii k okamžitému stažení z „ázerbájdžánské půdy“ a k ukončení okupace.

Arménie a Ázerbájdžán se o spornou enklávu přou už od devadesátých let, kdy Náhorní Karabach s arménským obyvatelstvem vyhlásil nezávislost na Ázerbájdžánu. V následné krvavé válce zahynulo na 30 tisíc lidí. Náhorní Karabach mezinárodní společenství stále neuznává a pokládá ho za součást Ázerbájdžánu.

Monopol na pravdu nemá podle Thomase de Waala, experta na tuto oblast z think-tanku Carnegie Europe, ani jedna strana. Na sporné území si historické nároky dělají oba národy – v Náhorním Karabachu se ve 12. století rozkládalo Arménské království, v 18. století zase Ázerbájdžánský chanát. V minulosti zde žili lidé obou národností v klidu a míru, to však v posledních desetiletích neplatí.