Článek
„Postarej se o sebe, můj miláčku, nejen kvůli sobě, (…) také kvůli mně,“ napsal v době druhé světové války neznámý voják sloužící ve Vazíristánu, oblasti severozápadního Pákistánu. „Představ si, že mám rty pevně přitisknuté k tvým s pažemi kolem tebe pevně, (…) doufejme, že tato krvavá válka brzy skončí.“
„Znovuzrozený“ list je adresován ženě jménem Iris a byl nalezen ve vraku potopené lodi SS Gairsoppa u irského pobřeží. Je jedním z celkem 717 dopisů, které kvůli události nikdy nezastihly adresáta. Britská nákladní loď, která je převážela z Indie, byla 16. února 1941 zasažena střelou německé ponorky U-Boot. Z celkem 86 členů posádky přežil pouze jeden.
V hloubce téměř pěti kilometrů ležel vrak o samotě až do roku 2011, kdy ho objevila americká společnost Odyssey Marine Exploration. Kromě dopisů a jiného nákladu bylo v troskách nalezeno také asi 7 milionů uncí stříbra, což je v přepočtu na kilogramy téměř 200 000. Podle agentury Reuters šlo o největší náklad drahého kovu, který byl dosud takto zachráněn.
Některé nalezené dopisy zůstaly neporušené, jelikož byly zapečetěny v nákladovém prostoru pod tunami poštovních pytlů a sedimentů, chráněny před světlem, proudy vody, teplem a kyslíkem. Podle restaurátorky Eleni Katsianiové však na lodi před 80 lety bylo mnohem více psaní, než kolik se zachovalo.
Zatímco dopisy, které se zdály jako nejúplnější, byly v roce 2018 vystaveny v londýnském Poštovním muzeu, archivní tým expertů v posledních měsících pracoval na tom, aby spojil a zachránil fragmenty těch, které čas poškodil. Na dopis neznámé Iris narazila Jackie Coppenová, další restaurátorka z již zmiňovaného muzea. Ta psaní popisuje jako „něžné svědectví lásky a touhy“ napsané na „neuvěřitelně tenkém a křehkém papíře“, píše britský list The Guardian.
„Stejně jako mnoho jiných dopisů, dost utrpěl, ale navzdory chybějícím oblastem stále zbylo dost na to, abychom ocenili tu sentimentalitu,“ okomentovala milostný dopis Coppenová. „Mluví o naději a budoucnosti, vyjadřuje sny o pevném objetí a opětovném shledání. Nejenže evokuje romantickou minulost, kdy ručně psané slovo zaslané poštou bylo často jediným prostředkem k udržení vztahů na dálku, ale je i obzvláště relevantní v dnešní době, kdy se mnozí z nás, toužící obejmout své blízké, vrátili k psanému slovu jako prostředku kontaktování se.“
Poskládány dohromady byly ještě dva další dopisy, které loď před dekádami převážela. Jde o dva dopisy od otce, které měly zastihnout dceru a syna. Napsány byly již v prosinci roku 1940 a jejich obsahem je například pochvala za zlepšení rukopisu či zmínka o válce a jejím narušení snů a způsobů života lidí.
Restaurátoři již zpracovali více jak polovinu dopisů a podle vyjádření londýnského muzea tak poskytli „vhled do života obyčejných lidí, kteří během druhé světové války žili za neobyčejných okolností“. Psaní pochází od lidí z různých vrstev společnosti a zmiňují mnoho témat, mezi která patří jak počasí, tak podnikání.
„Je dojemné a i vhodné sjednocovat tyto dopisy k 80. výročí potopení lodi,“ cituje The Guardian Coppenovou. „Bylo nevyhnutelné, že když jsem ty dopisy skládala dohromady, vytvořila jsem si k nim důvěrný vztah – jsou fascinující a zachycují pozoruhodný úryvek života během toho nejvýznamnějšího období.“
