O jaké tradice se rozrostl seznam světového dědictví? Podívejte se

Vznik seznamu nehmotného dědictví byl schválen v roce 2003, první soupiska pak vznikla v roce 2008. Aktuálně je na ní zapsáno na 500 položek – nejrůznější tradice, řemesla, nápoje či pokrmy, obyčeje nebo folklorní projevy z celého světa. Co letos na seznam přibylo?

Finské sauny

Ve Finsku, které má přes 5,6 milionu obyvatel, je podle agentury DPA přibližně 3,2 milionu saun a asi 90 procent Finů posedí v sauně každý týden. „Sauna je nedělitelnou součástí všedního dne a oslav, tělesného a duševního zdraví a finského způsobu života,“ vyzdvihla národní tradici finská ministryně pro vědu a kulturu Annika Saarikková.

Před zapsáním na seznam UNESCO se Finsko muselo zavázat, že bude pečovat o pokračování původní tradice saunování a že bude zdůrazňovat její význam pro finské obyčeje, zdraví, blaho a také pro demokracii.

Tereré

Jedná se o tradiční nápoj jihoamerických indiánů Guaraní hlásících se ke kultuře Pohã Ñana. Osvěžující letní nápoj se připravuje podle staré receptury, která se v rodinách předává nejméně od 16. století. Tereré je bylinný nápoj s léčivými a povzbudivými účinky, jehož příprava je rituálem, ve kterém je potřeba dodržovat postup krok po kroku. V důsledku tak v kultuře Pohã Ñana podporuje sociální soudržnost: čas a prostor věnovaný přípravě a konzumaci tereré podporuje přátelství, dialog, úctu a solidaritu. Směs bylin se nachystá ve třecí misce a pak se ve džbánku či termosce smíchá se studenou vodou, nalévá se do sklenic naplněných předem yerba maté. Konzumuje se za pomoci kovové či třtinové slámky. Tereré je prvním zápisem Paraguaye na tomto seznamu.

Česká ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek

Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek se týká specifického druhu sklářského řemesla spojeného s vánočními tradicemi. Jeho nositelem je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s dílnou spolupracují a společně vytvářejí tyto osobité vánoční ozdoby.

Poniklá je jediným místem na světě, kde se dodnes toto tradiční perlařské řemeslo zachovalo.

Výrobce skleněných ozdob funguje na stejném místě od roku 1902. Sklárna nabízí přes 20 000 vzorů, některé pocházejí z počátku minulého století. Největší zájem je o tradiční vzory, zejména hvězdy.

Tradice hraní na lesní roh

Zápis pro Francii, Belgii, Lucembursko a Itálii.

Tradice hraní na lesní či lovecký roh pochází – z lovu. Od té doby se stala samostatnou a nezávislou činností. „Hra na roh je performativním uměním otevřeným hudební kreativitě praktikovaným při slavnostních příležitostech. Hráči, kteří jsou spojeni svou společnou fascinací pro tuto instrumentální hudbu, pocházejí ze všech prostředí,“ píše ve vysvětlení UNESCO. A podotýká, že hornová hudba si od 17. století udržuje obrovský živý hudební repertoár.

Polské a běloruské včelařství na stromech

Praxe včelařství na stromech pochází z 13. století. Úly jsou záměrně umístěny na těžko přístupných místech, aby byly včely izolovány a měly co nejpřirozenější životní podmínky.

Taiči (tchaj-ťi)

Čína usilovala několik let o přidání tohoto starověkého bojového umění na seznam UNESCO. Dlouhodobé cvičení tchaj-ťi uvolňuje stres a je prevencí proti mnoha nemocem, je vhodné pro všechny věkové kategorie, cvičí se převážně venku na čerstvém vzduchu. Tchaj-ťi – nebo jak se mu často říká „meditace v pohybu“ - vychází z principů taoistické filozofie.

Tradice výroby benátských a francouzských skleněných perel

Italská výroba korálků je známá jinak pod názvem muránské sklo a sahá až do roku 1000 n. l., kdy se v Benátkách první řemeslníci začali zabývat speciální výrobou šperků ze skla.

Yeondeunghoe, lucernový festival v Jižní Koreji

Yeondeunghoe, původně náboženský rituál oslavující narození Buddhy Šákjamuniho, se nyní stal národním jarním festivalem, kdy se celá země rozsvítí barevnými lucernami.

Tradiční dovednosti, techniky a znalosti dřevěné architektury v Japonsku

Dřevo se pro stavbu domů v Japonsku používá od starověku. Nejstarší dochovanou dřevěnou konstrukcí je buddhistický chrám Hórjúdži, který byl postaven na počátku sedmého století.

Španělský svátek Vinné koně

Jezdecký rituál se koná každoročně jako součást slavností od 1. do 3. května v regionu Murcia ve městě Caravaca de la Cruz.

Zavlažovací systémy Al Aflaj v Spojených arabských emirátech

Al Aflaj je tradiční zavlažovací systém, který k vedení vody z podzemního zdroje využívá tunelů. Těmi se naučili místní lidé dostat životadárnou tekutinu i na velké vzdálenosti. Voda stéká postupným spádem, díky tunelům se snižuje ztráta, kterou by způsobilo odpařování.

„Systém Al Aflaj se opírá o tradiční dovednosti při hledání vodních zdrojů na základě typů vegetace a jiných indikací, jakož i dovednosti při vrtání a údržbě zavlažovacího systému a zajištění spravedlivého rozdělení vody. Členové komunity se podílejí na udržování Al Aflaj, na čištění tunelů od bahna; tyto znalosti a zkušenosti se předávají již 3000 let,“ píše se na stránkách UNESCO.

Mbira/Sansi - tradiční hudební nástroj v Malawi a Zimbabwe

Ftira - plněný maltský chléb

Tradiční tkaní Al Sadu beduínských žen

Zápis pro Saúdskou Arábii a Kuvajt. Zboží utkané tradiční technikou Al Sadu odráží význam ženských rolí v beduínské společnosti. V dnešní době se Al Sadu už spíše nepoužívá, je ale symbolem hluboké tradice.

Dostihy dromedárů ve Spojených arabských emirátech a Ománu

Příprava a konzumace kuskusu

Populární berberský pokrm si také vysloužil své místo na seznamu UNESCO. Část kandidatur měla podporu více zemí. Například o zapsání tradičního způsobu přípravy a konzumace kuskusu usilovaly Alžírsko, Maroko, Mauritánie a Tunisko. Zatímco jsou kulturně v lecčem rozdílné, spojuje je jedno - kuskus.

Řemeslná výroba hodinek ve Švýcarsku a Francii

Nar Bayrami

Každoroční ázerbájdžánský festival Nar Bayrami oslavuje granátové jablko a jeho tradiční využití i symbolický význam. Kultura granátového jablka je souborem postupů, znalostí, tradic a dovedností souvisejících s pěstováním tohoto aromatického ovoce, které se používá nejen v různých receptech, ale je také odkazováno v řemeslech, dekorativním umění a mýtech.

Charfia – systém rybolovu na souostroví Kerkennah (Tunisko)

Výroba hrnčířských předmětů na ručním dřevěném kruhu v srbské vesnici Zlakusa

Tato tradiční keramika se zachovala po staletí. Proces trvá sedm až deset dní a zahrnuje přípravu hlíny, tvarování, zdobení, konečnou úpravu, sušení a vypalování. Hotové nádoby jsou zdobeny geometrickými ornamenty vyrobenými z dřevěných nebo kovových nástrojů, na některé nádoby se přidávají úchyty.

Hawker centra – singapurské komplexy se stánkovým prodejem jídla a sezením

Původ těchto komplexů byl prozaický: singapurská vláda je zřídila v padesátých letech jako hygieničtější alternativu k pouličním prodejcům jídla. Místo mobilních vozíků nabídla lidem střediska, kde jsou (v pevných budovách) pod širým nebem kuchaři vařící všechny podoby asijské kuchyně. Přitom platí, že ve středisku je vícero možností, kde si vybrat snídani/oběd/večeři, ale všichni společně sdílí stoly či lavice. Záhy se z těchto komplexů stala místa, kde se nejen jí, ale setkávají se tu nejrůznější skupiny lidí, hrají se tu šachy, vyhrávají pouliční umělci.

Tanec budima

Zambijský tanec budima praktikují kmeny v údolí Gwembe v Jižní provincii tohoto afrického státu. Jde o válečný tanec, který provádějí muži, ženy i děti při nejrůznějších duchovních příležitostech a tradičních obřadech. Ať už jde o svatby, pohřby, iniciace, instalace náčelníků, oslavy sklizně a podobně. Muži představují zkušené bojovníky, při tanci svírají dlouhá kopí, další foukají do píšťalek, fléten či rohů. Ženy ozdobené korálky a chrastítky na nohou energicky zpívají a tančí. „Tanec budima slouží jako sjednocující faktor pro dotčené komunity, které jsou na tanec velmi hrdé a mohou se k nim kdykoli během představení připojit,“ píše se na stránkách UNESCO.

Polyfonní písně v řeckém kraji Epirus

Mimořádně krásné lidové písně předávané po století v Epiru v severozápadním Řecku. Jde zejména o nářky (mirolóyia), pastýřské písně (skáros) a písně pijácké (tis távlas).

Závod v kosení louk v Bosně a Hercegovině

Každoroční soutěž v sečení trávy pomocí kosy se odehrává v obci Kupres na louce pojmenované Strljanica, což je zároveň i název celého závodu. Soutěží tradičně muži starší osmnácti let, přičemž synové střídají své otce. Ženy hrabou trávu a připravují jídlo pro návštěvníky celé akce. „Zvyk je považován za základ kulturní identity oblasti bez ohledu na zázemí lidí,“ podotýká UNESCO.

Pantun (Indonésie a Malajsie)

Pantun je forma malajského verše používaného k vyjadřování složitých myšlenek a emocí. Jedná se o nejrozšířenější orální formu v oblasti jihovýchodní Asi, používá se nejméně 500 let.

Žánr lidové hudby Chamamé

Chamamé se praktikuje hlavně v argentinské provincii Corrientes. Hraje se na housle, kytaru, nejrůznější druhy harmonik. V tanci patří mezi typické prvky styl „těsného objetí“, při kterém se účastníci navzájem drží na hrudi a nechají se vést hudbou bez přensé choreografie.

Pouť do kláštera apoštola sv. Tadeáše (Arménie a Írán)

Každoročně v červenci se koná třídenní pouť do kláštera apoštola sv. Tadeáše v severozápadním Íránu.

Tradice a technika malování miniatur (Ázerbájdžán, Írán, Turecko a Uzbekistán)

Togyzqumalaq - Tradiční logistická a strategická hra (Kazachstán, Kyrgyzstán, Turecko)