Článek
Muhammad Ghabáš visel několik hodin za zápěstí a byl nucen poslouchat rozkazy syrské bezpečnostní služby. Pokud bachařům nevyhověl, přišel na řadu elektrický proud. Nakonec mu dali vojáci zbraň do úst. Chtěli po něm, aby se přiznal ke smyšlenému bombovému útoku. Student práv se proti režimu dlouhodobě ostře vymezoval. Svůj první protest uspořádal, když mu bylo 22 let. Tehdy byl zatčen a mučen dvanáct dní, poté podepsal doznání viny.
To však Ghabáš popisuje pro The New York Times jako úplný začátek bolesti, která ho v následujících letech měla čekat. Po dvanácti dnech ve vězení byl totiž poslán do další přeplněné věznice na letecké základně Mezza, kde ho bachaři věšeli za pouta na plot a v noci sprchovali ledovou vodou. Jeden z hlídačů si podle Ghabáše říkal Hitler a měl pořádat sadistickou večerní zábavu, při níž se vězni museli chovat jako zvířata. „Nutil nás štěkat, mňoukat nebo kokrhat. Někteří z nás také museli klečet na čtyřech a dělat dozorcům stoly či židle,” popisuje své zážitky Ghabáš.
Ghabáš pro NYT popisoval také zážitky z nemocnice, kde podle svých slov viděl, jak muž s amputovanou končetinou prosil o lék proti bolesti, ošetřovatel pronesl větu: „Jsem Azrael (anděl smrti)“ a udeřil muže železným obuškem do hlavy. Ghabáš pak musel jeho tělo odnést do koupelny, kde již další dvě těla ležela na zemi. Ve vězení napočítal 19 mrtvých za jediný měsíc. Ghabáš se nakonec z vězení dostal, neboť jeho příbuzní podplatili soudce, který nařídil jeho propuštění.
Disident Munír Fakír vyprávěl, že vězni byli trestáni, pokud usnuli či mluvili bez dovolení. Také podle něj docházelo k týrání vězňů i ve vojenské nemocnici. Fakír například popsal, jak vojáci nechali dvacetiletého číšníka s cukrovkou zemřít, protože mu nedali inzulín.
Přeživší v rozvorech pro NYT popisovali, jak byli vězni v zařízení Sajdnaja nuceni pít vlastní moč, jíst exkrementy nebo byli při převážení v dodávkách určených k přepravě masa svázáni a zaháknuti za řeznické háky.
Mučení a zneužívání se v Sýrii nevyhýbá ani ženám. OSN loni zdokumentovala, že znásilnění či jiné formy sexuálního násilí zažily ženy ve 20 zařízeních režimu, muži pak v 15. OSN označila podmínky ve zmíněných věznicích za extrémní s tím, že v nich probíhá „vyhlazování a zločiny proti lidskosti“.
Podle nevládní Syrské organizace pro lidská práva bylo ve věznici umučeno k smrti 14 tisíc civilistů.
Zatímco Asadova armáda bojovala o území s povstalci, jeho vláda podle NYT vyhlásila válku i vlastním občanům. V současnosti, kdy se brutální osmiletý konflikt chýlí ke konci, se počet osob zadržovaných režimem v Sýrii zvýšil.
