Článek
Vězeňská vzpoura, která v pondělí otřásla severobrazilským státem Pará, si vyžádala bezmála 60 mrtvých. Informovala o tom vězeňská správa, podle které šlo o válku mezi dvěma drogovými gangy – riodejaneirskou skupinou Comando Vermelho a lokálním gangem Comando Classe A.
Konflikt měl vypuknout v pondělí v sedm hodin ráno tak, že v jednom z křídel komplexu začalo hořet. Požár následně sloužil jako bariéra – přestože vzbouřenci neměli žádné střelné zbraně, zásahová jednotka se následujících pět hodin držela zpátky. Mezi oběťmi jsou pouze vězni, dozorčím se nic nestalo, byť byli dva drženi jako rukojmí.
Do titulků světových médií se vzpoura v altamirském vězení dostala zejména pro svou brutalitu – nejméně 16 obětem vzbouřenci uřízli hlavu. Použili k tomu provizorní mačety.
Na povrch ale vyvstala i další znepokojivá fakta. Brazilské věznice praskají ve švech. Vězni tam žijí v nelidských podmínkách. A řada z nich přitom ani není odsouzená.
Nebezpečná země s nedostatkem věznic
Brazílie trpí jednou z nejvyšších kriminalit na světě. Podle dat Úřadu OSN proti drogám a zločinu tam v roce 2017 na 100 tisíc obyvatel připadlo zhruba 30 vražd. Pro srovnání – ve Spojených státech v témže roce na 100 tisíc obyvatel připadlo 5 vražd, v Česku 0,6.
Novinář Gustavo Ribeiro vede nezávislý zpravodajský server The Brazilian Report, který přináší autentické zprávy z Brazílie zahraničním čtenářům. Situaci v brazilských věznicích Ribeiro dlouhodobě sleduje. „Brazilský vězeňský systém je nehumánní. Máme kapacitu na přibližně 400 tisíc vězňů, ale aktuálně jich je ve vězeních téměř dvakrát tolik,“ řekl Seznamu.
„Ve věznicích tudíž panují absolutně nelidské hygienické podmínky. Vězni většinou nemají žádný přístup k jakékoliv knihovně a nemůžou vykonávat žádnou práci, takže prostě jen zůstávají ve svých celách, které jsou masivně přeplněné,“ popisuje Ribeiro. Totéž platí i pro altamirskou věznici – její kapacita je 200 vězňů, za mřížemi jich tam ale ještě v pondělí bylo zhruba 370.
Kromě toho, že jsou věznice přeplněné, trpí i extrémním nedostatkem dozorčích. „V některých zařízeních je na jednoho dozorčího i 200 vězňů. Je tudíž nemožné z čehokoliv vinit dozorčí. Mnoho věznic kontrolují přímo trestanci. Nemůžete mít autoritu, když je proti vám taková přesila,“ vysvětluje Ribeiro.
Drogy proudící do Evropy
Pondělní masakr zdaleka nebyl tím prvním. Za posledního dva a půl roku v obdobných incidentech zemřelo na 200 lidí. V lednu roku 2017 zemřelo ve věznici Anísio Jobim ve městě Manaus na severozápadě Brazílie 56 mužů. A před pár měsíci zemřelo 55 vězňů při masakru ve věznici ve státe Amazonas. Ten přímo sousedí se státem Pará, kde ke vzpouře v pondělí.
Spíše než o vzpoury jde ale podle Ribeiry o dobře naplánované čistky. „Řada narkobaronů vede své byznysy přímo z vězení, tudíž k vraždám dochází také ve vězeních. Jde o čistky, které tito narkobaroni plánují – rozhodně nejde o nic spontánního, jde zpravidla o velmi dobře promyšlenou akci, včetně jejích následků mimo vězení,“ tvrdí novinář.
Zloději a vrazi pohromadě
Velmi často jsou drobní kriminálníci, kteří se provinili například krádeží, pohromadě s těmi velmi nebezpečnými. Jedinou šancí na přežití pak podle Ribeiry bývá právě spolupráce s nějakým gangem.
Není náhodou, že dva nejmocnější gangy, které v Brazílii aktuálně panují – riodejaneirský gang Comando Vermelho a saopaulský gang Primeiro Comando da Capital – vznikly jako vězeňské spolky, které začaly násilnou formou bojovat za lepší podmínky uvnitř věznic.
„Co je ale nejvíc alarmující, více než třetina vězněných lidí teprve čeká na svůj rozsudek. Sedí za mřížemi, aniž by je soud za cokoliv odsoudil. A většinou jde o chudé lidi, kteří nemají na právníky. Jejich případy se tudíž nikam nehýbou, ale oni přesto sedí, preventivně, než začne soud. A to trvá roky,“ upozorňuje Ribeiro.
Co na to politici?
Brazilští politici se k situaci staví rozporuplně. Na jedné si dobře uvědomují, že jde o klíčové téma. „V Brazílii dochází k 60 tisícům vražd ročně, a redukce kriminality je tak pro voliče palčivou otázkou,“ říká Ribeiro.
„V řadách vysokých politiků ale není nikdo, kdo by situaci nějak řešil. V Brazílii je takové přísloví, které opakují zejména konzervativci a prezident – „mrtvý kriminálník, dobrý kriminálník“. Kdykoliv tedy lidé mluví o lidských právech ve věznicích, o tom, jak tamní podmínky vylepšit, ze strany politiků zazní „ne, měli bychom život zlepšovat občanům, kteří neporušují zákon, a nestrachovat se o to, zda jsou kriminálníci ve věznicích dobře živeni,“ uzavírá novinář.