Nový Zéland jako kulisa pro hobity a spol. V přízni filmařů nebudeme věčně, bojí se

Knižní trilogie Pán Prstenů vyšla mezi roky 1939 až 1949 a změnila podobu jednoho žánru. J. R. R. Tolkien, autor knihy, dal světu nejen pohodlné hobity, ale i příběh, kde dobro bojuje se zlem v nečekaných podobách.

Nový Zéland se stal neodvratitelně tváří Pána Prstenů v roce 2001, kdy do kin poprvé dorazilo filmové zpracování od novozélandského režiséra, Petera Jacksona. Pro Jacksona to byl splněný dětský sen. O projekt usiloval dlouhé roky předtím a nechyběly řady tahanic o autorská práva i neshody s produkční společností. Když se konečně vše ustálilo a natáčení mohlo začít, rozhodnutí přesunout produkci na Nový Zéland se zdálo naprostou samozřejmostí.

Nakonec, nebylo to poprvé, co Nový Zéland propůjčil svoji krajinu mytickým zemím. Vznikly tady legendární seriály Xena a Hercules. Když pak přijedete na místo, vcelku jasně chápete proč. Nádherná krajina se dokáže divoce měnit. Na jedné straně máte travnaté pláně a hned vedle toho deštný prales. Když se procházíte přírodou, máte pocit, jako by byla vytvořená ručně zástupy pečlivých scénografů. Jak prohlásil Ian McKellen, představitel čaroděje Gandalfa: „Nový Zéland je divoký tak, jak by Anglie nikdy být nemohla.“

Jedno z prvních míst, kde jsme se na naší výpravě zastavili, je Edoras – respektive Mt. Sunday. Ne příliš vysoký vrcholek (něco málo přes 600 metrů) ve filmové trilogii ztvárnil hlavní město Rohanu. Epická stavba silně inspirovaná vikingskou kulturou, kterou trvalo postavit několik měsíců, posloužila tvůrcům pouze na 8 natáčecích dnů. Kulisy ze dřeva a polystyrénu nakonec filmaři po natáčení kompletně zlikvidovali. Dnes na vrcholku nenajdete nic, co by největší postavenou scénu v rámci trilogie jakkoliv připomínalo. I tak ale návštěva stojí za to. Monumentální hory, které na jaře mají ještě stále zasněžené vrcholky, a větrné údolí. To je to, co dává krajině dramatickou tvář a vám zaručeně vezme dech. Komu záleží na tom, že nejbližší město je 75 kilometrů daleko a cesta, částečně vybudovaná novozélandskou armádou, není zrovna nejpohodlnější. Tohle je místo, které si nesmíte nechat ujít, ať už jste fanoušek filmu, nebo ne.

Naprostou klasikou, kterou si nenechá ujít téměř žádný z návštěvníků Nového Zélandu, je Hobitín. Původní hobití vesničku, stejně jako Edoras, postavili tvůrci z polystyrénu a dalších neodolných materiálů. Po natáčení tak všechno zlikvidovali a odjeli. Fanoušky to ovšem ani tady neodradilo a navštěvovali ovčí farmu, kde se natáčení odehrávalo, vesele dál. Během příprav nové filmové trilogie Hobit se tak Peter Jackson domluvil s majiteli na vytvoření permanentních budov, které by posloužily jako návštěvnické centrum pro všechny milovníky Pána Prstenů.

Dneska je z Hobitína lukrativní byznys. Autobusové zájezdy svážejí návštěvníky z celé planety. Průměrná návštěvnická skupina čítá na 40 lidí a vyráží v půlhodinových intervalech. Výsledek dokáže působit trochu jako přelidněný Disneyland. Ostatně tady nezáleží, jestli máte Pána Prstenů rádi, nebo ne. Jak potvrdil průvodce, až 40 % návštěvníků fantasy ságu v životě neviděli, natožpak četli. Nijak jim ale nebrání užít si idylickou pohodu hobitích nor. Do interiéru se sice nepodíváte, veškeré natáčení probíhalo ve studiích (uvnitř se nachází jen malé skladiště zahradního nářadí a deštníků), ale i tak vás atmosféra kulatých dveří učaruje. Detaily, se kterými si filmaři vyhráli, jsou neuvěřitelné. Každý domek má svůj vlastní styl, vše je ručně vytvořené, pečlivě promyšlené.

Nápady, které sázejí na popularitu fantasy příběhu, ale nemusí být vždycky jistou investicí. Spálil se i samotný Peter Jackson. Jeho vysněným projektem bylo otevřít v městě Wellington muzeum, které by ukazovalo na stovky kostýmů a rekvizit z natáčení filmu. Poté, co se ale počáteční investice vyšplhala na neuvěřitelných 88 milionů dolarů, byl filmař nucený od projektu upustit.

Hairy Feet je další ovčí farma, která se dostala do středobodu natáčení hobití trilogie. Nebudeme lhát. Zprvu jsme měli majitele za někoho, kdo se snaží na filmové popularitě jen sprostě přiživit. Naše zkušenost z místa byla ale naprosto jiná. Majitelka Suzie, která osobně provádí po farmě a nadšeně popisuje zážitky z masivního natáčení, je obrovská fanynka fantasy. Je těžké se jejím čistým nadšením nenakazit.

Byť tak farma nemá žádné ze zbytků kulis, rozhodně se nebudete nudit. Poslouchat, kolik úsilí museli autoři vložit jen do pár minut filmu, vám dát nahlédnout pod pokličku filmařské profese. Hairy Feet se navíc nachází v oblasti se zajímavou geologickou historií, a tak se mezi podivováním se nad hobity a trpaslíky můžete dozvědět i něco o historii Nového Zélandu, ale i o jeho křehkém ekosystému.

Pokud se Suzie zeptáte, zda má filmová produkce ze zahraničí pozitivní dopad na místní ekonomiku, má vcelku jasno. Vzhledem k tomu, kolik lidí z okolí získalo práci a příležitost během několika týdenního natáčení, nijak by neměnila. Některé hlasy ale varují, že Nový Zéland nemusí sklízet plody z filmového úspěchu dlouho.

Filmové zpracování Pána prstenů přineslo do státní kasy na 300 milionů dolarů a během natáčení, které zabralo 4 roky, nabídlo zaměstnání pro více než 3000 lidí. Zatímco v roce 1999 vydělaly novozélandské filmy 16 milionů dolarů, o dva roky později se částka vyhoupla na závratných 300 milionů. V loňském roce to bylo dokonce přes dvě miliardy dolarů.

Turistické výnosy se počítají už s trochu většími obtížemi, i tak se ale odhady pohybují kolem stovek milionů. Ostatně proto bylo pro Nový Zéland zásadní přesvědčit filmové společnosti, že právě jejich země je ta správná. Ovšem ne bez kompromisů. V případě Hobita vláda přijala kontroverzní zákon, který lidem z filmové profese zakazuje vytvářet odbory a stávkovat. Zdánlivě to vypadá nevinně, ale taková opatření samozřejmě omezují práva zaměstnanců – neproplacené nemocenské, přesčasy, krušné podmínky a nejistota budoucího přijmu, to je pro mnoho lidí z oboru běžná realita.

Přesvědčit Amazon, aby jejich miliardový seriál natáčeli na konci světa, stálo novozélandskou vládu 25 % výdajů v dotacích. Samotná premiérka Jacinda Ardernová v době schvalování hobitího zákona stála v opozici. U seriálu od Amazonu už ale osobně volala Jeffu Bezosovi, aby jej přesvědčila, že jejich země je nejlepší volba. Podařilo se.

Otázka ovšem je, zda se to reálně Novému Zélandu vyplatí v dlouhodobém měřítku. Například šéf digitálního studia Weta se nechal slyšet: „Náš úspěch může být pouze dočasný. Vede se nám dobře jen tak, jako se vede dobře poslednímu projektu, na kterém děláme. Pracujeme ve velmi konkurenčním průmyslu, kde soutěžíme s firmami po celém světě.“

Úspěch tak může být relativně jednorázový. Poté, co se produkce přesune jinam, může vzniknout problém s tisícovkami lidí, kteří rázem přijdou o práci. To už jsou ovšem spekulace do budoucna. Co se týče přítomnosti, jedno je jisté. Novozélanďané jsou na Pána prstenů hrdí. Ne nadarmo tak v roce 2012 dávala země do pasů razítka s nápisem: Vítejte ve Středozemi.