Článek
Novodobá „Noemova archa“ s názvem Ceiba je dlouhá 46 metrů a vysoká 33,5 metru – v nejvyšším bodě. Všechno dřevo na stavbu je ze sekundárních lesů, tedy stromů zasazených člověkem, ale i popadaných kmenů kdekoliv poblíž. Současně s jejich řezáním a broušením start-up Sailcargo na Kostarice sází stromy další. Trvali na tom mimo jiné i jeho investoři. Takových environmentálních projektů plní podnik i víc.
„Já se zde soustředím na program znovuzalesnění, který je opravdu silnou složkou tohoto projektu. Tak podle mě můžeme ospravedlnit stavění dřevěné lodi, protože nahrazujeme obnovitelné zdroje. A tím zmírňujeme naši uhlíkovou stopu,“ vysvětluje za Sailcargo koordinátorka znovuzalesnění Grace McLeod.
Loď by měla po jejím dokončení příští rok uvézt až 250 tun nákladu, nebo jinak také devět kontejnerů, a to kompletně bez emisí. Nejsou to ale jen plachty, co mají Ceibu na jejích cestách po oceánu pohánět.
„Padesát procent pohonu lodi zajistí plachty a plavba potom současně bude dobíjet také elektromotory a systém baterií. Na palubě budou i solární panely,“ doplňuje technický ředitel Lynx Guimond.
Nízkonákladový provoz cestou proti hrozbě růstu emisí
Hned příští rok má dřevěná Ceiba převážet kontejnery z Kanady až na Havaj a do Ekvádoru. Start-up plánuje na provoz v příštích šesti letech vybrat jen 4,2 milionu dolarů, v přepočtu 87,5 milionu korun. Loď v chudé rybářské vesnici 125 kilometrů od hlavního města Kostariky staví 200 lidí z 27 zemí. Půlka je ale zdejších.
„V Kostarice máme obnovitelnou energetiku, kterou svět může využít pro pohon lodní přepravy nákladu, a spolu s tím tak vyřadit fosilní paliva,“ dodává John Porras, korporátní ředitel a spoluzakladatel Sailcargo.
Lodní přeprava je kvůli fosilním palivům podle Evropské komise odpovědná zhruba za 940 milionů tun emisí CO2 ročně, tedy 2,5 procenta celé světové produkce. Mezi lety 2012 a 2018 rostly emise v lodní přepravě o 10 procent a do roku 2050 by prý mohly přidat dalších 50 procent.
