Nové Strašecí řeší svého „Koněva“. Sochu rudoarmějce, který ztratil hlavu

Sochu rudoarmějce na Komenského náměstí v Novém Strašecí poškodili letos v dubnu dva neznámí muži. Kladivem jí urazili hlavu, kterou odnesli v igelitové tašce. Pachatele zachytila kamera, policie je ale vypátrat nedokázala.

Radnice nechala torzo zahalit modrou plachtou a starosta oznámil, že město nechá sochu obnovit do původního stavu. Nestalo se tak poprvé, socha sovětského vojáka přišla o hlavu už po okupaci v roce 1968.

Rada města nakonec nechala kvůli nutné opravě i z estetických důvodů sochu sejmout z masivního podstavce, o jejím dalším osudu pak mělo rozhodnout zastupitelstvo.

Ani půl roku poté se ale nic nedělo. Opoziční zastupitel Pavel Adelt (Společně pro Nové Strašecí a Pecínov) proto v listopadu navrhl usnesení, aby se socha vůbec neopravovala a už se nikdy do veřejného prostoru nevracela. Reakce byly ale smíšené. Komunisté chtějí rudoarmějce vrátit zpátky a ani ostatní zastupitelé nejsou přesvědčení o tom, že by socha neměla být součástí dnešního pětitisícového města nedaleko Rakovníku. 19. prosince tak zastupitelstvo rozhodne, jak s dědictvím po předchozích generacích naloží.

Pískovcového rudoarmějce s malou dívkou vytvořil sochař a malíř Zdeněk Šimek zřejmě na zakázku KSČ. Dominantou Komenského náměstí se stala v roce 1957.

Zastupitel Adelt uvedl čtyři hlavní důvody, proč by se podle něj mělo město po šedesáti letech sochy zbavit.

„Umělecká hodnota té sochy je mizivá, ani se k ní autor nehlásil,“ řekl Seznamu Adelt. „Zadruhé vznikla k výročí Velké říjnové socialistické revoluce, což s naší obcí ani Českou republikou moc nesouvisí. Za další by rekonstrukce stála peníze, se kterými se nepočítalo, a hlavně chceme významně rekonstruovat náměstí, což by socha nějakým způsobem omezovala.“

Policie nechala v rámci vyšetřování odhadnout cenu opravy na 250 tisíc korun. Problém s financováním opravy připouští i radní Jan Bechyně (Město pro rodinu).

„Socha není ve vlastnictví města, nemůžeme investovat do cizího majetku,“ říká Bechyně. „Myslím, že se pátrá v archivech, zda při odhalení v roce 1957 patřila okresnímu výboru KSČ. Vlastnictví dnes není úplně jasné.“

Mezi zastupiteli se nicméně mluví o tom, že by komunisté mohli vzít rekonstrukci na sebe. Kromě financí by strana mohla zajistit třeba sochaře, který by ji opravil výrazně levněji než za odhadovanou čtvrtinu milionu.

Náměstí Nového Strašecí skutečně čeká rozsáhlá rekonstrukce, návrat sochy rudoarmějce proto nejspíš není na pořadu dne. Podle Bechyněho je ale ve městě přinejmenším několik vhodných míst, kde by dílo mohlo v budoucnu dál připomínat osvobození Československa Rudou armádou. Návrh, aby se socha vůbec neopravovala, Bechyně podpořit nechce.

„V navrhovaném usnesení stojí, že socha už nikdy nemůže být instalována na území města. V této šíři nechci usnesení podpořit. Dovedu si představit nějaké kompromisní usnesení, máme tu jiná náměstí a náměstíčka, kde by socha mohla stát,“ dodává Bechyně.

Podobně se k návrhu staví také místostarosta Jan Bureš.

„Návrh usnesení nepodpořím,“ uvedl Bureš. „Dokážu si představit, že by byla socha umístěna na jiném důstojném veřejném místě než na Komenského náměstí, ale rozhodně se neztotožňuji s textem, který pan Adelt předkládá, že by socha neměla být opravena a nikde ve městě umístěna. Někteří zastupitelé jsou také názoru, že by se obětem druhé světové války měl nechat vyhotovit památník nový.“

Bureš tím naráží na podstatu sporu o sochu sovětského vojáka. Proč vlastně na náměstí donedávna stála, co má připomínat a za jakých okolností vznikla?

Nejhlasitějším bojovníkem za navrácení sochy na piedestal je zastupitel za KSČM Zdeněk Thum. V podkladech pro jednání zastupitelstva píše, že Nové Strašecí už od dvacátých let usilovalo o odstranění sochy Jana Nemopuckého, jehož kult měl po Bílé hoře vytlačit uctívání mistra Jana Husa. Socha rudoarmějce podle Thuma nahradila v roce 1957 Jana Nepomuckého jako vděk obyvatel milionům vojáků Sovětského svazu, kteří padli v boji proti nacismu.

„Je třeba připomenout, že Šimkovo sousoší stojí na pietním místě, kde se občané loučili s padlými, kteří ztratili život v boji s nacisty při květnovém povstání roku 1945,“ píše Thum. „Padlí zde byli vystaveni v rakvích, obklopeni lidmi, kteří se přišli s nimi rozloučit, bylo zde vysloveno několik pietních projevů, ve kterých nechyběl obdiv nad statečností padlých a také slib, že na jejich oběť nebude nikdy zapomenuto,“ dodává.

Podíl Rudé armády na osvobození Československa je nezpochybnitelný. Proč byla socha vztyčena až dvanáct let po válce, zato přesně čtyřicet let po bolševickém převratu v carském Rusku, není známo, pomník nedoplňuje žádná informační tabulka. Místní kronika končí zápisem v roce 1956 a ve druhé knize pokračuje až rokem 1958.

Socha sovětského osvoboditele nebudí zdaleka takové emoce jako maršál Koněv v Dejvicích nebo pomník vlasovcům, který má vzniknout v pražských Řeporyjích. Přesto se na jednání zastupitelstva čeká bouřlivá debata o jejím významu. Mezitím stojí na masivním podstavci ozdobná vánoční koule.