Nová studie motoristy nepotěší. Mikroplasty z pneumatik znečišťují oceány

Podle studie publikované v úterý akademickým žurnálem Nature Geoscience, přenese vítr každý rok ze silnic více než 200 tisíc tun mikroplastů. Tímto objemem převyšuje míra znečištění pocházejícího z opotřebení automobilů dokonce i množství mikroplastů, které se do moří dostane z řek, jimž byla doposud věnována hlavní vědecká pozornost.

Vědci odhadují, že díky opotřebení brzd a pneumatik z aut každoročně „odpadne“ přes půl milionu tun mikročástic, z nichž až polovina skončí v mořích a oceánech. Dalších 80 tisíc tun pak doletí do odlehlých oblastí pokrytých sněhem a ledem, kde mohou ještě urychlit jejich tání.

Znečištění mikroplasty už zasáhlo celou planetu. Od vzdálených arktických ledovců přes vrcholky Alp až po nejhlubší místa oceánů. Plastové mikročástice obsahují toxické chemikálie a škodlivé mikroby. Jsou jim připisovány zdánlivě záhadná úmrtí mořských živočichů. Lidé je konzumují prostřednictvím jídla a vody. Mohou být i vdechnuty. Jejich přesný dopad na lidské zdraví zatím zůstává neznámý. Je ale téměř jisté, že dobrý není.

Už dřívější vědecké práce naznačovaly, jakým způsobem se mikroplasty dostávají na ta nejnepravděpodobnější místa, ale až tým kolem Andrease Stohla z Norského institutu pro výzkum ovzduší ukázal, v jak ohromujícím množství.

„Silnice je jedním z nejvýznamnějších zdrojů mikroplastů zanesených do odlehlých oblastí, včetně oceánů,“ uvedl vědec pro deník The Guardian. „Průměrná pneumatika ztratí během doby, kdy je používána, až 4 kilogramy materiálu. To je obrovské množství plastů, třeba i ve srovnání s oblečením, jehož vlákna se běžně vyskytují v řekách,“ řekl Stohl.

Přenosu mikroplastů vzduchem bylo dosud věnováno méně pozornosti než výzkumu řek, protože vítr přenáší ty nejjemnější částice, jejichž velikost značně znesnadňuje jejich identifikaci jako plastu. „Přitom jsou to právě ty nejmenší částice, které představují ze zdravotního a ekologického hlediska tu největší hrozbu. Můžete je vdechnout a je také možné, že se kvůli své velikosti dostanou i do krevního oběhu,“ vysvětluje Stohl.

Vědec uznává, že je třeba propočítat i další věci. Například, jak rychle začnou mikroplasty padat, pokud prší. Studie zatím naznačuje, že mikroplasty mohou ve vzduchu zůstat až po dobu jednoho měsíce. Dalším krokem vědců bude vylepšení měřících technik, díky kterým bude možné ověřovat jejich propočty v reálném prostředí.

„Tento velmi kvalitně provedený výzkum ukazuje, že existuje obrovské množství mikroplastického znečištění pocházejícího ze zdrojů, na něž většina lidí nikdy ani nepomyslela. Je to jeden z prvních výzkumů, který je zaměřený na přenos na dlouhé vzdálenosti a ukazuje, jak daleko se tyto znečišťující látky mohou dostat a jak důležitou roli hraje atmosféra v cyklu znečišťování naší planety,“ zhodnotila práci nezávislá vědkyně Deonie Allenová z University of Strathclyde ve Skotsku.

Podobně jako ona výzkum hodnotí i Erik van Sebille, expert z Utrechtské univerzity v Nizozemsku. „Výzkum ukazuje, jak moc jsou propojená naše města a silnice s těmi nejodlehlejšími oblastmi světa,“ uvedl vědec, který se zabývá pohybem mikroplastů v mořích. Plánuje proto spojit svůj výzkum se Stohlovým. Společně mají vytvořit ucelenou teorii, která pomůže s hledáním nejvhodnějších řešení v boji s mikroplasty.

„Měli bychom být hluboce znepokojení,“ říká van Sebille. „Stále neznáme přesný účinek mikroplastů. Opatrnost by nás měla nabádat k větší obezřetnosti.“ Podle Stohla nás ale v blízké budoucnosti nečeká zlepšení. S tím, jak se stanou běžnější elektromobily, přijde další vlna znečištění mikroplasty. „Elektromobily jsou obvykle těžší než automobily s vnitřním spalováním. To znamená větší opotřebení pneumatik a brzd,“ popisuje Stohl.

„Pokud se na tento problém upne světová pozornost, výrobci budou muset zareagovat. Mezitím by lidé měli omezit používání plastů, bez kterých se obejdou, a zajistit, aby byl zbytek recyklován,“ uzavírá vědec.