Notičky: Zásada „mlčeti zlato“ by pro sportovní novináře platit neměla

V pondělí, týden po skončení olympijských her v Tokiu, odtajnilo vedení basketbalového svazu informaci o tom, že od návratu týmu z kvalifikačního turnaje v Kanadě byly u hráčů opakovaně zaznamenány pozitivní testy na covid-19, u Blakea Schilba pak posléze i přímo v Japonsku. Tým kvůli tomu postihla řada omezení včetně izolací, karantén a zrušených tréninků.

Napadlo mě v té souvislosti několik otázek. Tak třeba kdo a podle jakého klíče rozhodoval o tom, jestli se informace tak klíčového charakteru zveřejní v době, kdy jsou aktuální, nebo s časovým odstupem jako tady. Anebo případně nikdy.

Nechci to nijak skandalizovat, chápu, že dočasné utajení těch informací ze strany Českého olympijského výboru mohlo mít vzhledem ke specifičnosti týmového sportu dobré důvody. Spíš mě zaráží, jak je možné, že se tak zásadní věc provázenou mimořádnými zásahy do běhu týmu podařilo utajit.

Chápu, že olympijské hry zaměstnávají reportéry v dějišti soutěží kvanty dalšího programu a informací, navíc těsnější kontakt s týmem znemožňují protipandemická opatření. Ale přesto mi přijde jako obtížně uvěřitelné, že by se k reportérům, kteří dění kolem basketbalového týmu mapovali, tyto informace už v Tokiu nedostaly.

A pokud ano, tak se o nich rozhodli mlčet. Ano, i v žurnalistice může někdy platit „mlčeti zlato“, ale po mém soudu spíš v otázkách národní bezpečnosti než basketbalového turnaje. A když se novinář dozví důležité hodnověrné informace, měl by je předat veřejnosti. To je základní princip tohoto povolání, alespoň tak, jak ho chápu já.

Nerad bych někomu křivdil, na akci, kde máte kromě basketbalu na starosti i několik dalších sportů a navíc se s lidmi z výpravy prakticky nemůžete naživo setkat, je samozřejmě pravděpodobnější, že tajemství ven z týmu neunikne.

Každopádně i tento střípek zapadá do kontextu toho, jak rezervovaně, pasivně až odtažitě referovala významná část akreditovaných českých sportovních žurnalistů z Tokia o tématu odhalených covidových nálezů v rámci výpravy, například mezi plážovými volejbalisty. „Pro mě bylo nejvíc zarážející, když jsem v Tokiu viděl, jak o těch problematických záležitostech kolem covidového letu prakticky všichni na místě (včetně novinářů) velmi dobře vědí, ale většina z nich ty další informace neventiluje ven,“ řekl Filip Neusser, předseda Národní sportovní agentury.

Redakce Seznam Zpráv přikládala aféře covidového letu velkou váhu, na místě na ní usilovně pracoval náš reportér Jaroslav Gavenda. A nejen mezi lidmi z vedení Českého olympijského výboru, ale i dalších českých novinářů na místě prý nebyl příliš oblíben.

Dlouhodobě se netajím názorem, že v rámci současné české sportovní žurnalistiky vnímám stále přílišný důraz na základní popisnost. Přivítal bych větší míru investigace nebo hlubších analýz zkoumajících přesahy sportu s ekonomikou, politikou a dalšími sférami. A k tomu větší drajv při pokusech dostat se do uzavřených komnat, což se jejich strážcům obvykle nelíbí.

Na sociálních sítích k tomu občas vedeme menší polemiku s Robertem Zárubou, sportovním šéfkomentátorem České televize. Robert poznamenal, že u mě postrádá větší míru respektu vůči práci mých kolegů. Má pravdu, vzájemný respekt je základním předpokladem k jakékoli debatě. Samozřejmě je nutné brát v potaz i specifičnost jednotlivých typů médií, třeba i v tom ohledu, že jakýkoli audiovizuální obsah je na výrobu a čas výrazně náročnější než sepsat text pro noviny či web. A samozřejmě je hlavně na vedení jednotlivých mediálních titulů, zda své reportéry časově plně zatíží základním zpravodajstvím, nebo jim poskytnou prostor k práci na tématu, který z tradiční záplavy výsledků povystoupí jiným směrem.

Za sebe jen můžu poděkovat osudu a vedení Seznam Zpráv, že tyto možnosti mám. A opravdu nechci nikoho dalšího poučovat, jak by svou práci měl dělat on. Jen říkám, že větší zastoupení ambicióznějších výletů za zavřené dveře a mimo tradiční záplavu výsledků bych na české sportovně-mediální scéně uvítal.

Když se při aférách typu pád Sazky, Pelta a dotace nebo Berbr a spol. podivujeme nad zaostalostí poměrů v českém sportovním prostředí, nedivme se tolik. Dynamika tu chybí i kvůli minimálnímu tlaku médií, jejichž zrak za mantinely, jež ohraničují hrací plochu, bohužel prudce slábne až slepne.

Tady je opravdu na místě čirá závist. A také připomínka toho, že ve sportu je svým způsobem možné všechno, což otevírá naděje i tam, kde byste je opravdu nečekali.

Zatímco snahy Slavie a Sparty o účast v Lize mistrů již vyhasly, na zlatou bránu této luxusní soutěže klepe moldavský šampion FC Sheriff Tiraspol. Postupně už v kvalifikaci vyřadil albánskou Teutu a arménský Alaškert, pak překvapil úspěchem v soubojích s CZ Bělehrad. A v úterý šokoval výhrou 3:0 nad Dinamem Záhřeb. Před odvetou v Chorvatsku má tedy dobře rozepsaný příběh o dost možná největším outsiderovi, který se kdy k velikánům do soutěže snů probojoval.

Klubům typu Juventus nebo Chelsea – pravda – přidá jejich případná pohárová cesta do Moldavska do ruky další argument, proč je tento formát Ligy mistrů nebaví. Ale českým celkům nechť napumpuje do žil inspiraci k tomu, aby to nikdy nevzdávaly.

Angličan Rosický. Šéfovi podcastu Angličan Jiřímu Hoškovi se zdařil mimořádný úlovek. Před jeho mikrofon usedl Tomáš Rosický, v minulosti hvězda reprezentace a Arsenalu, nyní sportovní šéf Sparty. Pokud vám rozhovor unikl, pusťte si ho, stojí za to.

Konec finanční fair play? Stávající ekonomická regulace podle všeho dosluhuje, UEFA chystá pro kluby nový model. Pátrali jsme, kam může směřovat.

Planeta Premier League. Všechno podstatné, co jste potřebovali vědět na startu nového ročníku anglické ligy, pro vás sepsali Jiří Hošek a Karel Tvaroh.

S představou, jak to asi vypadá, když se v jedné kabině potkají Messi, Neymar a Mbappé a jejich ega si začnou rozdělovat sféry vlivu a úkolů na hřišti, se skvěle popasovali tvůrci tohoto parodického videa.

Černošek má nové plány. Zdálo se, že dlouholetá šedá eminence českého tenisu jménem Miroslav Černošek bude už postupně přecházet spíše do říše zapomnění. Sám boss to vidí jinak. (iSport)

Tálibán vs. sport. Světovou událostí týdne byly události v Afghánistánu, který ovládlo islamistické hnutí Tálibán. A vliv to samozřejmě bude mít i na sportovní oblast. (Deník N)

Kam kráčí Harry Kane. Velká story o očekávané hvězdě letošního přestupního trhu. (BBC)

Díky za přízeň, užívejte zbytků léta a prázdnin, za týden za vámi Notičky přijdou zase.

Luděk Mádl