Notičky: Tvrdíkovi právníci a muž z jihu, který odmítl Berbrovu nabídku

V souvislosti s regionálními fotbalovými volbami se teď hojně diskutuje o tom, kdo byl či nebyl berbrovec. Minulý čas je i není namístě, protože od momentu, kdy si pro temného bosse českého fotbalu Romana Berbra přišla policie, přestala se k němu jeho suita hlásit.

„Za posledních jedenáct měsíců jsme se s Romanem viděli pětkrát,“ spočítal například v prosinci Miroslav Liba, kterého přitom Berbr označoval za svého korunního prince. Za berbrovce jistě můžeme směle označit toho, kdo Berbrovi sloužil do roztrhání těla za nejrůznější výhody, pozice či jiné prebendy. Nebo toho, kdo v regionu uplatňoval svoji moc přes rozhodčí-zabijáky, kteří na hřišti cíleně poškozovali případné rebelanty.

Z toho plyne, že kdo byl, či nebyl berbrovec, musí nejlépe vědět lidé v samotných regionech. A posoudit sami podle vlastních zkušeností, zda u nich dotyčný rozvoji fotbalu spíš pomáhal, nebo škodil.

A takhle bude v příštích týdnech skládat účty třeba i Jan Jílek, předseda Jihočeského krajského fotbalového svazu a až do ledna 2019 prvoligový rozhodčí. V momentu, kdy končil, figuroval s 209 odřízenými duely v nejvyšší soutěži na třetí příčce historického žebříčku. Víc měli odpískáno jen Pavel Královec, který teď má pauzu, dokud se nevysvětlí, co znamená „suchej hajzl“ a co to tedy po něm Roman Berbr před finále Mol Cupu vlastně chtěl. A Radek Příhoda, který skončil krátce před Jílkem, protože vycítil, že v berbrovském systému už dál fungovat nechce.

Ten teď bude na okresním fotbalovém svazu v Lounech kandidovat do výkonného výboru, a pokud se na červnové valné hromadě Fotbalové asociace ČR obmění její vedení, asi ho lze počítat mezi hlavní kandidáty na práci v nové komisi rozhodčích.

Příhoda v uplynulých měsících hodně pracoval na image. Je vstřícný k médiím, chodí do debatních pořadů typu Tiki-taka, kde bývá k vidění vedle Vladimíra Šmicera a dalších osob spojovaných s F-evolucí. Cíleně si vytváří obraz muže, který by mohl přijít s novou vlnou. Jan Jílek se oproti tomu v očích mnohých profiluje jako muž spjatý s berbrovskou minulostí. Sám to rozporuje. „Nemůžu říct, že bych Romana Berbra neznal, ale já nevím, kde leží ta hranice, kdo je berbrovec a kdo ne. V české komoře ho coby místopředsedu volili skoro všichni, takže všech těch 120 lidí patří do kolonky berbrovec?“

V zákulisí se traduje příběh o tom, že se Jan Jílek s Berbrem nerozešel v dobrém. Cítil se ukřivděný a odmítl Berbrovu exkluzivní nabídku, čímž dal najevo, že jeho hry už dál hrát nechce. Když jsem se na ten příběh ze začátku roku 2019 Jana Jílka zeptal, po chvilce váhání ho potvrdil.

„Já byl tenkrát naštvaný, protože mi Chovancova komise neumožnila, abych byl na systém videorozhodčího VAR proškolený jako hlavní rozhodčí. Že prý už nejsem perspektivní a že se mám školit jen na pozici sudího, co sedí u monitorů a hlavního upozorňuje na chyby. Tohle proti mně musel někdo rozehrát a víme, kdo měl tehdy ve všem hlavní slovo. Já řekl: Takhle ne. A s pískáním jsem skončil. Pár týdnů nato se Roman Berbr s Dagmar Damkovou vrátili z Ameriky. Pozvali si mě. A nabídli mi, ať vezmu místo na mezinárodní listině delegátů. Skončit s pískáním a hned dostat tuhle parádní trafiku na dvacet let, to je tak exkluzivní nabídka, že už ji asi nikdo nikdy nedostane. Ale já ji odmítl. Berbr si myslel, že jsem se musel zbláznit.“

Šest Čechů z této listiny jezdí na reprezentační nebo pohárové zápasy soutěží UEFA a hodnotí rozhodčí. Džob snů, s luxusními dietami. „Místo tam se uvolňuje výjimečně. Berbr tenkrát škrtnul Václava Krondla a končil Jirka Ulrich. Ale já tuhle Berbrovu udičku odmítl, nechtěl jsem, aby mě měl pořád na laně. Kdybych to přijal, automaticky bych dělal delegáta i v lize a to byl právě ten jeho systém… Co si budeme povídat, nejmíň 70 procent ligových delegátů dostalo tu pozici od Berbra za to, že ho politicky podporovali ve volbách. Ale já po téhle cestě jít nechtěl,“ dodává Jílek.

V Jihočeském kraji se na okresech rozjede volební maraton až v dubnu. Opozice Jílkovi vyčítá, že už vyčlenil 2,2 milionu korun z kasy krajského svazu do nadace pro mládežnický fotbal. A že bude za hlasy rozdávat dárečky. „Nesmysl, peníze se rozdělí až po krajské valné hromadě,“ kontruje Jílek. Ale kdo kolik dostane, to se dá jistě naslibovat už teď.

Události spojené s utkáním Evropské ligy, které se před týdnem hrálo v Glasgow mezi Rangers FC a pražskou Slavií, budou rezonovat a dohrávat se ještě pěkně dlouho. Příběh o brutální hře skotského týmu, zranění gólmana Koláře hrůzostrašným likvidačním faulem, tvrzení domácího hráče Kamary, že ho slávista Kúdela počastoval rasistickým výrokem o opici, a o ráně pěstí, kterou Kamara Kúdelovi po utkání uštědřil, zaujal i ty, co jindy o fotbal nezavadí.

A Jaroslav Tvrdík, šéf Slavie, z toho má nyní logicky těžkou hlavu. Najímá právníky, podává a připravuje trestní oznámení, chystá klub a Ondřeje Kúdelu na disciplinární vyšetřování. A hlavně se všemožně snaží napravovat reputační škody.

Případný trest pro Kúdelu či jeho klub může být jistě citelný. Obrovských škod však kvůli spojení s možným rasismem doznala už nyní právě reputace klubu. A to zejména ve Velké Británii, kde byl případ silně medializován. A na cokoli rasistického jsou tam mimořádně citliví.

Až dosud měla Slavia za kanálem La Manche dobré jméno díky transferům Tomáše Součka a Vladimíra Coufala, kteří v klubu West Ham United odvádějí skvělou práci. A Slavia mohla oprávněně přemítat o tom, že by do Anglie výhledově mohla výhodně prodávat i další hráče. Jenže obchody s klubem opatřeným nálepkou podezření z rasismu si teď může leckdo rozmyslet…

Zranění jako taktika? Téma kauzy z Glasgow bylo opravdu silné. Řadě aspektů tohoto příběhu, včetně problematiky latentního českého rasismu nebo možnosti, že gólmana Slavie nezranil protihráč náhodou, jsem se věnoval v glosáři.

Začalo to už v Praze. Podcast Angličan přinesl nové skutečnosti ke kauze, hlavně k tomu, jak nestandardně se skotský tým choval už při prvním utkání v Praze. A nabídl i pohled profesionálního fotbalisty Karla Tvaroha, který osobně poznal i ostrovní soutěže.

Protančit se lockdownem. Ale věnovali jsme se i jiným tématům. Například fíglu svazu tanečního sportu, který radil svým členům, jak obejít protipandemická opatření. V Národní sportovní agentuře se tomu nestačili divit…

„Otec mě bil.“ Dája Bedáňová, před 20 lety čtvrtfinalistka tenisového US Open, odvyprávěla svůj osobní příběh, ze kterého opravdu mrazí. Velmi doporučuji k přečtení. (Bez frází)

Nejdřív šok. A potom titul. Lucie Kolářová si u televize prožila obrovský strach, když jejímu bratrovi, brankáři Slavie, protihráč v dresu Rangers div neprokopl hlavu. A pár dní nato Lucie s volejbalistkami Dukly Liberec získala administrativně titul mistryň ligy. Proč? (Sport.cz)

Kúdelu čeká výslech v Londýně. Alespoň to tvrdí právník hráče Rangers Kamary, kterému měl obránce Slavie údajně rasisticky spílat. Vhodnou příležitostí bude cesta slávistů k pohárovému utkání s Arsenalem. (The Guardian)

Rivalita Pardubic a Hradce Králové nezná mezí. V obou městech by se teď měl stavět fotbalový stadion. A Hradečáci se dmou pýchou, že ten jejich bude dražší, větší a hezčí. Tak jen aby se opravdu postavil…

Snad vás ani tentokrát Notičky nenudily. Po „předkrmu“, který nabídla snadná výhra nad sestavou Estonska, značně proděravělou covidem-19, čeká českou fotbalovou reprezentaci sobotní bitva s Belgií, tedy s jedním z nejsilnějších týmů světa. Tak držme palce!

Luděk Mádl