Nosit, či nenosit? Česko je s rouškami extrém. Vědci váhají

Česko je v době koronakrize považováno za rouškovou velmoc, a to nejen měřeno optikou obří domácí produkce amatérských švadlenek. Povinné zakrývání nosu a úst na veřejnosti je u nás a na Slovensku v této chvíli v mezinárodním srovnání zcela raritním opatřením.

Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo americké federální Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) jasně konstatovaly, že by roušky měli nosit jen sami nakažení a lidé se symptomy COVID-19 plus ti, kteří o první dvě skupiny pečují. To je samo o sobě zvláštní, když si uvědomíme, že virus SARS-CoV-2 přenášejí i lidé, kteří žádné příznaky nemají.

Podle BBC teď panel expertů WHO posoudí, jestli nebude původní doporučení třeba změnit. Předseda panelu profesor David Heymann to považuje za možné. Stanovisko WHO ohledně roušek v Česku v minulosti kritizoval třeba náměstek ministra zdravotnictví a člen Ústředního krizového štábu, profesor Roman Prymula.

Podle časopisu Science ještě 29. února šéflékař Spojených států Jerome Adams na Twitteru napsal: „Lidi, opravdu přestaňte kupovat roušky!“ V pořadu Fox and Friends pak dodal, že lidé, kteří nosí ústenky a nejsou zdravotníky, dokonce zvyšují riziko, že se sami nakazí.

Podle některých byl tento přístup snahou snížit komerční poptávku po ochranných pomůckách, kterých se právě ve Spojených státech, ale i jinde nedostává i těm nejpotřebnějším, tedy zdravotnickému personálu v první linii boje s pandemií. I v USA se ale vzhledem k hrozivému nárůstu počtu nakažených veřejná debata mění a posouvá směrem k nošení roušek. Třebas i těch látkových, podomácku vyrobených.

Dostupná data ukazují, že v zemích, regionech či městech, kde velká část populace roušky nosí, se zrádný virus šíří pomaleji. Některé oblasti v Číně, Jižní Korea, Singapur, Hongkong nebo Japonsko dokázaly křivku nakažených osob i díky ústenkám „zploštit“.

Jenže podle uznávaného berlínského Ústavu Roberta Kocha neexistuje dostatek důkazů, že by nošení ochrany nosu a úst u zdravého člověka zásadním způsobem snižovalo riziko nákazy. S tím ale nesouhlasí epidemiolog Benjamin Cowling z Hongkongské univerzity. Podle něj je naopak pravděpodobné, že rouška pomáhá ochránit zdravého člověka před nákazou.

Světová zdravotnická organizace zdůrazňuje, že ústenky jsou účinné jedině v kombinaci s častým mytím rukou a správným používáním roušek, včetně jejich sundavání z obličeje. „Přitom je nošení roušek zcela správné opatření na podporu veřejného zdraví, které se bohužel nepoužívá,“ cituje časopis Science KK Chenga z University of Birmingham. Cheng ale zdůrazňuje, že samotné zakrývání nosu a úst není spásou a musí se kombinovat s dodržováním bezpečné vzdálenosti mezi osobami a doporučením, aby lidé během pandemie pokud možno vůbec nevycházeli ven.

Kromě USA se názory na plošné používání roušek výrazně posouvají také v sousedním Německu. Podle uznávaného a v době koronakrize hojně citovaného virologa Christiana Drostena mají ústenky smysl, pokud mají sloužit k ochraně jiných - jinými slovy, když roušky odchytnou značnou část kapének, které „vyprskne“ nositel ústenky. Mimochodem při kýchnutí podle německého Spiegelu vyletí aerosol rychlostí 45 metrů za sekundu.

K nošení roušek lidmi bez pozitivního testu i bez symptomů z okruhu tzv. rizikových skupin nabádá také odborný časopis Lancet. Ten připomíná, že v některých zemích je bohužel stále zakořeněno, že nošení roušek je čistě záležitost lidí, kteří se necítí dobře. Dochází tam k jejich stigmatizaci, nebo dokonce útokům.