Článek
Ropa a zemní plyn. Suroviny, které Norsku pomohly zajistit blahobyt, jakým se může pochlubit jen několik zemí planety.
Přesto se severská země v posledních letech angažuje v plánu, jak zajistit fungování evropské energetiky, založené naopak na obnovitelných zdrojích. Norsko se v posledních letech mění v pomyslnou gigantickou baterii, energetický rezervoár evropského kontinentu.
Z větru do vody a zpět
„Kdybychom celou Velkou čínskou zeď oblepili z obou stran bateriemi, nepojaly by tolik energie, jako tato přehrada." To jsou slova evropského komisaře pro energetickou unii Maroše Šefčoviče, který neskrýval nadšení po návštěvě norské přehrady Kwilldal.
Hornatá norská příroda zemi předurčila do role energetické mocnosti. Norsko nejenže exportuje do Evropy ropu a zemní plyn. Provozuje také okolo 900 vodních elektráren, které pokryjí 95 % spotřeby elektřiny v zemi. A nejen podle Šefčoviče leží v norských horských průsmycích spousta nevyužitého potenciálu. Ten má odpovědět na zásadní otázku evropské zelené energetiky.
Země jako Německo nebo Dánsko nemají ani tak problém s kapacitami obnovitelných zdrojů, jako s jejich kolísáním. Když vítr fouká a slunce svítí, je elektřiny v síti nadbytek. V opačném případě hrozí výpadky.
Dánsko, které z větru pokrývá až 40 % své spotřeby elektřiny, se proto už dřív obrátilo na norského souseda. Pod mořem vznikla soustava kabelů, které obě země spojují. Energie z dánského větru putuje do norských vodních přehrad a vypumpuje vodu do vysoko položených nádrží. Pokud Dánsko energii potřebuje zpátky, voda se z nádrží upustí a vzniklá elektřina se vrací po mořském dně do místa původu.
Miliardy na mořském dně
Podobné ambiciózní a nákladné projekty chystají i další země. Spojení s Německem má být hotové do roku 2020, s Velkou Británií o rok později. Dohromady mají tyto projekty vyjít na tři a půl miliardy eur.
Evropský komisař Šefčovič by této spolupráci rád dal celoevropskou dimenzi. Odborníci ale brzdí nadšení: I pilotní projekt mezi Norskem a Dánskem je stále citlivý na kolísání síly větru. Spíš než o „baterii Evropy“ mluví někteří inženýři radši o evropském pomocníkovi.
