Norilsk připomněl tikající bombu pod Sibiří. Na permafrostu stojí celá města

„Jak víte, Rusko je země severu a 70 % procent jeho teritoria se rozkládá na území v severní zeměpisné šířce. Některá naše města byla postavena za severním polárním kruhem na permafrostu. Pokud ten začne rozmrzat, dokážete si představit, jaké následky to bude mít. Je to velmi vážné.“ Takto zněla slova ruského prezidenta Vladimira Putina na tiskové konferenci, kde přednesl své poselství ke konci minulého roku. Otázka ohledně zvyšování teplot na severu Ruska přišla na více než čtyřhodinové akci jako vůbec první.

Jen o několik měsíců později se definitivně ukázalo, že při mluvení o rozmrzání permafrostu už není namístě budoucí čas. V důsledku povolující celoročně zmrzlé půdy se 25. května hnula nádrž s palivem v tepelné elektrárně u sibiřského města Norilsk a do okolní půdy i řeky Ambarnaja vyteklo asi 20 000 tun ropných látek.

Momentálně se vede spor o to, kam až se ropa z poškozené nádrže dostala. Společnost Norilsk Nickel minulý týden popřela tvrzení guvernéra Krasnojarského kraje, že filtrovací hráze nepomohly a znečištěné už je i jezero Pjasino. Seznam Zprávy se na aktuální situaci ptaly Jana Freidingera z české odnože Greenpeace, který je v kontaktu s místními. Z jeho informací vyplývá, že pravdu má spíš guvernér. „Podle svědectví místních lidí se fragmenty naftové skvrny dostaly nejen do jezera Pjasino, ale i do řek vytékajících z jezera včetně řeky Pjasina, které ústí do Karského moře,“ řekl aktivista.

Srovnání největších ropných havárií v Rusku

I přesto, že přesně nevíme, jak daleko se ropa dostane, je už teď jasné, že místní ekosystém dostal velkou ránu. „Bohužel se jedná o velmi cennou lokalitu využívanou k rybolovu, přítoky a menší toky, kam se znečištění dostalo, slouží ke tření ryb, takže pro místní říční ekosystém a jezero to bude drtivý úder, který dolehne i na místní rybáře,“ popsal Freidinger a přidal smutný výhled do budoucna. „Čištění, respektive spíše odstranění kontaminované zeminy a vody bude trvat měsíce a stejně jako u jiných havárií tyto práce dokážou odstranit jen menší část uniklé nafty. Zbytek zůstane v přírodě, která se s následky proniknutí ropných látek do celého potravního řetězce bude potýkat pravděpodobně desítky let.“

Putin na incident reagoval rozzlobeně, a to hlavně kvůli tomu, že se o něm dozvěděl s dvoudenním zpožděním. Vyšetřovací výbor „norilské kauzy“ už zadržel tři přední manažery a inženýry společnosti Norilsk-Taimyr (součást skupiny Norilsk Nickel, která elektrárnu zřizuje) a ještě dříve byl zadržen vedoucí kotelny a turbínové dílny.

Zatímco firma se ve spolupráci s úřady oddává záchranným pracím, v pozadí vyšetřování a zatýkání zůstává nad ruským severem viset další velký problém v podobě hrozby podobných nehod. Norilsk ukázal, že nebezpečí je reálné a předpovědi do budoucna jsou přinejmenším ponuré.

Greenpeace na problém spojený s řadou potenciálně nebezpečných komplexů stojících na tajícím permafrostu upozorňuje už přes deset let. „Greenpeace již v roce 2009 vydalo studii, kde upozorňovalo na hrozbu nehod ropné a plynové infrastruktury v důsledku tání permafrostu kvůli změně klimatu. Management firmy měl všechny informace k dispozici, dokonce zničená nádrž byla označena za rizikovou a určenou k výměně, přesto nekonal a nechal ji spadnout a způsobit ekologickou katastrofu,“ popsal Freidinger snažení aktivistů.

Norilsk je jedno z nejznečištěnějších míst světa

Kromě Greenpeace na problém upozornila už celá řada dalších menších nehod v zařízeních na těžbu plynu a ropy, kterých podle Freidingera tání permafrostu jen na západní Sibiři způsobí 7 400 ročně. V roce 2018 vyšla například i studie publikovaná v časopise Nature, podle které 45 % ruských polí na těžbu uhlovodíků (ropy a plynu) leží na území, kde do roku 2050 hrozí vážné problémy v důsledku rozmrzání a nestability permafrostu. Ta ale ještě nezohlednila vývoj posledních měsíců, který je extrémní.

Teploty na Sibiři jsou podle zprávy evropské služby Copernicus Climate Change Service vysoko nad průměrem po celou letošní zimu i jaro. Květen byl na některých místech oproti průměrným teplotám (ty se počítají z let 1981–2010) teplejší dokonce o neuvěřitelných 10 stupňů Celsia, což znamená dosavadní rekord od začátku měření.

Vysoké teploty prohlubují i problém sibiřských lesních požárů, o kterých se hodně mluvilo loni v létě. Špatným znamením před blížícím se létem je podle článku amerického deníku The Washington Post fakt, že letos Sibiř začala doutnat o několik týdnů dříve než obyčejně. Hasiči se s požáry museli potýkat už v dubnu.

Kromě lesů, přírody a těžebního průmyslu se oteplování Sibiře v neposlední řadě týká i milionů místních, jejichž domy stojí přímo na permafrostu. V jiném článku z loňského září The Washington Post přinesl rozsáhlou reportáž, kde ukazuje příběhy těch, kteří už kvůli tomu přišli o bydlení nebo živobytí. Oteplování paradoxně negativně dopadá i na farmáře, kteří ztrácí půdu v důsledku záplav způsobených rozléváním sibiřských řek.

Pokud nestačily zprávy o rekordních teplotách ani o narušené infrastruktuře či domech z minulých let, nedávný únik ropných látek z Norilsku ukázal, že Rusko nemá na přípravy řešení problému s táním permafrostu čas. Problém není otázkou budoucnosti, ale už je tady právě v tuto chvíli.

„Ruská vláda na apel Greenpeace nařídila jednorázovou kontrolu veškeré ropné a plynové infrastruktury v rizikových oblastech v reakci na nehodu, ale to samozřejmě systémově neřeší časovanou bombu, kterou tající permafrost pro Rusko znamená, Může zničit i silnice, mosty, železnice, celá města… Pro Rusko, jehož ekonomika je založena na těžbě nerostných surovin, především plynu a ropy, jejichž spalování je paradoxně příčinou tání permafrostu, je to snad dostatečné varování, aby se vydalo jinou cestou,“ uzavřel Freidinger.