Článek
Mnoho příslušníků této menšiny nemá žádné doklady, takže nemohou volit, koupit si půdu a jejich děti nemohou ani chodit do školy.
„Kdybych mohla chodit do školy, pak bych moc chtěla učit i jiné děti,“ svěřila se reportérům Rádia Svobodná Evropa patnáctiletá Ilahát.
Ilahát a její rodina patří k místní menšině Jogiů, což jsou v podstatě lidé, kteří sice žijí v Afghánistánu, ale de facto nemají žádnou státní příslušnost. Nemají žádné doklady ani právo na vzdělání.
Většina z Jogiů se přesídlila do Afghánistánu z Tádžikistánu a Uzbekistánu během existence Sovětského svazu. Kdysi žili nomádským způsobem, ale teď se řada z nich usadila v afghánských městech. „Před padesáti, šedesáti lety sem Jogiové imigrovali ze střední Asie. Většina se usídlila v severní části Afghánistánu – v Mazáre Šarífu a Šeberghánu,“ říká jeden z afghánských úředníků.
Na tom, že nemají základní práva, nic nemění ani čas – fakt, po kolik generací už Jogiové v Afghánistánu žijí. Pro vystavení afghánských dokladů je totiž zapotřebí adresa trvalého bydliště a to málokterý Jogi, vzhledem k nomádským kořenům i chudobě, má. A bez dokumentů nemají právo navštěvovat školu, volit, vlastnit půdu nebo být pohřbeni na hřbitově.
Podrobnosti v úvodní reportáži. Je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete na tomto odkaze.