Článek
Jde o druh extrémního lezení, kdy sportovci musí dobře volit kroky a promýšlet nejvhodnější cestu tak, aby se výstup podařil. Boulderisté při výkonu nelezou ve velkých výškách, proto se nemusí obávat nebezpečných zranění po případném pádu. I přesto pod sebe umisťují karimatky nebo matrace, takzvané bouldermatky.
Lézt se můžete vydat nejen do přírody, kdy ta česká nabízí řadu možností podél Vltavy nebo v Českém Švýcarsku, ale také do hal na lezecké stěny. „Po Praze a po celé České republice je velké množství stěn v porovnání s Evropou. Téměř u každé stěny, kde se leze s lanem, je přidružena i boulderová stěna,“ popisuje možnosti boulderista Tomáš Jedlička. Tím popsal i hlavní rozdíl mezi klasickým lezectvím a boulderingem, a to přítomnost lana.
Potřebnou výbavu tvoří již zmíněná bouldermatka, dále magnezium v pevném stavu na absorbování vlhkosti rukou a boty, takzvané lezečky. Zajímavostí je, že jsou zpravidla o několik čísel menší, než je skutečná velikost nohy. „Člověk má nohu v té botě zmáčknutou, a tím ji má zpevněnou. Nemusí mít proto tak silnou nohu,“ říká Jedlička. Trendem poslední doby je však od takových bot ustupovat, volit boty více odpovídající velikosti nohy, a tím dávat důraz na silnou klenbu nohy. Síla nohou je důležitá především pro začátečníky, kteří se na ně spoléhají více než ruce. Postupem času a pravidelným tréninkem pak přibývá opora i v rukou, především v prstech.
Více informací o boulderingu nabízí úvodní video s rozhovorem s Tomášem Jedličkou. Je součástí pořadu Rodinka, který můžete sledovat každý všední den od 9 hodin na Televizi Seznam.
Návod k jejímu naladění najdete zde.
