Článek
Chvíli po deváté hodině ranní na plácek před vyšehradským kostelem svatého Petra a Pavla a restaurací Rio’s přijíždí bílý vůz značky BMW.
Muž otevře dveře a několik minut nevystupuje, pravděpodobně se dívá do telefonu. Mezitím přijede k restauraci dodávka se zásobami. Řidič vystoupí z BMW, přivítá se s dodavatelem a jde otevírat kovová vrata do zahrádky restaurace.
V tom okamžiku ho zastihne reportér Seznam Zpráv a ukazuje mu fotografie Blesku z předešlé noci. „Jo, to mohlo být tady,“ konstatuje muž, který se odmítá představit.
Vy jste tady z restaurace, víte, co se to tady včera dělo?
Vůbec nevím, o čem to mluvíte. Nedívám se na zprávy, takže nevím, co bych měl vědět.
Takže nevíte o tom nočním setkání s panem Prymulou?
Nevím.
Pravděpodobně se ho účastnil i majitel této restaurace…
Vůbec o ničem nevím.
A vy jste provozní restaurace?
Já nejsem provozní.
Ale pracujete tady?
Já tady pracuji, ano.
Takže tady máte na starosti ten výdej přes okénko?
Rozhodně.
A to jste skutečně o ničem nevěděl?
Nevěděl, byl jsem na cestě z domova. O žádném setkání tady vůbec nevím.
A nepřekvapuje vás, že se tady v noci ze středy na čtvrtek potkal pan ministr Prymula s dalšími lidmi?
Opravdu, omlouvám se…
Stává se, že prostor restaurace se využívá takto v noci, když je nouzový stav?
Určitě ne.
Na otevření výdejního okénka restaurace pod taktovkou tohoto muže ovšem v pátek pravděpodobně nedojde. Namísto příprav kolem desáté hodiny opouští přes zahrádku restauraci, zamyká bránu a s velkou krabicí usedá do svého vozu. S novináři už nepromluví ani slovo.