Článek
Mladá Boleslav. Útulné město s automobilkou a dalšími podniky. A také desítkami ubytoven a velkým počtem zahraničních pracovníků. Právě ti jsou nejčastěji „klienty“ tamější záchranky. „Jezdíme často k dopravním nehodám, ale nejvíc převažují výjezdy k lidem, kteří se sem dostanou do Škodovky přes nějakou společnost. Pak ztratí práci a potulují se po Mladé Boleslavi jako bezdomovci. A jsou zpravidla pod vlivem alkoholu. Je to spíš sociální než záchranářský problém,“ říká Vladimír Hadač, primář záchranné služby v Mladé Boleslavi.
Tenhle červencový sobotní večer je na poměry záchranky dlouho docela klidný. Po druhé hodině v noci vyjíždíme k napadení. Dvě policejní hlídky a sanitka asistují muži, který sedí před domem a tvrdí, že byl zmlácen. Z místa údajného napadení ale ušel dva kilometry. Nešel však k nemocnici, která je vzdálena stejně daleko. A záchranáři nevidí známky zranění. Navíc jde o starého známého, kterého vozí pravidelně. Mladý bezdomovec se zřejmě nechává opět odvézt na záchytku, která je naproti nemocnici, kde může přespat. I nyní má v krvi téměř dvě promile. Dvojice ze sanitky jedná profesionálně, ale v jejich hlasech je cítit únava z opakovaných zbytečných výjezdů k tomuto muži. „Když jste došel až sem, mohl jste si dojít na pohotovost na ošetření. Nechal jste si nás zavolat. My nejsme taxi, my jsme záchranka,“ vysvětluje mu zdravotnice.
Půl hodiny po zastávce v nemocnici přichází další tísňová výzva. K místní diskotéce. Sem občas jedou záchranáři za víkend i několikrát. Tentokrát jde o muže s krvavým obličejem, který se popral. Policista říká, že se od večera nezastavili, jezdí od jednoho podobného případu k druhému. Jde o cizince, který nemá zdravotní pojištění. Záchranáři ho prohlíží a poté informují, že pokud ho odvezou do nemocnice, bude tam muset zaplatit 3500 korun. Cizinec rozumí, ale snaží se vyjednávat. Komunikaci pak přebírají policisté, kteří se ho opětovně ptají, zda chce do nemocnice a zda tam zaplatí. Muž se nakonec rozhoduje služeb záchranky nevyužít. Vracíme se prázdní na základnu.
„Takový typický výjezd je tady velmi často k lidem, kteří jsou pod vlivem nějakých psychotropních látek. K opilým pacientům, velmi často agresivním, jezdíme hodně často. Nedá se říct, že by všechny výjezdy byly tak krásné, jak se prezentuje, jak to někdy zvenčí vypadá,“ líčí Televizi Seznam mladý lékař Michal Matoušek, který tuhle práci kombinuje s působením na ARO zdejší nemocnice.
I on potvrzuje, že problémem jsou tu nejvíc cizinci. „Je to velké město a kvůli Škodovce je tu spousta zahraničních pracovníků. Když Škodovka během pandemie zavřela, zůstávali doma a neuměli si vyplnit volný čas. Byl tam vidět jasný nárůst výjezdů k těmhle pacientům. Často pili doma, bylo to spojené i s násilnostmi.“
Třetí noční výjezd v sobotu přichází kolem čtvrté ráno a znovu je to napadení, třetí v řadě. Na mladého muže zaútočila neznámá žena v parku. Ten nakonec ošetření odmítá. Záchranka se vrací opět prázdná. Tentokrát tahle víkendová služba nebyla tak hrozná. Prakticky každý ze záchranářů už byl ale během práce napaden.
„My bohužel nemáme status úřední osoby, takže se na nás nevztahují obranné mechanismy jako u ostatních složek integrovaného záchranného systému. Myslím, že by se měl někdo nad tím už zamyslet,“ kroutí hlavou Petra Homolová, mluvčí záchranné služby Středočeského kraje.
Sama i nyní dál v sanitce jezdí, jde o zkušenou záchranářku. A často jezdí k agresivním opilcům, uživatelům drog či lidem s psychickými problémy. „My jsme byli jednou na výjezdu, kde jsme resuscitovali. Zavřeli se za námi dveře a asi deset lidí nám sdělilo, že pokud babičku nezachráníme, tak odtamtud neodejdeme. To se také nepracuje moc dobře. Střílelo se po sanitce, zbraně se vytahovaly, pak se dovolává policie. Lidé jsou často agresivní, i verbálně,“ vysvětluje Homolová.
I ji už několikrát fyzicky někdo napadl. K téhle práci to bohužel zatím patří.
