Článek
Královská švédská akademie věd trojici vědců ocenila za jejich „studium chaotických a náhodných fenoménů“ souvisejících s klimatem Země. Meteorologové Syukuro Manabe, Klaus Hasselmann a teoretický fyzik Giorgio Parisi podle akademie „položili základy vědomostí o klimatu naší Země a toho, jak ho ovlivňují lidé“.
Konkrétně si dvojice meteorologů rozdělila polovinu ceny za svou práci na vytvoření fyzikálních modelů klimatu Země a předpovězení globálního oteplování, což spočívalo hlavně v potvrzení, že ho způsobuje oxid uhličitý.
Syukuro Manabe ukázal vliv vysokých koncentrací uhlíku na růst teplot už v 60. letech minulého století. Jeho práce je považována za základ vývoje klimatických modelů. Hasselmann na Manabeho navázal asi o deset let později, kdy v novém modelu ukázal, že je to právě člověkem vyprodukovaný uhlík, který způsobuje globální oteplování.
Fyzikovi Parisimu druhá půlka ceny patří díky jeho významnému příspěvku k teorii náhodných fyzikálních procesů.
Přínos Parisiho Seznam Zprávám přiblížil Václav Janiš z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. Václav Janiš s italským fyzikem přímo přišel do kontaktu když po roce 2000 zastupoval Českou republiku v celoevropském projektu věnovaném hlavně neuspořádaným systémům, kterým se sám stejně jako Parisi odborně zabýval.
Zleva v Japonsku narozený meteorolog a klimatolog, který později působil hlavně v USA Syukuro Manabe, přední německý oceánograf a modelář klimatu Klaus Hasselmann a italský teoretický fyzik Giorgio Parisi.
Parisiho přínos podle Janiše spočíval v průkopnických objevech v komplexních systémech, což jsou jednoduše řečeno systémy, které se skládají z mnoha různorodých částic či objektů, které spolu interagují. „Parisi objevil, že vliv neuspořádanosti, která je všudypřítomná, se dá vysledovat i na atomární úrovni,“ vypíchl Janiš. Parisiho metoda je podle něj natolik univerzální, že nachází využití nejen ve fyzice, ale i v matematice, informatice (strojové učení), biofyzice a neurovědách".
Parisiho příspěvek ale neskončil u studia atomů, což bylo klíčové pro praktické využití právě například v meteorologii. „Člověk by si řekl, že atomový systém se týká jen mikroskopických vzdáleností, které člověk nemůže pozorovat a nijak se neprojeví. Parisi ale řešil modely, které vedly na vysvětlení mikroskopického působení neuspořádanosti a fluktuaci na makroskopické objekty, které můžeme pozorovat. Nebyla to tedy čistě teoretická nebo řekněme abstraktní věc, která se týká jen mikroskopického hlediska. On vysvětloval, jak je možné, že se toto mikroskopické působení projeví na makroskopické úrovni, kterou pozorujeme,“ vysvětlil Janiš.
Giorgio Parisi přišel se svou konstrukcí řešení interagujících náhodných systémů s frustrací na konci sedmdesátých let minulého století. Vědecká komunita však dále intenzivně hledala cesty k plnému pochopení této konstrukce po více než třicet let. G. Parisi je podle Janiše bezesporu vědecká osobnost s širokým záběrem, která významně obohatila moderní fyziku v mnoha oblastech. „I přesto, že to byl dlouhou dobu světově uznávaný odborník, poznal jsem jej jako člověka skromného a vstřícného, i když trochu roztržitého,“ zavzpomínal Janiš na osobnost Parisiho.
S cenou je spjatá i finanční odměna 10 milionů švédských korun (v přepočtu asi 25 milionů českých korun). Nobelova cena už byla v pondělí udělena za medicínu a v dalších dnech bude následovat vyhlášení cen za chemii, literaturu, mír a ekonomii.
