Článek
Američan kanadského původu James Peebles se o Nobelovu cenu zasloužil polovičním podílem díky novým poznatkům v teorii historie a struktury vesmíru. Přispěl k „pochopení evoluce vesmíru a místa, kterou v něm zaujímá planeta Země“.
Konkrétně se jedná o objev takzvaného reliktního záření neboli kosmického mikrovlnného pozadí. Podle Peeblese jde o nejvýznamnější důkaz pro správnost teorie velkého třesku. Zvláštní druh elektromagnetického záření je totiž považován za jeho pozůstatek.
Peeblesův teoretický model, vyvíjený od poloviny šedesátých let, ukazuje vývoj vesmíru od velkého třesku. Díky objevu Arna Penziase a Roberta Wilsona z roku 1964, kteří reliktní záření zachytili jako první, byl Peebles schopen toto záření z počátků vesmíru interpretovat a objevit nové fyzikální procesy.
„Výsledek ukázal vesmír, ve kterém je známo pouze pět procent jeho obsahu. Na jedné straně hmota, která tvoří hvězdy, planety, stromy – a nás. Zbylých 95 procent je neznámá temná hmota a temná energie. Záhadná výzva pro moderní fyziku,“ píše se v tiskové zprávě Královské švédské akademie věd.
Švýcarům Michelu Mayorovi a Didieru Quelozovi byla připsána každému čtvrtinová zásluha za společný objev exoplanety Pegasi b, plynového obra, který obíhá hvězdu podobnou Slunci asi 50 světelných let od Země.
Objev se dvojici podařil v roce 1995. Šlo o vůbec první takovou exoplanetu, kterou kdo kdy objevil.
Podle příslušných poměrů bude rozdělena i finanční odměna. Polovina prémie v hodnotě devíti milionů švédských korun (21,4 milionu korun českých) připadne Peeblesovi a druhou polovinu dostanou Mayor a Queloz.
Peebles v době objevu působil na Princetonské univerzitě v New Jersey. Mayor na univerzitě v Ženevě a Queloz rovněž na této univerzitě a zároveň v Cambridgi.
