Nikdy jsme se tak dobře neměli. Takto se žije v Babišově městě

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Únik čpavku. Použijte objízdnou trasu.“ Pod cedulí s tímto textem a světelnou signalizací projede každý, kdo zamíří do průmyslové části Lovosic. Připomíná, že ve městě sídlí největší výrobce hnojiv v Česku, společnost Lovochemie z holdingu Agrofert.

Hned vedle Lovochemie pak stojí další podnik skupiny – Preol, který vyrábí biopalivo z řepky olejné. Oba závody zaměstnávají kolem 800 lidí, což odpovídá skoro jedné desetině počtu obyvatel Lovosic. Další stovky lidí jsou na fungování těchto podniků závislí.

Jestli se tedy dá o některém českém městě mluvit jako o Babišově, jsou to právě Lovosice. Šéf hnutí ANO je tu jako majitel Agrofertu největším zaměstnavatelem. Lovosice jsou zároveň dlouhodobě jeho voličskou baštou.

„Máme se tak, jako jsme se nikdy neměli. Přidali nám na důchodech, že už to občas ani nezvládneme utratit,“ říká na otázku, proč bude volit ANO, sedmdesátiletý muž. Chvíli předtím si u stánku hnutí na lovosickém náměstí vzal Babišovu novou knížku a pár propagačních dárků v papírovém sáčku. Mezi drobnostmi s logem ANO je i modrá podlouhlá krabička na dávkování léků se sedmi přihrádkami. Je na tom vidět, jak si hnutí dobře uvědomuje, že senioři jsou její klíčová voličská skupina.

Fakt, že si za Babišovy vlády důchodci opakovaně polepšili, podle osloveného penzisty převýší všechny možné mínusy předsedy ANO, jako je trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo nebo popotahování o evropské dotace kvůli střetu zájmů.

„Když nemáte peníze, nemáte nic, ani zdraví,“ podotýká muž, který několik let pracoval pod Lovochemií. Na Babišově vládě oceňuje, že má starost o „obyčejné lidi“. Nevadí mu ani počínání vlády během koronavirové krize, při které zemřely na následky onemocnění covid-19 desítky tisíc lidí. Opoziční lídři jako Petr Fiala nebo Ivan Bartoš by podle něj nezvládli situaci lépe.

Babiš k volebnímu stánku do Lovosic v úterý nepřijel, seděl na jednání Poslanecké sněmovny. Na svoji lovosickou základnu ale nezapomíná. Byl tady začátkem srpna, nedávno také v Litoměřicích a v okolních menších obcích. Do Ústeckého kraje ostatně kvůli volbám jezdí v posledních týdnech často. Najisto by měl přijet koncem září na tradiční svatováclavské slavnosti.

K městu má ostatně celkem osobní vztah. Z Lovosic pochází jeho současná manželka Monika. Seznámili se v 90. letech, kdy dělala sekretářku v Lovochemii a Babiš do podniku dojížděl. Později se za ním přesunula do Prahy.

Fabrika, která se původně jmenovala Secheza, se stala jedním z prvních soust na počátku expanze Agrofertu. Díky tomu, že měl pod palcem smlouvy na obchod s hnojivy a neváhal přistoupit k trikům s navyšováním jmění, nakonec Lovochemii ovládl i přesto, že původně neuspěl v privatizační soutěži. Způsob, jakým Babiš tehdy odstavil jiné akcionáře, později vyšetřovaly různé policejní útvary. Záležitost byla uzavřena s tím, že se nestal trestný čin.

„Nejsem žádný stoprocentní volič Babiše, ale musí se uznat, že má ze všech zdaleka největší tah,“ vysvětluje další, asi padesátiletý muž, který se zastavil u stánku ANO s manželkou a malou vnučkou.

Nepracuje sice v Lovochemii, ale na dráze, jako obyvatel Lovosic nicméně oceňuje, že Babiš chemičku od 90. let pozvedl. „Dává lidem práci, platí je dobře a oni jsou mu za to vděční,“ zdůrazňuje. I když politikům obecně hodně vytýká, že ve funkcích nikdy nesplní svoje předvolební sliby, jestli půjde k volbám, dá hlas kandidátce nynějšího premiéra.

Podobně přemýšlí také paní Lucie, která pracuje ve výrobě stavebních materiálů. Její rodiče prý budou ANO volit určitě, ona sama se teprve rozhoduje. Příznivě hodnotí počínání lokálních politiků hnutí ve městě v čele se starostou Milanem Dianem, který je také na dvacátém místě krajské kandidátky hnutí.

„Lidé se tady mají líp. Dříve to bylo opravdu ošklivé město, ale v posledních pěti letech se to hodně zlepšilo,“ podotýká lovosická rodačka. Pochvaluje si kvalitnější životní prostředí. Na poznámku, zda jí nevadí mírný zápach z Babišovy chemičky, který odpolední vítr zavanul na náměstí, odvětí, že nic necítí. „Asi jsem si za ta léta zvykla,“ řekne s úsměvem.

Štiplavá „vůně“ Lovosic jakoby vyjadřovala, jak silně jsou s Babišem, respektive Agrofertem provázané. Holding svoji roli zjevně nepodceňuje a město finančně podporuje. I díky jeho penězům si Lovosice vydržují svoji hlavní sportovní atrakci – házenkářský klub, jehož mužský tým hraje o nejvyšší příčky v extralize. Zřejmě i proto zdejší lidé skousnou i rizika, která s sebou chemická výroba přináší – jako byl červencový výbuch hořlavého plynu v podniku Preol, při němž se zranili tři hasiči.

Agrofert v první řadě dbá na své místní zaměstnance. V lovosických podnicích sice fungují odbory, za Babišovy éry se však nikdy viditelně nevzepřely proti managementu. Zaměstnanci mají nárok na třináctý plat, příspěvky na dojíždění a stravování, bezúročné půjčky, výhodnější mobilní tarif nebo slevy na dovolenou v partnerských rekreačních zařízeních. K benefitům patří i „odměny akcionáře“ ve formě mimořádných prémií. V minulosti se rozdávaly i krátce před volbami.

Na druhou stranu neplatí, že všichni zaměstnanci dají v říjnových volbách hlas právě Babišovi.

„Jako podnikatele a majitele fabriky ho beru, volit ho ale nebudu,“ vykládá jeden ze štamgastů lovosické hospody Beseda na kraji panelákového sídliště, který pracuje v Lovochemii. „Premiér by neměl být zároveň podnikatel, který si ve vládě zajišťuje svoje majetky,“ zdůvodňuje nad pivem v restaurační „zahrádce“, proč do hlasovací urny nevhodí list se jménem svého chlebodárce. Volit asi nepůjde vůbec, na českou politiku podle svých slov úplně zanevřel.

Na poměry ve fabrice si ale chlapík v černém tričku nestěžuje, i když mu okolo páté hodiny odpoledne číšnice píše už čtvrtou čárku, a mluví otevřeně. Má prý za sebou zkušenost z práce v továrně na cukrovinky pod americkým managementem, se kterým podnikové odbory sváděly každoroční bitvy o základní pracovní výdobytky. V Lovochemii jdou podle něj zaměstnancům mnohem víc vstříc. „Těch dvacet mám, k tomu ty benefity, není to špatný,“ dodává.