Nikdy jsem nebyla tak blízko takovému nebezpečí, říká Češka v Bejrútu

Není to ani týden, co světem otřásla zpráva o výbuchu v přístavu v libanonské metropoli Bejrút. Exploze 2750 tun dusičnanu amonného si vyžádala 154 obětí a více než pět tisíc zraněných. S hledáním pohřešovaných pomáhá tým českých hasičů. Lidem zasaženým výbuchem pomáhají také zástupci Člověka v tísni. „Viděla jsem zdevastovanou Sýrii i pokus o převrat v Turecku, ale nikdy jsem nebyla sama tak blízko takovému nebezpečí,“ říká Lenka Filípková, koordinátorka programů Člověka v tísni na Blízkém východě.

Kolik lidí do oblasti Člověk v tísni poslal a s kolika dalšími spolupracuje?

Za Člověka v tísni jsem na místě já, další kolegyně přijede v následujících dnech. Naše sesterská partnerská organizace Člověk v ohrožení, která dlouhodobě působí na severu Libanonu, vyslala na místo dva kolegy, kteří jsou již na místě. Práci koordinujeme s dalšími místními a zahraničními organizacemi. Přímo spolupracujeme s místní humanitární organizací, která je partnerem Člověka v ohrožení, přes kterého pomoc poskytujeme. Jejich tým čítá sedm lidí. V případě potřeby jsme připraveni vyslat další kolegy.

O jaký typ pomoci se jedná? Spolupracujete například s českými hasiči, kteří v oblasti také pomáhají, nebo s lidmi z jiných zemí?

Jak jsem zmínila, momentálně pomáháme skrze místní partnerskou organizaci naší sesterské organizace Člověk v ohrožení. Pomoc se teď bude soustředit na to nejurgentnější, zejména distribuci vody a potravin pro ty nejohroženější. Spustili jsme sbírku SOS Libanon, kam lidé mohou přispět přímo na pomoc zasaženým. V závislosti na tom, kolik prostředků se podaří vybrat, vyhodnotíme, jak nejefektivněji je využít. Rádi bychom pomohli s opravou domovů, je možné, že bude i nadále nutná potravinová pomoc pro ty nejchudší v zasažených oblastech. Člověk v tísni je součástí sítě sdružující osm evropských humanitárních a rozvojových organizací, několik z nich pracuje v Libanonu již řadu let a pomáhá zde syrským uprchlíkům a nejohroženějším libanonským komunitám. Na místě fungují sítě místních i mezinárodních organizací a koordinační mechanismus OSN. Ty právě slouží k tomu, aby organizace sladily svou práci a například neduplikovaly pomoc v zasažených oblastech. Jsme v kontaktu i s českou ambasádou a sdílíme mezi sebou informace.

Co je náplní práce humanitárních pracovníků ČvT v takové situaci?

V této situaci je klíčové pečlivě vyhodnotit potřeby, efektivně zkoordinovat naši práci s ostatními a následně vybrat ty, kteří potřebují pomoc nejurgentněji. Záchranáři a hasiči jsou na místě tragédií jako první. Naše práce je pomáhat lidem vyrovnat se s následky tragédie nebo války.

To může být například potravinová nebo psychosociální pomoc, oprava poničených domovů nebo pomoc s obnovou zdrojů živobytí například skrze granty, které lidem umožní třeba obnovit svou dílnu nebo začít malé podnikání. Součástí práce humanitárních pracovníků je kromě toho také zajištění financování pro naši pomoc skrze sbírky či granty od evropských vlád a mezinárodních institucí, příprava projektových žádostí, rozpočtů, kontrola a audity naší práce. Pokud začínáme pracovat v zemi, kde jsme před tím nepracovali, je třeba najmout místní týmy, zajistit pro ně školení nebo třeba vybrat partnerskou organizaci, která pracuje transparentně, efektivně a má dost zkušeností.

Jak velký problém je při podobných situacích jazyková bariéra?

Jazyková bariéra většinou není velkým problémem. To samozřejmě velmi závisí na zemi, kde pracujeme, ale ať již v dané zemi působíme skrze vlastní týmy nebo partnerské organizace, většina našich místních kolegů má dobrou znalost angličtiny. Také se snažíme najímat české a zahraniční kolegy, kteří mají znalost dané země, regionu a jazyka.

Zažila jste již někdy podobnou nebo srovnatelnou situaci jako teď v Bejrútu?

Viděla jsem válkou zdevastovanou Sýrii a Pásmo Gazy. Zažila jsem válku mezi palestinským hnutím Hamás a Izraelem v roce 2014, protesty a demonstrace. Byla jsem v Turecku při armádním pokusu o převrat v roce 2016. Ale nikdy jsem asi sama nebyla tak blízko takovému nebezpečí. Člověk si nikdy nezvykne a ani by si na utrpení a zkázu zvyknout neměl.

Jak obyvatelé cizích zemí reagují na to, že jim pomáhá někdo ze zahraničí, z úplně jiné kultury a prostředí?

Většina lidí je extrémně vděčná za jakoukoli pomoc. Při naší práci ale samozřejmě musíme být velmi obezřetní. Často pracujeme ve velmi konfliktním a složitém prostředí, na územích kontrolovaných různými, například navzájem znepřátelenými aktéry. Jak jsem již zmínila, výběr těch nejohroženějších lidí, kteří od nás v různých zemích dostanou pomoc, musí být velmi pečlivý. Musíme také komunikovat s místními a postup jim vysvětlit, aby nedošlo k nepochopení, že například v naší pomoci někoho upřednostňujeme.