„Nikdo nemá právo říkat: Kundera je udavač.“ Publicista o nové knize

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Otevřel Jan Novák téma, které česká společnost nedokáže strávit?

Ne tak úplně. O Milanu Kunderovi se mluví a píše celá desetiletí, je to velký literární autor. A u známého autora se musí počítat s tím, že se o něm bude psát i nevlídně.

Tak proč kniha vyvolala takové emoce, ještě než vyšla? Bere Čechům iluze o Kunderovi?

Myslím, že ta kniha vyvolává emoce, protože takový byl marketingový plán autora a vydavatele. Přišli na trh s knihou, o které se už v předprodejní propagaci neustále opakuje, že je přelomová, že je silná, že nabízí konečně zásadní pohled na Kunderu.

Tak se ale propaguje spousta knih.

Já nikomu nic nezazlívám, jen říkám, jak autor a vydavatel přistupují k tomu tématu.

Vidíte za tím touhu po senzaci?

Je to touha po tom, aby se kniha dobře prodávala. Určitě i touha po senzaci. Je to typ knihy, která téma uchopí ostře, polemicky, problematicky a s nějakými detaily se třeba nepáře. A možná tím formuluje více otázek než odpovědí.

A není správné i takové společenské autority a spisovatele globálního významu uchopit ostře a polemicky? Milan Kundera přece není nekritizovatelný.

No, to jistě není a snad ví, že není nekritizovatelný. Ale takový přístup já tvrdě kritizuji. Milan Kundera je autor proslulý, když cestuji po světě, tak jsem se naprosto spontánně setkal s tím, že o něm věděli lidé v Číně, v Indii, v Turecku, prostě je to postava světového významu. A jestliže základní narativ té knihy stojí na tom, že Kundera vykrádá své vlastní dílo, bezostyšně lže, takové výroky o něm padaly v rozhovoru v Respektu s autorem Novákem, tak z této perspektivy Kundera vůbec nevychází jako významný spisovatel, ale jako literární byznysmen.

A s tímto pohledem nesouhlasíte? Není Milan Kundera literární byznysmen?

Já osobně s tím nesouhlasím. Představa, že věci fungují tak jednoduše, že jeden je dobrý literární byznysmen a díky tomu ho znají na celém světě, tak takhle opravdu věci nefungují. To bychom museli zcela rezignovat na představu, že dílo má nějaké své vnitřní kvality, které jsou nezastupitelné a které oslovují čtenáře. Představa, že uchopit věc dobře marketingově znamená do těch životů vstupovat a ovládat je, je marketizace života. Stát se světoznámým literátem trvá dlouho. Autor musí projevit velkou kreativitu, velkou schopnost zobecnit problémy, které lidé považují za podstatné. A záruka úspěchu není velká. Představa, že se tento obor hodí do módu podnikání, je hodně pošetilá.

Jan Novák ale Kunderu nekritizuje jen za to, jak podle něj prodává svůj život. Tvrdí dokonce, že o svém životě lže a že má na svědomí udání lidí za minulého režimu. Tohle Novákovi věříte?

Co tím autor Novák chce říct? Milan Kundera nějak vykládá svůj život, není to politik, aby se musel zodpovídat voličům ze svých činů. Jako každý z nás má právo vykládat svůj život podle svého. Kdo a proč a za jakých okolností se může stát soudcem, který řekne: Vy o svém životě lžete? Nemyslím, že autor Novák v této roli je. To je jedna rovina té věci. Ta druhá část je, že dívat se na začátek 50. let z naší perspektivy je samo o sobě dost obtížná disciplína. Člověk si musí být vědom tehdejšího kontextu. A ten kontext nebyl tak prvoplánově jednoduchý, že na jedné straně byli jazykem autora Nováka stalinisté a na druhé straně oběti. A nejen Milan Kundera, řada jiných lidí tehdy byla příznivcem toho vznikajícího režimu. Prostě doba po válce, doba velkých sociálních konfliktů, velkých očekávání, no, to si tady nemusíme všechno vysvětlovat. Ale pokud tedy před 12 lety dva badatelé, nikoliv historici, objevili v archivech některé dokumenty, na nichž vystavěli tezi, že Milan Kundera udal jistého pana Dvořáčka, ten musel do vězení, jako publicita to nemohu hodnotit. Ty dokumenty jsem neviděl, neznám kontext. To je přece tak velké téma, že by se ho rádo chytlo pár historiků a prozkoumali by to řádně. Ta tehdejší teze Respektu z roku 2008 o Kunderově udavačství je slabá, málo podložená a je postižená velmi vágní interpretací. Téma má prozkoumat někdo, kdo je k tomu plně způsobilý a kdo opravdu zjistí, jak to bylo, ale to se nestalo. A proto si nemyslím, že by kdokoliv měl právo říkat: Kundera byl udavač.

A čistě osobně, je pro vás důležité, jestli Milan Kundera udával, nebo ne?

To je těžké. Já sám jsem jako politický vězeň strávil pár let ve vězení. A určitě pro mě je důležité rozumět tomu, jak represe vzniká, proč vzniká, to pro mě hrálo jistou roli vždycky. Na druhou stranu, je to událost stará 70 let, je to prostě dávno. A ta doba je natolik strukturálně jiná, že vmyslet se do té tehdejší doby je těžké. Pro mě osobně by to hrálo v posuzování Kundery roli, kdybych cítil, že je to věrohodně doloženo. Ale já to necítím. A pokud jde o literáta Kunderu a jeho literární dílo, tak to pro mě má význam ještě menší.

Samotným Milanem Kunderou kniha autorizována není, měl si podle vás autor Jan Novák požádat o jakousi povolenku?

Té by jistě nedosáhl. Taková povolenka je nezískatelná, Milan Kundera si ani k němu citlivější věci publikovat nepřeje. Ohleduplní lidé mají ohledy a neohleduplní lidé je nemají. Kunderovi je 91 let, zdravotně na tom není nijak dobře.

A bylo by ohleduplnější počkat s publikací díla případně až po smrti pana Kundery?

To není úplně kořen problému. O literátech a jejich díle se může psát jak před smrtí, tak po smrti. Jejich dílo je součástí kulturního dědictví lidstva. Já ale kritizuji, že celá ta předprodejní kampaň byla vůči Kunderovi velmi neuctivá a necitlivá, vlastně taková devastující. Každá životní situace Kundery v ní má jeden jediný výklad, pro Kunderův charakter devastující. Jako kdyby Kundera byl tím zlým v každém okamžiku svého života. A tak to v lidském životě nebývá. Nikdo není anděl čistý jak lilie, nikdo není takový padouch. Když se kniha snaží zvýraznit jednu nebo druhou polohu, vždycky upadne v podezření, že to není myšleno úplně seriózně. Že je vlastně spíš marketingovým produktem než seriózním zamyšlením o díle a jeho autorovi.