Nice míří na seznam světového dědictví UNESCO. Za „vynález“ zimní turistiky

Novodobou éru Nice zažehli angličtí cestovatelé, které sem přivedly cestopisy skotského spisovatele Tobiase Smolletta, publikované už kolem roku 1766. Ale trvalo skoro ještě celé století, než Nice v Anglii přišla do módy a okouzlila anglickou veřejnost.

Postupně byly vystavěny nové promenády, parky a celé čtvrti, aby si noví návštěvníci mohli užívat zdejší slunečné klima. Tak vznikla nejprve slavná Anglická promenáda, která se stala výstavní fasádou nového stylu života.

Přes náměstí Les Ponchettes s barvitým trhem Cours Saleya, které hraničí s pitoreskním starým městem, až po noblesní rezidenční čtvrti Le mont Boron nebo Cimiez s honosnými vilami a prvními hotelovými paláci, se kolem roku 1860 začalo rozvíjet nové letovisko, které se stalo zimním útočištěm pro bohaté aristokraty. A s nimi se na pobřeží také nově usídlily exotické palmy, tak typické pro dnešní podobu Riviéry. Kvůli mezinárodnímu věhlasu, který si Nice záhy získalo, tento model převzali i jinde, zpočátku především v Itálii na Ligurském pobřeží směrem k Janovu.

Až do konce roku 1860 bylo Nice nepříliš pohostinné a obtížně přístupné město Sardinsko-piemontského hrabství, které sídlilo jen na zlomku dnešního území, ohraničeném kopcem bývalého hradu a řekou Paillon. Za příznivé souhry historických okolností se po připojení hrabství k Francii v Nice začala postupně rozvíjet zcela nová zimní turistika.

Město vyneslo na světlo poprvé to, co se později začalo nazývat Riviéra: přírodní půvab vyplývající z kontrastu moře a nedalekých Přímořských Alp, mírné slunečné zimní klima, exotickou vegetaci i jedinečný způsob života domorodců s jejich tradičními zvyky a gastronomií.

Cestovní ruch se tak postupně stal převládající aktivitou. Během tohoto období město zažilo významný ekonomický a demografický růst. Počet hotelů se tak zvýšil ze 64 v roce 1877 na 182 v roce 1910 a populace se z 52 000 obyvatel v roce 1872 navýšila na 143 000 obyvatel v roce 1911.

Inovované město na přelomu století během zimních měsíců uvítalo na 150 000 cestovatelů nejprve především ze Spojeného království, Ruska, Německa a Rakousko-Uherska a později z celého světa. Výsledkem je architektonické dědictví spojené s novým vynálezem turismu: hotely, vily, první plážová architektura i rezidence určené k letním pronájmům.

„Specifika ve srovnání s ostatními lázeňskými letovisky ve Francii i ve světě však spočívají v tom, že Nice je současně velké město s klasickou infrastrukturou a zároveň se těší celoroční turistické sezoně, která se díky slunečnému klimatu v průběhu roku prakticky nezastaví,“ vysvětluje ředitel projektu kandidatury na zisk prestižního titulu Françoise Laquièz.

Dalším z klíčových momentů kandidatury jsou přírodní parametry: Kopce, které se svažují k rozlehlé Andělské zátoce, vytváří přírodní amfiterátr s chráněným klimatem. Městské uspořádání pro změnu přináší další raritu v podobě četných městských promenád a bulvárů, které se směrem na jih otevírají k mořské perspektivě, stejně jako převážná část fasád zdejších rezidencí.

Zásadní roli hraje také typická architektura elegantních hotelů ve stylu Belle Époque a Art Deco, z nichž zůstalo dodnes zachováno 357, z toho 123 hotelů slouží ještě původnímu účelu. Název nového pojetí luxusu dal jako první rozsáhlý palácový Hotel Excelsior Régina Palace v roce 1897, který jako šlehačka na dortě dominuje vrcholku kopce Cimiez.

Úspěch kandidatury vyžaduje splnit všech deset náročných kritérií, jež potvrzují výjimečný charakter a jedinečnost místa. Základním předpokladem žádosti je, že neexistuje žádný srovnatelný příklad v celosvětovém měřítku. Nice se tak připojuje k velmi uzavřenému okruhu klasifikovaných památek světového dědictví. Každoročně přehodnocovaný seznam v současné době obsahuje 1120 míst po celé planetě, od města Petra v Jordánsku přes zámek Versailles v Paříži až po sochu Svobody v New Yorku.

„Nechceme představit historické muzeum, ale ukázat město tak, jak dnes žije ze svého odkazu v souladu s novou dobou. Město turismu, to není rok 1860, ale žijící svědectví změn až k dnešním moderním trendům,“ sdělil zástupce starosty Nice Philippe Pradal hlavní motto zápisu.

Radnice plánuje prodloužení a rekonstrukci historických promenád, zejména té nejstarší na střechách přímořských domů ulice Les Ponchettes. Město chce prosazovat také více ochrany historického dědictví i obnovu návrší (neexistujícího) zámku, strategického místa, z kterého vidíme celou perspektivu Anglické promenády jako na dlani.