Článek
Na poslední rozloučení s někdejším ministrem obrany, diplomatem a disidentem Lubošem Dobrovským přišlo dnes do strašnického krematoria v Praze několik stovek lidí. Pohřbu osobnosti, která se podílela na porevolučním směřování Česka, se zúčastnila jeho rodina i přátelé z širokého spektra společenského života, přítomni byli bývalí i současní politici. U rakve drželi čestnou stráž vojáci. Luboš Dobrovský zemřel minulý čtvrtek ve věku 87 let.
Pohřeb se konal v zaplněné velké obřadní síni strašnického krematoria, kam dorazilo mnoho osobností činných v 90. letech, kdy byl Dobrovský členem vlády a vedoucím prezidentské kanceláře.
Rozloučit se přišli například někdejší premiér a předseda Senátu Petr Pithart, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, první porevoluční předseda československé vlády Marián Čalfa, filozof Jan Sokol či předseda STAN Vít Rakušan. Zástupce vyslala řada státních institucí, dorazil i náčelník generálního štábu Aleš Opata a někteří jeho předchůdci včetně generála Petra Pavla.
Ten jako první promluvil u rakve Dobrovského. Na bývalého ministra obrany zavzpomínal jako na malého, neposedného mužíka, který byl stále plný energie a nápadů. Zároveň ho označil za velice vlídného a laskavého člověka.
„Na českém hřišti neznám náhradníka, který by tě vystřídal,“ vzkázal Dobrovskému bývalý ministr obrany a někdejší disident Alexandr Vondra. Dobrovský šel podle něj vždy zpříma, nebral si servítky, mluvil precizně, ostře a rovně a mnoho lidí inspiroval svou akčností. Připomněl jeho činnost v disentu i po revoluci. Poznamenal, že zásadní přínos Dobrovského pro rychlý odchod ruských vojsk z Československa je dosud nedoceněn. Ocenil i působení Dobrovského na ministerstvu obrany jako prvního civilního ministra obrany. „Byl jsi správný patriot, který nenáviděl nacionalisty a antisemity,“ dodal.
Rakev Dobrovského na závěr obřadu vyprovodila státní hymna a potlesk zaplněného sálu.
Dobrovský se narodil 3. února 1932 v Kolíně. Koncem 50. let nastoupil do rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj. Za normalizace byl skladníkem, čističem oken a topičem. Podepsal Chartu 77 a redigoval samizdatové publikace. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl československým ministrem obrany.
Později vedl kancelář prezidenta Václava Havla a v letech 1996 až 2000 zastupoval Českou republiku jako velvyslanec v Rusku. V roce 2002 ho Havel ocenil Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Byl nositelem řady dalších ocenění.
