Článek
Slůvko „otevřený“ se v médiích v souvislosti s rozhovory leckdy nadužívá. Nicméně k tomuto rozhovoru s Janem Nezmarem, mužem, který byl donedávna spolustrůjcem velkého sportovního úspěchu pražské Slavie posledních let, pasuje jak k Popelce její střevíček.
Z postupného rozvíjení odpovědi Jana Nezmara na původní otázku Seznam Zpráv, zda připouští svou kandidaturu do příštího vedení Fotbalové asociace ČR, vzešla sdělení opravdu niterná a překvapivě přímá.
Jako jeden z důvodů, proč o pozici ve vedení českého fotbalu usilovat nebude, uvedl Jan Nezmar sám od sebe, o čem se doslechl. A sice že odposlech jeho telefonátu s Romanem Berbrem je prý součástí vyšetřovacího spisu vedeného právě ke kauze muže, který donedávna zastával pozici místopředsedy FAČR.
„Na červenou jsem nejel nikdy, možná někdo řekne, že tohle je oranžová,“ přemítá Nezmar, který měl podle vlastních slov debatovat s Berbrem po telefonu o delegaci sudího Petra Ardeleanu na utkání Slavia–Olomouc, které se hrálo v dubnu 2019.
Ve Slavii jste šéfoval sportovnímu úseku, z klubu jste se rozhodl odejít letos v srpnu. Co vlastně děláte teď?
Studuju sportovní management. Sice jsem kdysi absolvoval Vysokou školu ekonomickou, ale o řadu specifických záležitostí si chci své znalosti určitě ještě rozšířit. Baví mě to. A co se týče fotbalu, stojím teď mimo prostředí, nejsem účastníkem fotbalového dění.
Nejste, ale třeba byste mohl být. Vladimír Šmicer vaše jméno před nedávnem zmínil mezi těmi, s nimiž by se prý v novém vedení Fotbalové asociace ČR rád pustil do obrody zdejších poměrů v tomto sportu. Co vy na to?
Zaregistroval jsem to. S Vláďou se známe, absolvovali jsme spolu pár akcí, třeba charitativního rázu. A bavili jsme se spolu mnohokrát o fotbale, na řadu věcí máme velmi podobné názory. Tak možná proto si na mě vzpomněl. Ale ta zmínka padla jen v médiích, reálně mě nikdo v tomto duchu neoslovil. A já bych do toho ani nešel.
Nabízí se jednoduchá otázka: Proč?
Já teď asi vstoupím na hodně tenký led. Ale povím vám to.
Do toho.
Stojím teď mimo fotbalové prostředí. A musím říct, že některé věci, tak jak jsou v něm zaběhané, nejsou příliš kompatibilní s mým náhledem na to, jak žít a fungovat. Ale když jste uvnitř, musíte se nějak naučit v rámci toho existovat. Přičemž je, myslím, důležité stanovit si alespoň nějaké osobní, nepřekročitelné hranice. Dozajista bych si rád představil český fotbal jako svět, ve kterém by spousta věcí fungovala úplně jinak, než jak je tomu dnes.
Kdo je Jan Nezmar
Coby fotbalista dvakrát mistrem české ligy s Libercem, titul získal i na Slovensku v barvách Ružomberoka.
Proslul jako výtečný útočník, je členem Klubu fotbalových kanonýrů, který mu započetl 104 ligové branky.
Coby funkcionář působil ve Slovanu Liberec, od prosince 2017 byl šéfem sportovního úseku ve fotbalové Slavii.
Spolupodílel se na zisku dvou mistrovských titulů a postupu do Ligy mistrů.
Právě zatčení a obvinění Romana Berbra vnímá řada lidí jako dobrou příležitost takové změny provést. Přenastavit fotbal, aby fungoval jinak. Proč se na tom nechcete podílet?
Z mého pohledu se to odehrává ve dvou osobních rovinách. Tu první bych popsal jako svoji nechuť zabývat se tím, co bych nazval fotbalovou politikou. Ve Slovanu Liberec se mě to ještě tak intenzivně netýkalo, ve Slavii, která měla nejvyšší ambice a hraje v českém fotbale důležitou roli, už logicky ano. Jenže tenhle směr funkcionařiny, který jde úplně mimo hřiště, mě opravdu neláká. A pracovat ve vedení FAČR, to by byla do značné míry jenom fotbalová politika.
Zmínil jste dvě osobní roviny. Tak tedy, co ta druhá?
Odešel jsem ze Slavie, z fotbalového prostředí. A měsíc a půl nato se rozjela aféra kolem zatčení a obvinění Romana Berbra a dalších lidí z fotbalu. Ta aféra nám svým způsobem nastavuje zrcadlo, umožňuje nám podívat se zpětně na to. v čem jsme fungovali a co jsme museli přijmout. Nějakým způsobem.
Co tím konkrétně myslíte?
S Romanem Berbrem jsem se potkával tak pětkrát do roka, možná jednou měsíčně jsme si zavolali. Probírali jsme různá témata: reprezentaci, termínové listiny, juniorky ve třetí lize… Lidé mají kolikrát pocit, že ten, kdo se s ním kdy potkal, musel jet nutně na červenou, ale tak to není.
Pokud jste jezdil na zelenou, tak je všechno v pořádku, ne?
Možná někdo řekne, že jsem jel na oranžovou. Pohyboval jsem se v šedé zóně, ve které se v českém fotbale funguje. Ne, já se nemůžu zapojit do žádných nových struktur, nemám na to právo.
Proč?
Doneslo se ke mně, že se snad v odposleších, které jsou ve spisu v souvislosti s vyšetřováním Romana Berbra, měl objevit i jeden můj telefonát.
O čem?
Já si ho nepamatuju, takže opravdu nevím, jak přesně jsme ten rozhovor měli vést. Ale podle fotbalové šuškandy tam má být hovor, ve kterém jsme se s Romanem Berbrem bavili o nominaci rozhodčího Ardeleanu k našemu utkání s Olomoucí. Bylo to tenkrát těsně před rozehráním nadstavbové části ligy. Petr Ardeleanu je všeobecně považován za hodně proplzeňského rozhodčího. Takže ve Slavii vznikla z jeho nominace docela panika.
A tak jste zavolal Berbrovi.
Jak říkám, já si ten rozhovor nepamatuju. Ale pravděpodobně jsem s ním tedy asi o tom mluvil.
To jste dělával často?
Ne, debaty o delegaci sudích mezi námi určitě běžné nebyly.
Utkání, o kterém je řeč
Slavia–Olomouc 2:1
Utkání se uskutečnilo 27. dubna 2019, řídil ho rozhodčí Petr Ardeleanu.
Branky vstřelili za domácí Petr Olayinka a Mick van Buren, za hosty Jakub Yunis.
A co jste po Berbrovi chtěl?
Asi mi šlo o to, aby nám nebylo ublíženo. Tohle je právě ta šedá zóna, ve které ve fotbale prostě žijete.
Mohl jste v rámci té snahy Berbrovi něco nabízet?
Určitě ne.
Říkáte, že teď se k vám to celé doneslo šuškandou. Takže policie vás v té záležitosti dosud nijak neoslovila?
Ne.
Ovlivňoval jste někdy sám nebo přes někoho výkony rozhodčích, třeba formou úplatku?
Ne, to nikdy. To by byla jasná červená. A na ni já jsem opravdu nikdy nejel.
Jaké byly nebo jsou vaše vztahy s Romanem Rogozem, který je vedle Berbra nyní také obviněn? A podle toho, co zatím proniklo do médií, jej policie vyšetřuje kvůli tomu, že ve fotbale jezdil nejspíš na červenou, v protisměru a v rozporu s předpisy prakticky pořád?
Četl jsem ty články, že jsme byli přátelé. Já nevím, jak se to definuje, co je přátelské, co velmi přátelské. Každopádně si spolu vykáme, což snad naznačuje mnohé. Začali jsme spolu komunikovat, když on byl v Příbrami, já v Liberci. Vždycky o fotbalových věcech. O hráčích, přestupech…
Když se pak Roman Rogoz objevil na Vyšehradě, směřovala tam od vás spousta slávistů.
Ano, hledali jsme klub, kam umístit hráče, pro které jsme u nás zrovna neměli uplatnění. Projekt se Žižkovem se předtím úplně nevydařil. Tak jsme to zkusili s Vyšehradem. Před rokem a půl převzal za mě tuhle agendu ve Slavii Jirka Bílek. A od té doby jsem s Romanem Rogozem prakticky nepřišel do styku.
Jeho pověst i to, co zatím známe z vyšetřování policie, svědčí o tom, že velkou doménou Romana Rogoze byla práce, patrně nekalá práce, s rozhodčími. O tom jste spolu někdy hovořili?
Nikdy. Bavili jsme se spolu jen o sportovních věcech.
