Článek
V novém filmu Cena za štěstí režisérky Olgy Dabrowské si Tomáš Hanák zahrál odkvétajícího padesátníka. „Byly pokusy mě nalíčit, ztmavit, nabarvit mi vlasy a já jsem říkal, to má ale přeci být drama, ne komedie. Nakonec jsem zůstal v reálné podobě, šedivý, a nakonec je to dobře, protože jsem se sám cítil normálněji,“ říká Tomáš Hanák.
Při přípravě na roli ve filmu, který rozebírá složitost mezilidských vztahů, čerpal prý i z toho, že ani jeho cesta životem nebyla jednoduchá. „Řeší se, jak se vypořádat s tím, co si usmysleli rodiče, aby to děti neodnesly. Řadu věcí z toho jsem si dokázal představit, každé dítě mám s jinou maminkou, vycházíme spolu ale díkybohu dobře,“ konstatuje Tomáš Hanák o své nové roli stárnoucího playboye Romana.
Paul Newman chudých
Samotného herce přitom pověst krasoně českého filmu provází už od dob snímků Kopytem sem, kopytem tam nebo Pražská pětka. „Vzhledem k tomu, že jsem zdědil po otci podobu a nevypadám úplně odpudivě, díky tomu dostávám takové role. Jsem někdy považován za Paula Newmana pro chudé, někdy dokonce za českého George Clooneyho,“ dodává naoko vážně v duchu poetiky Divadla Sklep.
Osobnosti na Seznam Zprávách
„Známé jméno a tvář mi pomáhaly, používám minulé číslo, protože časem se to stalo břemenem a začal jsem vyhledávat samotu,“ líčí svoji cenu za štěstí, i v souvislosti s restaurací, kterou vybudoval ve staré vlakové zastávce v Nižboru. Pro návštěvníky je údajně často atrakcí právě Tomáš Hanák, který nese kýbl se slupkami od brambor. „Je osvobozující, když jdu třeba mezi středoškoláky. Ti už mě neznají. To zažívám opravdu pocity štěstí.“
Strom dál kývá pahýly
Na konci osmdesátých let se proslavil snímkem Tomáše Vorla staršího Pražská pětka. Představil v pěti filmových povídkách pět pražských divadel, mezi nimi Divadlo Sklep. „V době normalizace jsme strašlivě pili a nic nám nebylo svaté,“ vzpomíná Hanák.
Kolem a v rámci Divadla Sklep vznikla spousta projektů, například umělecká skupina Tvrdohlaví, časopis Raut, vysílání rádia Limonádový Joe anebo exhibicionistické duo Thomas a Ruhller. „Jsou to avie plné zážitků z divokých let. Tam opravdu neexistovala cenzura. Co zavánělo cenzurou, to se stalo ze strany moderátorů cílem.“
Kromě toho se strefovali do lidské malosti nebo nesmyslných vzorců chování. Z tohoto pohledu mají Sklepáci v tuzemské realitě pořád dost materiálu. „Několikrát se mi stalo, že jsem viděl titulky a říkal si: Doprčic, to už je první duben ?“ říká herec. „Nadsázka ale naopak může být už trochu nebezpečná, protože pro většinu lidí je to nesrozumitelné. Když jsem natočil Třináctou komnatu, což byla parodie, televize tam pro jistotu dala radši na konec smajlíka,“ dodává Tomáš Hanák.
Občas na mě padne těžký, mokrý kabát
Po střetu s volebním týmem Miloše Zemana v roce 2013 se do politiky raději příliš nepouští. „Kolik let jsou už tady dva tábory a říkají úplně to samé? To je pořád dokola, to se někam neposouvá. Když se vracím z cest, tak jsme z toho do značné mírný sklíčený. Nechci proti Zemanovi vytahovat vlajky, ale jaké přináší ideály, pokud visí dětem na očích ve školách, jak může učitel říct, podívejte se na našeho prezidenta?“ konstatuje.
Budoucnost vidí poněkud skepticky. Mrzí ho hlavně to, že český národ mohl být už dál. „Mám pocit, že jsme možná v něčem prokletí, jestli je to dáno tím horstvem, které nás takhle obepíná zvenku, že my budeme mít vždycky rádi to naše tady. Být smělí v hospodě, ze všeho si dělat legraci, takzvaně ubavit se k smrti a mít klid,“ vyjadřuje svoji obavu nad stavem společnosti. „Chci být optimista už kvůli dětem, ale vlastně jsem rád, že si mohou vybrat samy, kde budou žít,“ uzavírá Tomáš Hanák.
