Článek
„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: Člověk, který byl ještě před šesti měsíci zatýkán jako nepřítel svého státu, vítá dnes jako jeho prezident prvního papeže v dějinách katolické církve, který stanul na půdě, kde tento stát leží.“
To jsou slova, jimiž 21. dubna 1990 vítal v Praze prezident Československa Václav Havel hlavu katolické církve, Poláka Jana Pavla II. Který při historické návštěvě neskrýval stejné pohnutí.
„Drazí bratři a sestry. Když mohu nyní stanout na tomto velkém prostranství před tváří vaší Zlaté Prahy, dovolte, abych opakoval slova zmrtvýchvstalého Pána: pokoj vám. Ještě před rokem a méně než rokem, bylo nemyslitelné, aby sem mohl přijít papež a zároveň Slovan a syn bratrského národa. Zdálo se to nemyslitelné, dveře byly zavřeny,“ oslovil Čechoslováky z Letenské pláni.
Událost, kterou připomínáme v drobné fotogalerii níže, to byla v každém ohledu nesmírně symbolická a převratná: země se chystala na první svobodné volby, zástupci církve - ti neschválení komunisty - sotva vyšli z ilegality, kostely byly v dezolátním stavu, ovšem ke katolické církvi se tehdy, krátce po pádu totality, hlásilo 10,5 milionu obyvatel z necelých 16 milionů.
