Nevidomý samoživitel zůstal kvůli koronaviru bez pomoci. Může k němu jen na černo

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Zdravotníci, hasiči, policisté, ti všichni mohou, nebo v mnoha případech dokonce musí vykonávat svou činnost. Ukazuje dnešní kritická doba, že sociální pracovníci nejsou podle státu dostatečně „krizovou“ jednotkou?

Vypadá to tak. Aspoň podle plánu uvolňování opatření v sociálních službách, které Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zveřejnilo v pátek. Sociální pracovníci mohou poskytovat pomoc jen vzdáleně, přes telefon a e-mail.

Takže stát na sociální služby zapomněl?

Z našeho pohledu je to nepochopitelné, nerozumíme tomu. Ostatní uvolnění už jsou dál a my tu ztrácíme zbytečně další dva týdny, kdy nemůžeme vyjet do terénu.

Od pondělí 11. května resort spustí terénní služby. O dva týdny později začnou v omezeném režimu fungovat stacionáře. Od 8. června budou poskytovány téměř všechny služby. Vy jste kvůli tomu dokonce ministryni Janě Maláčové před několika týdny napsali výzvu o obnovení sociálních služeb. A pak ještě druhu. Odpověděla vám?

Ne, bohužel naše žádosti jsou bez odezvy. MPSV za celou dobu ani nevydalo žádný metodický pokyn, který by aspoň legalizoval poskytování služeb v distanční formě. To je povolené až teď od pondělí.

Jak ministerstvo vysvětlilo, proč terénní pracovníci do rodin nesmí, zatímco lidé o víkendech plní hobbymarkety?

Žádné takové vysvětlení jsme nedostali. Cílová skupina rodin a dětí, kde je nějaké zdravotní či mentální znevýhodnění, přitom patří mezi nejméně ohrožené skupiny, co se týká covid-19. Ale patří mezi nejvíc ohrožené z hlediska dopadů nouzového stavu.

Čím konkrétně? Jaké služby jim teď nejvíc chybí?

Kritické jsou sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které pomáhají rodinám s nějakým sociálním, zdravotním či mentálním hendikepem zvládnout situace, s kterými si nevědí rady. Hlavní cíl těch služeb je mírnit ohrožení dětí, které v rodinách žijí. Je to důležitý nástroj pro prevenci nežádoucích jevů. Od těch mírných až po vážných jako je zanedbávání nebo týrání.

Máte informaci od klientů, že ke zhoršení situace dětí za nouzového stavu skutečně dochází?

Máme, každá krize prohlubuje i krizi v rodinách. Pro většinu rodin byly poslední týdny velice náročné. Děti nechodí do školy, jsou zavřené doma, nemohou se vídat s vrstevníky, nemohou se vybít na sportovních aktivitách. Chlapi nemohou do hospody, aby upustili páru. To s sebou nese zvýšené napětí, které se může projevit i násilím nebo zanedbáním. Zmocněnkyně pro lidská práva už v půlce dubna upozornila, že se tyto nežádoucí jevy dějí.

Vy sdružujete okolo 80 organizací, které se sociální prací zaobírají. Máte od nich nějaký konkrétní příběh, který ukazuje, jaký je absence služeb problém?

Máme řadu příběhů. Napadá mě nevidomý klient. Jako samoživitel pečuje o své dítě, o chlapce. Jenže předškolní zařízení bylo uzavřeno a on musí péči v celém rozsahu zvládnout sám. Potřebuje s ním pomoct.

Ale nikdo k němu nemůže. Jak se to řeší? Zůstal tento klient úplně bez pomoci?

To je právě velmi komplikované. Sociální pracovníci se snaží pomoct nějakou formou, při které minimalizují osobní kontakt.

Nevidomému klientovi je asi telefonická pomoc k ničemu, když potřebuje prostě další ruce…

Nerada bych přitížila sociálním službám, které tomuto klientovi pomáhají, protože to nedělají v souladu s usnesením vlády, jež službu pozastavilo. Samozřejmě se snaží nenechat klienta napospas té situaci, ale na rovinu si řekněme, že je to vlastně protizákonné.

Když nesmíte do rodin přímo, poskytujete jim služby aspoň distančně. Jak přesně?

Poskytuje se podpora po telefonu, po e-mailu. Pracovníci třeba do schránky hodí vyplněné formuláře, roušku, před dveře postaví potravinovou pomoc. Snaží se minimalizovat osobní kontakt. Nikdo z organizací nechce riskovat zdraví svých zaměstnanců nebo klientů.

I tahle distanční pomoc je nelegální nebo na hraně zákona?

Vzhledem k tomu, že jsme nedostali žádný metodický pokyn z Ministerstva práce, který by to umožnil, a je pouze vydané vládní nařízení, které služby pozastavuje, tak ano, z našeho pohledu je to nelegální.

Řada rodin řeší existenční potíže kvůli ztrátě zaměstnání. S čím jim konkrétně pomáháte po telefonu?

Ne všechny domácnosti v Česku mají internet. Nedohledají si informace, nemohou komunikovat po mailu se školou nebo úřady. Tady musí nastoupit sociální pracovník. Tím, že jim vyhledá formuláře, předvyplní je, hodí jim je do schránky a řekne jim, kam s nimi jít.

Co když někdo přijde na to, že situace v rodině v okolí není v pořádku, co může udělat? Kde hledat pomoc?

Může kontaktovat Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Protože ti můžou přijít do rodiny a situaci prověřit. Pracovníci OSPOD ale řeší ty nejakutnější věci. Pokud je tam vážné podezření na ohrožení dětí, do terénu vyjíždí. Ale to jsou jen případy, které probublaly na povrch. Pak je tu řada těch, které se k nám nedostanou. Z toho máme obavy. A proto apelujeme na to, aby naši pracovníci mohli do terénu vyjet. Protože když jsou v rodině přítomní, můžou negativní jevy rozkrývat a pracovat s nimi. Když tam nebudou, může se situace zhoršovat.

Takže budete mít po chystaném uvolnění sociálních služeb víc práce?

Ano, dá se reálně očekávat, že na povrch vyplave spousta věcí, které bude třeba rychle řešit.