Článek
Koronavirus a jeho dopady na ekonomiku zamávaly akciovými trhy a vymazaly z nich miliardy dolarů. Vlády evropských zemích i USA přijímají stále přísnější opatření proti šíření koronaviru, které však škrtí provoz podniků. Na druhé straně vlády i centrální banky oznamují řadu kroků, které mají zabránit panice.
Americká centrální banka v týdnu sáhla k takovým mimořádným opatřením. Snaží se zalít celý trh penězi, protože sleduje, že situace na peněžním trhu není nejlepší, dokonce přislíbila čtyři biliony dolarů. Jaká je situace na českém peněžním trhu? Nehrozí to jako v minulosti, když byla finanční krize, že by si banky mezi sebou nepůjčovaly nebo že by banky snižovaly kreditní linky pro firmy? Že by se firmy nedostaly k penězům?
Jedna věc je, co můžeme my sledovat, jako centrální banka, to znamená, náš vztah vůči finančním institucím, jestli mají problémy s likviditou nebo nemají, a tam my žádný problém nevidíme. Naopak banky u nás neustále ukládají poměrně vysoký podíl své volné likvidity a nesledujeme to, že by se nějakým způsobem výrazně zhoršila likviditní situace bank.
Přece jen, kdyby to nastalo, jaké máte možnosti? Udělali byste něco podobného, co udělal Fed a nebo třeba Evropská centrální banka, která vlastně vstupuje na trh, odkupuje aktiva, pomáhá držet likviditu na trhu.
My jsme ve výrazně jiné situaci než americký Fed. Jednak samozřejmě velikostí, významem ekonomiky, ale i strukturou finančního trhu. Jelikož ty velké banky, díky tomu, že mají poměrně vysoký podíl depozit, ať už firem nebo domácností, tak mají poměrně dost vlastních zdrojů a nejsou tak závislé na financování na mezibankovním trhu. Můžeme samozřejmě vycházet ze zkušenosti v letech 2008 a 2009, kdy docházelo k nějakým výpadkům, ale bylo to spíše na straně zahraničních bank a ne na straně předních domácích českých bank.
Šéfka Evropské centrální banky, zasedání bylo 12. března, prohlásila, koronavirus zpomalí produkci, omezí poptávku a že jde o velký šok a je potřeba dobře načasované a zacílené kroky vlád a dalších institucí na podporu firem a domácností. Co může udělat Česká národní banka?
Je krásné vidět, jak se ta situace za měsíc změnila. Ještě před měsícem jsme řešili zelené finance, zelené bankovnictví, udržitelný růst a tak a dnes jde opět o člověka. Sáhli jsme si na podstatu. Nepřeceňoval bych ty možnosti, protože centrální banky tu nejsou od toho, aby podporovaly za každou cenu ekonomický růst, aby řešily globální situaci a podobně. Není to tak, že když centrální banky sníží úrokové sazby, tak slunce vysvitne jasněji, lidé vyjdou z karantény, začnou nakupovat, rozjedou se nákladní vozy plné zboží, které nakupují v zahraničí, doma, tak to skutečně není.
Centrální banka může přispět především prevencí, což my jsme dělali celou tu dobu a snažili jsme se pečlivě cvičit s bankami, sledovat jejich kapitálovou vybavenost, jestli jsou dobře vybavené. Jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Prováděli jsme pravidelné zátěžové testy, které měly ukázat, jestli by banky přestály i případně výrazně špatný scénář. A ty scénáře, když se podíváte, jsou zveřejněny u nás na webu. Předpokládají výrazné propady ekonomiky, předpokládají výrazné oslabení měny, nárůst dlouhodobých úrokových sazeb. Zatím podle cvičení se ukazuje, že banky jsou odolné a že by měly přestát i mnohem výraznější šoky, než které momentálně případně předpokládáme ve spojení s koronavirem.
Vojtěch Benda, člen bankovní rady ČNB.
Přece jen, centrální banky po celém světě začaly snižovat sazby. Fed mimořádně snížil sazby před dvěma týdny o půl procentního bodu, Bank Of England také o půl procentního bodu, ty jsou dokonce na historickém minimu. Evropská centrální banka si sazby nechala, ale přece, možná se od vás čeká, abyste ty sazby také snížili, na dalším jednání, na konci března.
To se asi čeká nebo může to někdo čekat, četl jsem různé analýzy, které čekají, že snížíme o 0,25 %, potom o procento, potom o další procento… Já bych byl trochu obezřetný v tom, jak s tím nástrojem nakládat. Protože my jsme opět v jiné situaci než americký Fed nebo Evropská centrální banka. Nástroj úrokových sazeb slouží primárně k plnění inflačního cíle, to znamená udržování cenové hladiny. Samozřejmě jeho pohyby mohou mít i vedlejší efekty, přes které se to přelívá do ekonomiky. Snižování sazeb nevylučuji, ale zároveň si nemyslím, že je to všelék, který ekonomika momentálně potřebuje. A u těch centrálních bank, jež jste zmínil nebo které jsou momentálně zmiňovány ve světě, jež k tomu snížení přistoupily, tak tam se objevují kritici, že to není momentálně to, co ekonomiku na světě nejvíce trápí. To znamená cena peněz.
Když se podívám do složení dnešní bankovní rady, tak v zásadě jenom jeden člen, což je Aleš Michl, váš kolega, říká, že by se měly snížit sazby minimálně o 25 bodů na dalším jednání. Je zatím sám a není to něco mimořádného, že jste ještě nezasedali a on už hlásá: „Tohle je to správné. Pro to asi zvednu ruku?“
My jsme všichni v tomto samostatní, nezávislí, máme svoje představy o tom, jak ovlivňovat měnovou politikou nastavení našich nástrojů, ekonomiku, cyklus a tak. Jak jsem řekl, z mého pohledu úrokové sazby nejsou nástrojem podpory hospodářského růstu nebo finančních výsledků podniků, ale jsou především nástrojem měnové politiky a jejich dopad je velmi zpožděný, a to až v horizontu jednoho roku. Případné snížení úrokových sazeb o 25 bazických bodů přispěje nebo ušetří podnikům v Čechách na rok zhruba 50 milionů Kč. To znamená, kdybychom chtěli výrazně podpořit naše domácí podniky snížením úrokových sazeb, museli bychom přistoupit k výraznějšímu snížení úrokových sazeb. Poté je ale otázkou, jaký by to mělo skutečný dopad na jejich hospodaření, protože u nás jsou podniky poměrně dobře finančně zajištěny. To znamená, mají více depozit, než mají úvěrů a snížení úrokových sazeb, které by bylo symetrické, by možná naopak jejich situaci zhoršilo v tom smyslu, že by bylo velmi výrazné. Nemusí každopádně pomoci, protože by se samozřejmě snížily i příjmy z úroků peněz, které mají uloženy v bankách. Takže s tímto nástrojem musíme zacházet obezřetně, ale je to psychologický nástroj jak v boji, případně proti inflaci, v určitých momentech, pak naopak v situacích, kdy ten trh očekává nějakou akci, a tohle je věc, která se dá rozhodnout okamžitě, a může to být takovým tím symbolem: „Jsme na stráži, něco děláme, snažíme se, nespíme, nesedíme si na rukou.“ Ale jeho nastavení bych vyhodnotil skutečně až za 14 dní, až budeme mít veškeré informace, které máme k dispozici.
V čem se liší pozice ČNB od bank, které jsme zmiňovali?
My jsme v pohodlnější pozici, než je americký Fed, a dokonce ve výrazně pohodlnější pozici, než je Evropská centrální banka, která dlouhodobě čelí nízkoinflačním tlakům v ekonomice eurozóny… Čelí tomu zápornými úrokovými sazbami, dodáváním likvidity pomocí různých nadstandardních operací, tlačením peněz do ekonomiky. Takže ona je v choulostivé, nepříjemné situaci, kdy moc standardních nástrojů použít nemůže. Česká národní banka má úrokové sazby postupně navýšené na 2,25 procentního bodu. My jsme schopni kdykoliv snížit sazby o 0,25, ale nejen o 25, ale třeba o 50, 100, 150, a dokonce o 225 bazických bodů, dodat ekonomice v podstatě větší impulz, než si může dovolit dnes Evropská centrální banka. Takže je to bazuka, kterou máme k dispozici, nebo minimálně poměrně silná zbraň, ale jako sportovní střelec nebo spíše rekreační střelec vím, že je dobré spíše pořádně zacílit a potom teprve zmáčknout než vystřílet naslepo půlku zásobníku, aniž bych přesně věděl, čeho tím chci dosáhnout a kde ten cíl přesně leží.
Vy jste mluvil o tom, že případné snížení úrokových sazeb asi nepomůže hned firmám, pomohlo by domácnostem? Protože třeba prezident Trump říká: „Koukněte se, Fed snížil sazby. Ten koronavirus zde přečkáte jako vy spotřebitelé, vy američtí spotřebitelé.“ Ale co český spotřebitel a sazby o půl procenta? Jaký by to mělo dopad?
Opět je to trochu jiná situace, ve srovnání s kulturou českých domácností, amerických domácností. Myslím si, že většina českých domácností nežije z dluhu nebo nějakého kreditu na kreditní kartě, který na konci měsíce po výplatě vždy doplní, aby ho znova nějakým způsobem znova využívala a čerpala nějaký spotřebitelský úvěr. Tato situace je jiná. České domácnosti nejsou na dluhu tak závislé. My jsme byli kolikrát pranýřováni, že jsme hlídali, aby se české domácnosti a jejich zadlužení nezvyšovalo na nějakou úroveň, která by nám skutečně mohla všem přerůst přes hlavu a mohla by být tím pádem i jazýčkem na vahách, že váháme, jestli snížit, nebo zvýšit úrokové sazby, aby to nehnulo zásadně s ekonomikou, domácností a jejich finanční stabilitou. Samozřejmě každý bude rád, když dostane spotřebitelský úvěr o půl procenta, čtvrtinu levnější, ale nemyslím si, že by to byl faktor, který v podstatě by vedl k výraznému ekonomickému zbohatnutí českých domácností nebo že by naopak rozjely spotřebu. Myslím si, že ty problémy jsou dnes někde jinde, a to je v ekonomickém sentimentu a nejistotě toho, co nás čeká, který brzdí rozhodování domácností ohledně spotřeby, ohledně případných dalších výdajů, i když na potravinách nyní asi zažijeme několik nejlepších měsíců za poslední období, ale to není otázka nějakého nastartování ekonomického růstu. Myslím si, že úrokové sazby mohou mít samozřejmě pozitivní vliv, případně jejich snížení, ale není to věc, jež by byla tím hlavním faktorem, který by otočil kola ekonomiky.
Vy jste mluvil již o bankách a říkal jste, že jste si je otestovali, že jsou připravené ještě na horší období, které, doufejme, že nepřijde, ale přece jen já se jako investor dívám i na akcie bank a ty zažívají největší výprodeje za posledních x let, Société Générale, Erste, KBC, matky těch tady podnikajících bank. Říkám si, že když ta banka ztratila 40 procent, neodrazí se to potom výrazně v jejím hospodaření a potažmo na mých vkladech nebo na bankování? Neohrozí to mě? Protože vidím, že akcie padá, já jsem její klient, jak to nakonec může skončit? Jaká je tam souvislost?
U nás na akciovém trhu se obchodují, tuším, dvě nebo tři banky. Pokles jejich akcií je záležitost, která samozřejmě trápí investory v případě, že chtěli na jejich držbě nějakým způsobem dlouhodobě bohatnout a chtěli z těch investic zhodnotit své peníze. Ale cena kmenových akcií nebo akcií ve vlastním jmění, v základním jmění banky, neovlivňuje přímo hospodaření banky, hospodářský výsledek a neovlivňuje ani její obezřetností parametry. Tedy její kapitálovou přiměřenost a tak dále. Co by ji mohlo ovlivnit, je akcie jiných subjektů, které banka může držet ve svém portfoliu, může je držet ve svých aktivech a případné jejich přehodnocení směrem dolů, to znamená propad ceny by mohl ovlivnit negativně hospodářský výsledek, ale držba akcií v portfoliích českých bank je tak malá, že je z tohoto hlediska tento efekt zanedbatelný, nemá na hospodaření bank velký vliv. Takže majitelé vkladů se nemusí bát, že by pokles cen akcií na světových trzích u bank vedl k tomu, že se zhorší ekonomická situace bank, to rozhodně ne.
A nebudou například navyšovat rezervy na špatné úvěry, protože některé firmy se nyní mohou kvůli koronaviru dostat do problémů? Začnou pozdě platit anebo vůbec nesplatí. Že jim řeknete: „Připravte se, část úvěrů nebude splacena, abyste se nedostali do problému.“ Jaké to může být? Jaké jsou scénáře?
Náš příspěvek ke stabilizaci této situace začal dávno předtím, v dobrých časech, kdy jsme hlídali to, aby banky byly dobře kapitálově vybaveny – a banky jsou u nás povinnými rezervami právě na ty problémy, které mohou přijít, mimořádně dobře kapitálově vybaveny. Velké banky, jejichž problémy by mohly zasáhnout celou ekonomiku a pak plošně celý finanční systém, jsou tou systémovou, kapitálovou rezervou, která vytváří případný polštář k rozpouštění, zatíženy. Je to pro ně méně dividend a tak dále. A tato proticyklická kapitálová rezerva je u nás nejvyšší nebo třetí nejvyšší v Evropě. Vyšší snad má jenom Norsko nebo Švédsko.
Kolik to je?
Dosahuje jeden a tři čtvrtě procentního bodu z rizikově vážených aktiv a od července by měla být zvýšená na dvě procenta. A tuto rezervu, která představuje 40, 50 miliard Kč, jsme schopni v případě potřeby nařídit nebo povolit bankám rozpustit na oprávky ke špatným úvěrům, které se ukážou jako klasifikované, nesplatitelné, a banky je mohou víceméně okamžitě použít na svoji vlastní rekapitalizaci a aby mohly půjčovat peníze firmám, aby mohly dál provozovat svůj byznys. Je to jako, když topíte dřevem. Víte, že se na dřevo chodí na jaře, aby stihlo vyschnout a stihli jste si ho dát pod střechu, ne když začne fučet vítr a když kolem vládne mráz. Jít potom se sekerou do lesa sice vypadá hrdinně, ale je to pozdě. To znamená, příprava toho finančního systému na takovou situaci, kterou jsme věděli, že může jednou přijít, samozřejmě byli bychom rádi, kdyby nepřišla, tak i kdyby byla jakkoliv vážná, tak české banky jsou na to velmi dobře vybaveny.
Chvilku nechám banky stranou, ale volatilní situace není dnes jenom u akcií, ale i u české koruny. My jsme spolu seděli dva tři týdny zpátky a koruna byla 25 za euro a dnes je 26. Co vám to vysílá za signály? Co to vysílá pro ekonomiku? Jak se na to díváte?
Zase to ukazuje, v jak turbulentní době žijeme, protože tehdy jste tady měli analýzy analytiků, kteří čekali, že to půjde na 24 Kč a silnější a že už se to nezastaví. Dnes jsme v obrácené situaci. V této chvíli je vlastní měna výhoda české ekonomiky. Na začátku jste zmínil Fed a jeho reakce na propady akciových trhů, poklesy cen dluhopisů a tak dále, tak vlastně u nás je reverzní reakce, většinou ta okamžitá, pocházející z finančních trhů, na ekonomiku ta pozitivní. To znamená, že zatímco tam klesá majetek a vlastnictví drobným velkým akcionářům a investorům, tak u nás, když přichází přehodnocení globální ekonomiky směrem dolů, dochází k různě dlouhému oslabení domácí měny, které vytváří částečný polštář pro exportující firmy vůči tomu, čemu musí čelit při případnému poklesu nebo zpomalení růstu zahraniční poptávky.
A jak se to projeví v cenách?
To je samnozřejmě druhá věc, má to dopady do inflace, protože dost zboží se k nám také dováží. Potom samozřejmě hodnotíme, jakým způsobem se kurz promítá do inflace. A oslabení kurzu, když jsme se bavili o tom případném snížení úrokových sazeb, tak kurz je vlastně součástí tzv. měnových podmínek. Je to součást de facto působení v rámci měnové politiky, i když z našeho pohledu nepřímo, protože ho neovlivňujeme. A oslabení samo vyvolalo v podstatě měnově politický impulz, který bychom mohli přirovnat zhruba ke třem snížením úrokových sazeb. Jenom to oslabení devizového kurzu, to, že koruna se dostala nad 26, přispělo k tomu, že oslabily nebo uvolnily se měnové podmínky zhruba o 75 bazických bodů ekvivalentu na úrokových sazbách s dopadem v podstatě rychlejším, než by bylo případné snížení úrokových sazeb, jehož průsak do ekonomiky trvá podstatně déle.
Takže trh to udělal, tu práci za vás, v tuhle chvíli?
Ano, udělal samozřejmě tu práci za nás.
Nebo část práce.
Trh reagoval svým způsobem. Koruna funguje jako takový automatický stabilizátor, který vyrovnává částečně šoky, které přicházejí z globální ekonomiky. Samozřejmě nelze jásat nad každým oslabením koruny, protože zde máme nejen exportéry, ale máme i zajištěné exportéry, pro které by případné výrazné oslabení devizového kurzu znamenalo problém, pokud se poctivě zajišťovali a ta koruna by oslabila výrazně nad tu hodnotu, vůči které se zajišťovali. My kurz přímo neřídíme. Neděláme si nárok na to, že bychom stanovovali naši objektivní, nejlepší hladinu, kterou bychom chtěli, aby ten kurz vykazoval. Ale zároveň máme ten komfort, že máme obrovské devizové rezervy.
Za to ČNB čelila kritice…
V minulosti nás mockrát kritici peskovali za to, že rezervy jsou příliš veliké. Že budeme vytvářet kurzovou ztrátu. Že to byla chyba. Že bychom se jich měli zbavovat. A my jsme říkali: „Ne, zase je to polštář pro špatné časy.“ A vy, v podstatě, pokud chcete ovlivňovat devizový kurz směrem k oslabení, tak jste neomezen, protože můžete v podstatě tisknout, kolik peněz chcete, a neustále můžete intervenovat. To jsme zažili v době vlastně kurzového závazku. Ale pokud chcete tlačit kurz proti oslabování a chcete ho posílit, tak jste limitovaný maximálně do výše devizových rezerv. A pokud je máte vysoké, přece jenom trh to vnímá, že máte silnější zbraň, než mají oni. Nemůžou přijít další Sorosové, kteří by vám mohli začít spekulovat na výrazné oslabení, protože máte větší potenciál s větší kadencí než oni.
Když se bavíme o panice na trzích, tak dneska zažíváme paniku v obchodech, kde lidé panicky skupují potraviny. Nemůže se stát, aby panicky nešli vybírat hotovost? Protože v minulosti v těch krizích, i když byla evropská dluhová krize, tak Řekové vybírali z automatů a stály na ně fronty. A v roce 2008 hrozilo, že dojde hotovost i v Americe, v automatech. Jak to vypadá? Kolik máme hotovosti? Máme se bát?
Když to srovnám s případy, které jste zmínil… My jsme ekonomika, kde lidé své měně poměrně dost věří, což je vidět v krizových situacích, kdy k zásadně velkým výběrům hotovosti do polštáře nedochází. Zažili jsme jeden takový trošku náznak v roce 2008, na přelomu roku 2008 a 2009 po pádu Lehman Brothers, té velké americké banky. Kdy lidé si vybrali pro strýčka příhodu trochu víc peněz a během třech týdnů, čtyřech týdnů se tam postupně peníze zase vrátily zpátky a zůstaly u nás v zásobách v centrální bance. Už tehdy jsme zjistili, že zásoby máme skutečně dostatečné. Ale i tak jsme je posílili, takže zásoby jsou dneska v porovnání k velikosti ekonomiky větší než v roce 2008/2009. K velikosti peněz – v oběhu máme dneska zhruba o 1,5procentního bodu vyšší než tehdy. Což znamená, že máme ve skladu skutečně dostatek peněz.
Jak toto zjišťování funguje?
Není to tak, že bychom chodili a počítali, kolik peněz máme. Máme systémy, které nám ukazují, kolik hotovosti máme na skladech, kolik jí vydáváme týdně, denně finančním institucím, které k nám posílají náklaďák. My jim to naložíme, škrtneme to z běžného účtu a ty agentury, které si banky kontrahovaly, rozvážejí hotovost do bankomatů. A podle zpráv, které máme od těchto agentur a bank, zatím všechno funguje naprosto v pořádku. Bankomaty jsou plněny, peněz je dostatek. Dostatek hotovosti máme jak v centrální bance, tak i v bankomatech. Je třeba respektovat bez ohledu na to, jak se všude dneska mluví o bezhotovostním platebním styku a moderních metodách, že české domácnosti dávají hotovosti poměrně velkou váhu. Což ukazuje třeba i to, že více než 60 procent transakcí s bankovní kartou je výběr hotovosti z bankomatu. Takže to byla jedna z těch prvních věcí, které jsme si ohlídali, abychom měli dostatek peněz, které se mohou distribuovat. Lidé se nemusejí bát toho, že by v bankomatech nebyl dostatek hotovosti pro výběry a platbu za potraviny.
Já se vrátím na komoditní trh. Viděli jsme dramatický propad na cenách ropy, vlastně bezprecedentní. Ta ropa se promítá v inflaci, jak může nebo už možná mění váš pohled na inflaci? Jak se může změnit tady, protože inflace byla jedním z důvodů, proč jste zvyšovali úrokové sazby v únoru? Trošku si to přepočítáte nebo jak se inflace může změnit s nízkou cenou ropy?
Zvýšení úrokových sazeb bylo samozřejmě dáno tím, že se snažíme dlouhodobě plnit náš inflační cíl a tlačit inflaci zpátky k cíli a, už méně tím, jaký jsme měli odhad ceny ropy, který tam samozřejmě vstupuje. A počítáme si předpokládaný vývoj pohonných hmot. Ale na druhou stranu je to věc, na kterou přímo měnovou politikou necílíme. Protože nemůžeme asi zvyšováním úrokových sazeb zatlačit arabské šejky, aby měnili cenu ropy jedním nebo druhým směrem a naopak. A je to věc, kterou měnová politika vysloveně neovlivňuje. Samozřejmě, zajímá nás, jak cena ropy ovlivňuje náklady společností a firem, to znamená, z tohohle hlediska pokles cen ropy je pozitivní, nabídkový šok, protože sníží náklady jak domácností, tak firem, bude více peněz na nákupy jiného zboží nebo případně na investice či na platy. Ale zároveň to nějakým způsobem inflaci asi v tom horizontu sníží, zase cena ropy je velmi volatilní, cena byla jiná před měsícem, bude jiná za měsíc. Ale při současných cenách ropy by nám to snížilo výhled na inflaci o tři čtyři desetiny. Ale není to věc, která by skutečně vedla bankovní radu okamžitě svolat mimořádné zasedání a snižovat úrokové sazby, protože máme splněno. Ty faktory, které vedly k růstu úrokových sazeb, na tom posledním zasedání, byly vývoj jádrové inflace, domácí poptávkové tlaky a samozřejmě vývoj devizového kurzu, předpokládaný, a ceny regulovaných potravin i pohonných hmot. Ale současný vývoj může být zásadně jiný, protože koronavirus, ten dopad na světovou ekonomiku a potažmo na českou ekonomiku hodně mění příběh, který jsme si četli před měsícem a půl, z hlediska toho, jak se bude svět vyvíjet, i z hlediska inflačních tlaků. K tomu se možná také dostaneme.
Hodně analytiků říká, že levné peníze ani snižování sazeb problémy v ekonomice a koronavirem nevyřeší a že budou muset zasáhnout vlády. Co byste naší vládě poradil? Jaké má možnosti?
My jsme měli schůzku s význačnými představiteli vlády. S panem premiérem, s paní místopředsedkyní a ministryní financí a panem místopředsedou vlády Havlíčkem, kde jsme si vyměňovali svoje pohledy. Svoje informace, jak vidíme ekonomiku, co dělá vláda, co se chystá udělat, co můžeme udělat my a jakým způsobem k tomu přistupujeme. Myslím si, že vláda zaujala správný postoj. V prvé řadě jde o zdraví člověka. Je třeba zabránit šíření viru, snížit na minimum kontakt lidí a přenos. Zajistit předání roušek pro zdravotníky, dezinfekcí a tak dále. Posílit kapacity v nemocnicích, to jsou věci, které vláda dělá. Vedle toho dělá i ostatní kroky, jsou to nějaké překlenovací půjčky menším podnikům, které se mohou dostat do finančních potíží, odklad splátek daní nebo povinných odvodů. Odložení povinnosti podat daňové přiznání. To jsou věci, které v této krátké fázi mohou skutečně menším podnikům pomoct. Přiznám se, že nevím moc dalších opatření, které bych vymyslel, co bych v této situaci dělal, pokud neuvidím, že z toho je nějaký zásadní dlouhodobý ekonomický problém.
A v té ekonomické rovině?
Vláda má poměrně velký prostor podporovat ekonomiku, nějakým fiskálním stimulem, pustit do té ekonomiky více peněz a nahradit případně chybějící domácí poptávku, ať už firem, nebo domácností, vlastními výdaji, investičními výdaji, vlastní spotřebou a je v komfortní situaci, protože když se podíváme, tak česká vláda snížila za poslední roky dluh vůči HDP na úroveň, o které se může hlavně zemím na jihozápadě eurozóny jenom zdát v těch nejdivočejších snech. Nikdo, a na finančních trzích už vůbec ne, nebude vládu peskovat za to, že by případně prohloubila plánovaný deficit. A každý by to bral za pozitivní věc, protože vláda brání tomu, aby se ekonomika zhoupla do nějaké zásadní recese, která by mohla být trvalejšího rázu. Tak z tohoto hlediska kroky, které vláda dělá, bych asi nevymyslel lépe. Ale já nejsem politik, moje znalosti nesahají daleko za finanční sektor a zároveň si uvědomuji, že vláda má skutečně bazuku v podobě případného výrazného fiskálního impulzu, který by na rozdíl od států, jako jsou třeba Itálie, Francie nebo Španělsko, ten trh nevnímal jako něco, co zásadně zhoršuje finanční stabilitu a udržitelnost veřejných financí.
Stále platí váš předpoklad, že letos česká ekonomika nespadne do recese, protože pravděpodobnost, že spadne americká, se zvýšila na 50 %, odhad růst HDP snížila šéfka ECB… z 1,1 % na 0,8 %. Jak to letos dopadne v Česku? Stále ten scénář – zůstaneme v konjunktuře?
Nějaký čas jsem se zabýval prognózováním a sestavováním prognóz, takže mně narychlo sešité prognózy připadají, že je to spíš odhad přes prsty. Dopady koronaviru na českou ekonomiku asi nespočítáme tím, jak si občas čtu v tisku, o výpadku čínských turistů a vlivu na turistický ruch, o kolik méně letadel poletí do Spojených států, protože tam nemohou létat čeští turisté. To je skutečně mnohem složitější problém. My si sestavujeme novou prognózu, vyhodnocujeme data, máme zde několik vlivů, které se mohou navzájem přebíjet. Jeden z nich byl run na obchody, který může dočasně zlepšit třeba čísla v maloobchodním prodeji, zkreslit tím pádem dopady koronaviru na podnikovou sféru, protože podniky už předtím se trápily tím, že nebyl dostatek pracovní síly, a pokud třetina podniků dneska hlásí, že má několik anebo hodně lidí na karanténě nebo na nějaké vynucené dovolené, na odstávce, doma, tak samozřejmě to má vliv na plnění jejich zakázek, jejich výroby a podobně.
To jsme doma, co vlivy v zahraničí?
Říkalo se, že Čína zpomalí a vyčíslovaly se dopady. Ale tam se mohou potkat dva cykly, jeden bude Čína, která už vypadá, že je z toho nejhoršího venku, obnovuje výrobu, začíná se snažit a dohánět to, co ztratila. A Čína může… začít růst, Číňané k nám nebudou létat, protože budou pracovat v továrnách a místo turistiky budou dohánět resty a ztracený čas. Ale Evropa nebude schopná ještě nějakou dobu kvůli pozdějšímu a hlubšímu dopadu efektů koronaviru vstřebávat třeba čínskou produkci a nebude schopná reagovat na oživení Číny, a to jsou věci, které my samozřejmě vyhodnocujeme. A snažíme se, aby naše následující prognóza, kterou si budeme dělat, toto všechno zahrnovala. Aby to nebylo jen takové střelení přes prsty. V tuto chvíli je jasné, že efekt bude pro ekonomickou aktivitu negativní. Je jasné, že efekt bude asi protiinflační, protože zpomalí domácí poptávku, a to byl ten největší důvod, proč jsme vlastně tehdy zvyšovali sazby, to znamená tlaky na inflaci se zmírní. Proti budeme mít pravděpodobně vliv slabší koruny a výsledkem bude nějaké doporučení, jakým způsobem postupovat dál s naší měnovou politikou.
Vy jste strávil část kariéry na finančních trzích. Sledujete to, co se děje s akciemi. Lidé spoří a investují, teď vidí velké propady na akciových trzích, co byste tomu drobnému investorovi poradil, jak má vlastně vyhodnotit, když každý den slyší: „Spadly akcie o pět nebo dokonce o deset procent?“
Přiznám se, nikdy jsem nebyl velký fanda nákupu akcií, kdy pak na hodinové bázi sleduji, že mi to jde nahoru či dolů, a buď mám dobrou náladu, nebo totální depresi. Myslím si, že člověk by to měl brát skutečně jako doplněk svých aktiv. Měl by být schopen vstřebat případně nějakou ztrátu, zároveň si dát limit, kolik ztráty je ochoten akceptovat. Aby to nebylo jako v kasinu, kdy přiběhnu a vsadím všechny peníze a mám euforii, když vyhrávám, a jsem schopný všechno prodat jenom pro to, že jsem neochotný přijmout porážku. To znamená být rozumný v nastavení stop lossu, říci si třeba, že 10 procent je pro mě max.
Kolik můžu prodělat?
Kolik můžu prodělat. A mít sílu na to z toho odejít a začít investovat třeba někde jinde a nebýt zoufalý, když se všechno asi nevydaří a všechny investice nevyjdou, zažili jsme těch výkyvů akciových trhů strašnou spoustu. Akcie stoupaly velmi dlouho nahoru. Měnil se úplně pohled na to, kam akciový trh může růst. Teď jsme zase zažili pád, který je způsobený naprosto předvídatelně nepředvídatelnou katastrofou v podobě koronaviru, na kterou všichni reagují panicky. Podíváme-li se dlouhodobě na akciové indexy, tak kopírují dlouhodobý vývoj světové ekonomiky anebo těch zemí, na které jsou cíleny. A jsou dlouhodobě rostoucí.
