Nestačí říct: Tady máte miliardy z Evropy. Nejsme na ně připraveni

Skupina EP Power Europe – výrobní část Křetínského holdingu EPH – vlastní elektrárny, teplárny a doly v osmi evropských státech. Všude se vyrovnává s tlakem na snižování emisí, s ústupem od uhlí a přechodem na nové technologie.

Energetickou revoluci chce obrovskými sumami financovat Evropská komise, která stanoví její cíle. Česko je ale na čerpání evropských peněz špatně připravené, varuje Jiří Feist, strategický ředitel EP Power Europe. Muž s třicetiletou praxí v energetice a důležitý lobbista Křetínského.

V první části rozhovoru Feist popisuje konkrétní překážky čerpání evropských peněz. V pokračování, které zveřejníme v příštích dnech, srovnává energetickou politiku států, v nichž EPH působí.

Holding EPH vytvořil loni historicky nejlepší výsledek, a v tržbách dokonce předstihl společnost ČEZ. Tedy firmu označovanou za „českého národního šampiona“, ze které jste sám k Danielu Křetínskému před lety přišel. Bouchalo v sídle EPH v pražské Pařížské ulici šampaňské, když jste se oficiálně stali největší českou energetikou?

Šampaňské jsme nebouchali, já myslím, že minulý rok byl prorůstový pro všechny obory, nejen pro tu energetiku. Jeden z hlavních motorů růstu, který jsme zaznamenali, byla větší poptávku po energiích, prostě jsme více energie přenesli, více dodali.

Takže za rekordní výsledky vděčíte všeobecnému hospodářskému boomu?

Ano, všeobecný hospodářský boom, na který už trošku zapomínáme.

Jak se dají zvedat zisky v době, kdy musíte víc platit za emisní povolenky a výroba energie z tradičních zdrojů je čím dál méně výhodná?

Musíte diverzifikovat a přicházet s novými projekty. My jsme za poslední čtyři roky výrazně snížili právě emise CO2 – a to i při tom rostoucím zisku.

Dá se to nějak vyčíslit?

Emise jsme snížili řádově o 30 procent. A výrazně jsme posílili v obnovitelných zdrojích, které dnes už představují více než deset procent naší produkce.

Jaký dopad má na váš zisk rostoucí zpoplatnění emisí, tedy zdražující se emisní povolenka?

Samozřejmě na důlní společnosti a naše aktiva především v Německu a koneckonců i v teplárenství v Čechách to má významný dopad. Je to ale pořád hledání cesty a doplňování našeho výrobního portfolia. Uvádíme do provozu projekty biomasové, posilujeme i v oblasti řiditelných obnovitelných zdrojů. Je pravda, že to není v Česku úplně vidět, protože tyto aktivity máme především v zahraničí.

Proč?

Vždycky je to dané podmínkami, které máte v dané zemi k dispozici – geografické, ale samozřejmě i ty podnikatelské.

Je to tak, že v Česku do obnovitelných zdrojů méně investujete, protože tady pro ně jsou minimální podpory?

Já myslím, že Česko vyčerpalo jeden z potenciálů na obnovitelné zdroje a všichni teď očekáváme, jakým způsobem projde v Poslanecké sněmovně zákon o podporovaných zdrojích, který předurčí další vývoj. Jestli se obnovitelné zdroje stanou v Čechách zajímavým odvětvím, nebo ne.

Tím vyčerpaným potenciálem míníte nezvládnutý solární boom z roku 2010?

Je to obrovská zkušenost, ze které bychom se měli poučit. Bude se to hodně vázat na to, jaké projekty budou upřednostněny z hlediska čerpání evropských fondů, kterých je teď hodně.

Kdybyste dostal nějakou formu dotace, pobídky, podpory – do jakých technologií má smysl v Česku investovat?

Naším zájmem v tuto chvíli je samozřejmě transformace teplárenství.

Ministerstvo průmyslu před dvěma týdny oznámilo velkou transformaci českého teplárenství. Bylo řečeno, že k dispozici jsou na to velké peníze, ale že samotné provedení záleží na investorech, třeba na vás. Takže jak chcete teplárenství změnit?

My jsme neobyčejně ocenili, že MPO pochopilo problém teplárenství a oznámilo tuto strategii, ale k tomu, aby se dala realizovat, ještě chybí konkrétní kroky. Musíme upravit legislativu, bez ní to totiž nepůjde, protože si na ty peníze nikdo nesáhne.

Jsou dva klíčové momenty – jednak je to otázka konverze paliva z uhlí do plynu, biomasy nebo do odpadů. To se musí doladit, to je právě ten zákon o podporovaných zdrojích. Druhý velice klíčový moment je překlenutí období, než teplárny zrealizují chystané investice. Jde o pokračování provozní podpory, která by v tuto chvíli měla končit v roce 2021. Pokud to tak zůstane, teplárny si na podporu nových investic už nesáhnou, protože se jí nedožijí.

Provozní podpora vypadá tak, že dotaci dostávají zdroje, které mají takzvanou kogeneraci, to znamená kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Většinou jedou na uhlí. Vy si dovedete představit, že by Česko v Bruselu prosadilo pokračování dotací pro uhelné zdroje nad rok 2021?

I přes vysoké ambiciózní cíle v bruselském parlamentu se i tam hovoří minimálně o roku 2025, kdy by to mělo skončit. A když se podíváme třeba do Německa, které ten program nastartovalo řádově o dva roky dříve než Česko? I oni si nastavili podporu transformace paliva z uhlí. V roce 2018 měli 30 procent výroby tepla z uhlí. K roku 2025 ale nastavili právě parametry, které my teď dolaďujeme s ministerstvem průmyslu. Takže oni to stihnou do toho roku 2025.

Mají ale lepší výchozí pozici, než máme my. U nás je podíl výroby tepla z uhlí mnohem vyšší, zhruba poloviční…

Samozřejmě. Mají lepší výchozí situaci a postarali se. My se snažíme ty projekty taky připravit, ale uvědomme si, že dotace jsou jen část investice – část budou muset doložit firmy. Ani my ale nezačínáme na zelené louce. Teplárny investovaly obrovské prostředky do splnění emisních limitů, které si vyžádal stát. Ty investice nejsou ještě odepsané. To znamená, pojďme řešit tuto otázku legislativně.

Takže vy chcete zaprvé změnit ten odpisový režim. Fakticky – snížit si daně.

To by bylo prima, kdyby se to povedlo. My musíme ty investice urychleně odepsat, protože požadavek státu je, abychom odešli od uhlí dříve, než se očekávalo.

Rozumím.

Tak to je první sdělení. Druhé sdělení je, kolik máme prostoru na čerpání těch fondů z Evropské unie. Okno je otevřené do roku 2023 a ne každý má v šuplíku hotový projekt, který položí na stůl…

To znamená, že byste potřebovali prodloužit lhůtu na přípravu projektů?

Ano, a samozřejmě, Česko nepatří k favoritům z hlediska projednávání stavebních povolení a EIA (schválení dopadů stavby na životní prostředí – pozn. red.). Víme, jaký máme stavební zákon. Tohle všechno hraje proti nám. Strašně by pomohlo, kdyby se stát nad tím zamyslel a řekl: Já jsem připravený upravit tyto procesy tak, aby se skutečně to otevřené okno využilo pro smysluplné projekty, které přispějí k plnění klimatických cílů.

Spolumajitel mostecké skupiny Sev.En Energy Jan Dienstl tvrdí, že bez změny stavební a povolovací legislativy Česko vůbec není schopné peníze, které nám Evropa nabízí, vyčerpat. Souhlasíte s tím?

No, je to obrovské riziko. Vezměte si, že nám některé projekty ve stavebním povolovacím procesu visí několik let, rozhodně více než třeba tři roky. A to je přesně doba, po kterou je to otevřené okno. My máme dva evropské fondy, Plán obnovy a Modernizační fond. Dodnes ale nemáme stanoveno, zda se tam vejdeme a budeme moci tyto peníze čerpat, a kolik budeme moci čerpat.

Takže teď jsme v situaci, kdy běžíte do prostoru, kde je mnoho stupňů volností, a pořád čekáte, že někdo přijde a řekne: Tak, pánové, tudy je to správně. Tahle cesta je bohužel zavřená a bude to za těchto podmínek a v takovémto rozsahu.

Uvědomují si toto politici?

Já bych chtěl věřit, že si to uvědomují. Že si uvědomují, že musí nastat změny nejenom ve stavebním zákoně, ale taky že nezačínáme na zelené louce a že jsme už hodně zainvestovali. Že máme nějaké závazky na odběr paliva a podobně. A všechno tohle se musí řešit.

Závazky za odběr paliva, to je další zajímavé téma. Řada tepláren a energetických firem má s dodavateli uhlí dlouhodobé kontrakty, často na desítky let. Teď už je jasné, že je nevyčerpáte. Často ty kontrakty mají podobu „take or pay“. To znamená, že jste se zavázali, že si uhlí buď odeberete do konce kontraktu, nebo si ho sice neodeberete, ale zaplatíte za něj. Jak je na tom s těmito smlouvami holding EPH?

Samozřejmě taky máme takovou sktrukturu smluv. Myslím ale, že právě proto u nás vznikla uhelná komise, která přislíbila, že na konci tohoto roku přijde s konkrétními výsledky. Takže očekáváme, co se tam vlastně dohodlo. Myslím, že toto je jedno z témat, ke kterému se musí vyjádřit.

Žádáte kompenzace třeba za kontrakty, které nebudete schopni naplnit, protože vám v tom brání politika?

Já bych teď nepředbíhal, počkejme si na výsledky od uhelné komise. Teplárenství je její velice klíčová část. Jenomže řešit teplárenství, to není, že řeknu, tady mám miliardy z Evropy. Musí se to řešit v kontextu celé legislativy a prostředí, které tu léta stát budoval a vytvářel. Byl to stát, kdo několik let zpátky, když se řešila otázka prolomení limitů, jednoznačně doporučil teplárnám uzavřít si dlouhodobé kontrakty. Takže pojďme to řešit, bez toho se taky nehneme dál.

Vyplatí se dnes za tržních podmínek investovat do přestavby velké teplárny z uhlí třeba na biomasu? Vrátí se kapitál, který do toho potřebujete vložit?

Dneska už se v podstatě čistá investice bez dotačních stimulů nevyplatí, protože jsme je zavedli téměř všude. Opouštíme tržní mechanismy a věnujeme se prioritám, které nazýváme klimatickými cíli.

Až se u nás přestane spalovat uhlí, z čeho budeme vyrábět teplo? Mluví se o plynu, biomase, odpadech. V jakém poměru tyto zdroje zhruba budou?

Můžeme si říci, že řádově víc než polovina asi skončí v plynu, třeba 60 procent. Životnost nových plynových zdrojů je 20, 30 let provozu. Uvidíme, kam se technologie za dalších 15, 20 let posunou. Je otázka, jak dopadne zákon o odpadech, co Česká republika upřednostní, jestli ukládání do roku 2030, nebo postupné energetické využití odpadu. A je tu samozřejmě otázka biomasy. Biomasa nikdy nebude motorem teplárenství, ale umí pomoci. Jednotky milionů tun jsou v Česku k dispozici a měly by se využít.

Jaký potenciál v teplárenství a výrobě elektřiny má v Česku solární nebo větrná technologie?

Z mého pohledu je to v teplárenství samozřejmě doplňková technologie. Protože vždycky potřebujete mít jistotu kontinuity té dodávky, takže tím se dostaneme k potřebě akumulace energie. K nákladům na akumulaci. Jsou i další technologie, například se hodně mluví o tepelných čerpadlech. Každá technologie ale má své fixní náklady a s těmi musíme počítat.