Článek
Nejvýše postaveným politikem opozice se stal širší veřejnosti ne moc známý Miloš Vystrčil. Devětapadesátiletý místopředseda ODS je už deset let senátorem, předtím byl hejtmanem Vysočiny a starostou Telče.
Jeho základní vlastností je pracovitost a pro kolegy až někdy nesnesitelná pečlivost. Miloš Vystrčil se ve středu stal šéfem Senátu – a zároveň nadějí pro lidi, kteří nepatří, jednoduše řečeno, do babišovsko-zemanovského světa.
Což je symbolické, protože Miloš Zeman i Andrej Babiš se opakovaně vyjádřili, že Senát je zbytečný a nejraději by ho zrušili. Prezident dokonce řekl, že cokoliv vychází ze Senátu, jest od ďábla. To je pro Miloše Vystrčila docela dobrá startovací pozice, kdy bude mocenskému paktu vzdorovat z postu, kterým oni pohrdají.
Valdštejnský palác je dnes tím místem, kde slyšíte alespoň nějakou oponenturu vůči vládnoucí moci. Tady si alespoň položili otázku, jestli to kvůli byznysu nepřeháníme se servilitou vůči Pekingu. Šéf Senátu Jaroslav Kubera, který náhle zemřel v lednu, kvůli tomu chystal provokativní cestu na Tchaj-wan, aby aspoň symbolicky ukázal, že ne všichni v Česku takhle smýšlejí.
Nebo to byl opět Senát jako jediná instituce, jež alespoň nahlas řekla, že už má dost Zemanova obcházení Ústavy, byť se svou ústavní žalobou neuspěla.
Miloš Vystrčil, který vystudoval obor matematika-fyzika, tak má jedinečnou šanci dál dělat, co od něj lidé z nebabišovského a nezemanovského tábora očekávají. Od roku 2013 prohráli každé celostátní volby (dvakrát prezidentské, dvakrát sněmovní), takže chtějí alespoň slyšet, že je jich někdo zastane.
Vystrčil nemá takové charisma a výřečnost, jako měl jeho předchůdce Kubera, ale zase může nabídnout pracovitost a až nevídanou intuici v politických jednáních, patří k velmi dobrým politickým stratégům. Dokáže jako málokdo do posledního detailu rozebrat, co je špatného v zákonech, které sepsal Babišův kabinet.
Senát je samozřejmě často vysmívanou komorou bez nejdůležitějších kompetencí a zájmu voličů, ale dnes je vlastně jediným a posledním protipólem vůči Babišovu hnutí ANO, které drží vládu, Poslaneckou sněmovnu nebo kraje – a to vše za vydatné podpory z Hradu.
V Senátu pořád mají většinu opoziční strany (hlavně ODS, KDU-ČSL a STAN) a budou ji hájit v podzimních volbách. Jistě, většinu Babišových plánů horní komora nezastaví, ale dokáže mu aspoň zkomplikovat život, když mu posílá zákony zpátky do Sněmovny.
Klíčové je, že Senát musí schválit jakékoliv případné změny Ústavy a také volební zákon, takže může zabránit fatálním zvratům. Tím je například změna volebního systému z poměrného na většinový, o němž Babiš sní. Nebo třeba ústavní zákon o obecném referendu, což není nic jiného než tlak na vyhlášení referenda o vystoupení z EU. Senátoři také schvalují ústavní soudce.
To vše v době, kdy jen přihlížíme prorůstání Babišova byznysu do státní správy, není vůbec málo. Horní komora může zabránit definitivní privatizaci státu.
Jako bychom teprve dnes docenili smysl Senátu, kvůli němuž byl před 24 lety konstruován. Vystrčilovými slovy je „jakousi kotvou, která v případě, když přijde nějaká bouře nebo vichřice, dokáže zajistit, aby země zůstala na místě a nebyla odsunuta někam do neznáma, nebo dokonce do ztracena“.
Zatímco výsledky voleb do Poslanecké sněmovny podléhají rychlým změnám nálad v rozhádané veřejnosti, kdy z ní mizí staré strany a pokaždé přibydou nějací noví spasitelé, horní komora se těmto překotným změnám brání. Mimo jiné i tím, že se ve volbách nemění naráz, ale každé dva roky třetina.
Miloš Vystrčil tak má v první lize dost co dělat, aby brzdil Zemana s Babišem. Zároveň je hodně důležitý i pro svou ODS, protože bude s řeporyjským starostou Pavlem Novotným a lídrem Petrem Fialou nejviditelnější tváří strany.
