Článek
Karel Havlíček chce nejspíš dostát své pověsti politika, který toho moc nenaspí – termín předvolebního rozhovoru o programu hnutí ANO zvolí na páteční sedmou ráno. „Co sekretářky? Ty se normálně střídají na směny. Ráno přijde jedna, odpoledne druhá,“ vysvětluje, zatímco si rovná stoh poznámek.
Začít se musí přesně, žádné prostoje. A v průběhu rozhovoru ministr ochotně upozorní redaktory na hodiny, na kterých mohou sledovat, kolik jim zbývá času.
Dvojministr známý tím, že během dne přejíždí mezi oběma ministerstvy, tentokrát vybral Ministerstvo průmyslu. Jako by tušil, že na dopravu v rozhovoru přes všechny otázky o rozpočtu a státním dluhu moc nedojde. Havlíček je jedna z mála předních osobností ANO, která je ochotná dát Seznam Zprávám rozhovor. Šéf hnutí Andrej Babiš s „kyperským serverem“ už několik let nekomunikuje.
Když je Havlíček začátkem rozhovoru požádán o to, aby jeho odpovědi byly stručnější, než je u něj zvykem, neurazí se. „Jasný, jasný. V pohodě. Já jsem pak někdy… Jak říká Andrej Babiš, odpovídám strukturovaně,“ říká vicepremiér.
Předvolební rozhovory na Seznam Zprávách
Seznam Zprávy přináší dvě série předvolebních rozhovorů s lídry vybraných politických stran. Jako první si můžete přečíst rozhovory autorů podcastu Vlevo dole Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího, ve kterých rozebírají programy a předvolební sliby. Následovat budou živě vysílané rozhovory pořadu Ptám se já, jež proběhnou už v horké fázi kampaně těsně před volbami.
Již vyšlo:
Když se díváme na váš program, přijde nám, že nejkratší kapitola je o veřejných financích, sotva na jedné stránce. Jak se vám jako ekonomickému expertovi ANO čte, když vidíte, jak je to opomíjené?
Ono to není opomíjené, ale jedna věc je program a druhá věc je vládní prohlášení. My v programu spíš ukazujeme směr. Nechceme zvedat daně, budeme postupně snižovat celkovou zadluženost. Až se to zhoupne zpátky, chceme být proinvestičně orientovaná vláda. Chceme se navrátit k tomu, co bylo těsně před krizí, tedy ke snižování veřejného dluhu a stabilizaci rozpočtu.
Teď vydala Národní rozpočtová rada zprávu, ve které říká, že naše zadlužení poroste nejrychleji ze všech zemí v EU. Ano, máme dobrou výchozí pozici, ale prý se propadneme do roku 2024 na osmé nejhorší místo v Unii. To vás neznervózňuje?
Důležitá je prognóza České národní banky, která teď zmírnila scénáře a podle nichž by zadlužení do roku 2024 nemělo přestoupit 50 procent. Zlepšili ten výhled a zadlužení je stále na polovičce průměru Evropské unie.
Ale jestliže se zadlužujeme nejrychleji, něco se u nás muselo stát jinak než v ostatních státech, které také měly covid.
Ale důležité je to číslo. Když je základna nižší, pak to samozřejmě může jít o něco rychleji. Důležitější než žebříček, jestli jsme 4. nebo 6. nejméně zadlužení, je také struktura těch zemí. My jsme z průmyslových zemí v podstatě na čísle 1 nebo 2. A také všech devět ratingových agentur, to není náhoda, udává výhled jakožto stabilní. Ratingové agentury náš výhled hodnotí lépe, což se projevuje i v ceně dluhopisu.
Ale třeba agentura Moody’s už nás vyzvala, ať s tím tempem zadlužení něco uděláme…
Už se zase něčeho chytáte. To je práce těch agentur, vyzývat, ať stabilizujeme lépe. Ale důležité je, co je na papíře. Výhled je mnohem lepší než po světové krizi v roce 2008, půjčujeme si se zápornou úrokovou sazbou, k tomu dobrý výhled České národní banky. Když tohle všechno dáme dohromady, tak je zjevné, že je naše makroekonomická situace stále velmi dobrá.
Takže vás trend neznervózňuje?
To není o znervózňování. Je to o tom vidět realitu. Ale samozřejmě se nemůžeme s ničím smířit a říkat si, že jsme na tom geniálně. A musíme se dívat do budoucna tak, abychom docílili snižování schodku.
Přiměřeně zvyšovat komfort
No, pane ministře, to je naše otázka: Jak? Vy tam máte obecné floskule, ten program je řídký.
Není možné udělat dneska čáru a rychle to srazit někde na úroveň roku 2019. Je to otázka několika let. A my nechceme jít cestou zvyšování daní, protože se to samozřejmě vysloveně nabízí – zvýšíte daně a v tu chvíli začnete stabilizovat. Lepší cesta je jít přes příjmy. To znamená zabezpečit, aby Česká republika byla v horizontu několika let ekonomikou založenou na přidané hodnotě. Budeme investovat, ať už do infrastruktury nebo do vědy, do výzkumu a do inovací. Toho se docílí v nějakém čase a mezitím bychom se neměli hecovat tím, že zadluženost bude v příštím roce 43 nebo 45 procent, to v tom nehraje roli.
Ne, ne, ne, ne, ne. Tohle nám fakt odpárat nemůžete, protože jestli se něco podařilo, tak je to výstavba silnic a dálnic. Když se podíváme na vládní prohlášení, splnili jsme jak silnice, tak dálnice.
Ale pak je tady výdajová stránka, kterou naopak v programu popisujete dost konkrétně. Průměrná penze 20 tisíc, dřívější důchod pro náročné profese, vyšší vdovské důchody, vyšší rodičovský příspěvek, zvýšení hranice obratu pro povinnou registraci DPH, státní developer. Prostě slibů až na půdu.
To ale nejde proti sobě. Jestliže zvyšujete příjmy, musíte zvyšovat přiměřeně komfort těch, kterých se týká.
Když obojí poroste, nebudete snižovat dluh.
Samozřejmě příjmy musí růst větším tempem než výdaje. To je jasné.
A to čekáte? Zvyšování příjmů, jak o něm mluvíte, bude přece trvat delší dobu. Ale přidáváte všem už teď.
Dobře, ale uvědomme si, že jsme do roku 2019 rostli tímhle způsobem. Mohli jsme si dovolit zvyšovat i komfort. Ve firmě vám nikdy nebude fungovat, pokud zaměstnanci uvidí, že zvyšujete zisky a současně jim nepřidáváte. Kdysi tady byla teorie taková, že prostě budeme růst, ale stále budeme srážet výdaje. A to otráví. Ale máte pravdu v jedné věci, nesmí se to zvrhnout tak, aby výdaje rostly rychlejším tempem než příjmy. To se samozřejmě teď stalo, ale jinak to v důsledku covidu být nemohlo. Tahle nepříjemná doba se musí přečkat.
Karel Havlíček: Já bych to nenazýval rozhazování.
Vy říkáte, že to jinak být nemohlo, ale tady je na jedné straně zvýšení penzí nad zákonnou valorizaci a na druhé straně snížení daně fyzickým osobám na 15 procent. To udělalo hodně a nebylo to v důsledku covidu.
I to částečně s covidem souvisí. Mělo to dva důležité efekty, které v covidové době pomohly. Průmysl, který se nadechoval, nebyl vystaven tlaku odborů, aby zvyšoval mzdy, protože každému mzda narostla přirozeným způsobem. A sekundárně to pomůže sektoru služeb a obchodu, protože lidé si peníze nenechají na účtech, s největší pravděpodobností valnou část utratí.
A stalo se to doopravdy? Protože spousta domácností spíš v nejisté době bude chtít šetřit.
To uvidíme na konci roku. Ale je patrné, že se poptávka zvedá, třeba v maloobchodě. Samozřejmě, můžeme se bavit o tom, o kolik procent to pomůže, jestli se utratí 50 % nebo 70 %.
Vy jako ekonom jste byl vždycky spíš trochu napravo, není na vás rozhazování za vaší vlády osobně až moc?
Já bych to nenazýval rozhazování. Když se přidá důchodcům, tak já nevím, jestli si myslíte, že průměrný důchod 16 200 korun je rozhazování.
Spíš když posloucháme pana Vondráka, Bláhu, Juříčka. Říkají, že se ukročilo moc doleva.
Je pravda, že jsme ve vládě, kde máme levicového partnera a museli jsme udělat řadu kompromisů. Do značné míry i pravicovou rétoriku dostali více doleva. Ale já bych neříkal, co je víc levice, co je víc pravice. Obecně se dívám na fiskální politiku, že je buď expanzivní, anebo restriktivní. A my investujeme tolik, kolik tady historicky nikdo neinvestoval.
K důchodům – jste ve vládě dvě volební období, byla konjunktura, ale důchodovou reformu stále nemáme. A když si otevřeme váš program, o důchodech se píše jenom to, že budou 20 tisíc.
Ale stále berme, že to není programové prohlášení vlády. Toto všechno se bude formulovat v momentě, kdy bude nějaká sestava, a pak samozřejmě se musí říct, jestli důchodová reforma…
To skoro zní, jako by to záleželo na tom, jestli budete vládnout s pravicí, nebo levicí.
No ne, ale… Buďme zase objektivní, tady o důchodové reformě mluví všichni už 25 let. A nikomu se to nepodařilo, ani nám.
Abychom byli spravedliví, Petr Nečas se o ni alespoň pokusil. A vy jste to pak zrušili. Neříkáme, že to bylo ideální, ale…
O tom se musíme bavit s budoucím koaličním partnerem a říct si, jaké jsou představy každého.
A jaké jsou vaše představy?
To je otázka. Prostě záleží, kdo tam bude.
Ale přece musíte mít sami nějaké vize, to nezáleží na koaličním partnerovi.
Já nejsem specialista na důchody, abych teď tady vypálil, jak by měla vypadat důchodová reforma. Obecně si myslím, že celé téma reformy je trošku přeceňované a že by se mělo postupovat maximálně jednoduše.
Tak přeceňované. Ona to není kosmická věda. Stačilo by říct: Lidé pod 30 už nebudou mít důchody v poměru k mzdám, jak jsou dnes. Vy si na ně budete muset spořit a my pro to vytvoříme takové nebo takové podmínky.
Bude velká diskuze. Netroufám si dnes prognózovat a fakt nejsem specialista na důchodovou reformu, abych teď tady říkal, jak by ideálně měla vypadat.
Důchodová reforma se přeceňuje, říká Karel Havlíček.
Pojďme alespoň rychle k dopravě. V programu v roce 2017 jste voličům slibovali, že do letošního roku otevřete 170 kilometrů dálnic. To se nepovedlo.
Na vládní prohlášení se musíme dívat.
Ne, my se díváme do programu, protože v nich je to, co slibujete voličům. A to se tedy nepodařilo. V novém programu slibujete 294 kilometrů. Tak jestli si to máme zase vydělit dvěma…
Ne, ne, ne, ne, ne. Tohle nám fakt odpárat nemůžete, protože jestli se něco podařilo, tak je to výstavba silnic a dálnic. Když se podíváme na vládní prohlášení, splnili jsme jak silnice, tak dálnice. Podívejte se na trend a podívejte se na drajv. Letos zahájíme 91 kilometrů nových dálnic, to je důležitější. Já nejsem úplně happy, když přestříhávám pásky, protože na tom žádnou zásluhu nenesu. Já mám radost, když klepu, protože to je naše zásluha.
Takže když vám tady předložíme žebříčky – podle Global Economy 5. nejhorší silnice v Unii, podle Světového ekonomického fóra nejhorší silnice z V4 – řeknete, že je to dědictví?
Ale to není dědictví. Žebříčků jsou tisíce, já vám můžu ukazovat zase žebříčky, kde jsme na tom dobře. Vždycky, když někdo chce, tak si něco najde.
Tak Světové ekonomické fórum…
Jasně, no, Světové ekonomické fórum… Běžného řidiče, který jede, nezajímá Světové ekonomické fórum. Tak si počkejme na říjen, jestli bude spokojený, nebo ne.
Může se stát, že budete v říjnu premiérem?
Ne, nevidím to vůbec reálně a takhle to neřešíme. Podle mě by premiérem měl být předseda vítězné strany. Ne koalice, protože koalice je trošku šidítko na voliče, takové lízátko přes alobal, nikdo vlastně neví, koho volí a…
Vždyť to není pravda. Vy teď přebíráte rétoriku Miloše Zemana.
No ne, já myslím, že se mají dělat koalice férově po volbách, ne?
To není šidítko, všichni to vědí předem.
Ale dobrý, ať si každý dělá třeba desetikoalice.
Nám jde o to, že se může stát, že by někdo byl ochotný spolupracovat s hnutím ANO, ale ne s Andrejem Babišem.
Tuhle variantu vůbec neřešíme, prostě máme jasného lídra a je to zakladatel strany, je to šéf strany, má silnou pozici uvnitř strany, vyhrál několikeré volby, to prostě je neodpáratelné. Všechno se bude řešit podle toho, jak to rozdají voliči.
Ale Andrej Babiš je přece hráč, který má tyhle věci dopředu rozmyšlené. To není tak, že by se den po volbách probral a začal přemýšlet, co dál.
Že jsou různé scénáře, je samozřejmě pravda. Ale detailně se začnou vyvíjet až od toho, jak se karty rozdají, takže nepředbíhejme.
Nemáte někdy pocit, že Andrej Babiš je v politice hlavně proto, aby ochránil své byznysové zájmy?
Jako bývalý podnikatel vám řeknu, že pro firmu je vždycky horší varianta jít do politiky. Nejste tam, neřídíte to. A samozřejmě silné a velké firmy vždycky měly nástroje na to, aby si prolobbovaly spoustu věcí.
Ale tak zas dotace rostou, že jo.
Nemůžete 30 let úspěšně podnikat a vydělávat a to, že vám pomáhá nějaký dotační titul… Říkám ne politicky, ale podnikatelsky, že vstup do politiky firmě jednoznačně škodí.
Jak se ale vy díváte na to, že se teď musíte dohadovat s Bruselem, který zpochybňuje dotace pro Agrofert? Nevysilujete se zbytečně dohadováním, místo aby se prostě vyřešil premiérův střet zájmů?
Ale my takhle diskutujeme o každé firmě. Unie po nás teď chce, abychom udělali metodiku na kontrolování střetu zájmů a celá diskuze je o tom, jestli budeme kontrolovat každou firmu, nebo jestli půjdeme přes třicítku ústavních činitelů.
Přijde nám to jako zdržovací taktika, jak za každou cenu Agrofert udržet ve hře. To přece není tak složité udělat metodiku. Ministryně Maláčová má u sebe na ministerstvu seznam firem, kam dotace jít nemají, a je to.
Oni postupují jiným způsobem, u nás by to znamenalo kontrolovat desetitisíce firem. Snažíme se s Evropskou komisí domluvit. A u Agrofertu jediná diskuze s Evropskou komisí je, jestli my máme postupovat podle českého zákona, anebo podle auditního orgánu Evropské komise. A my to nevíme. Tak jsme řekli, ať to rozsoudí Evropský soudní dvůr.
Ale proč se o to máme my jako stát vůbec soudit? To je přece otázka politická – buď chceme, aby politikovy firmy čerpaly dotace, nebo ne.
Tady je český zákon, který umožnil přesun do svěřenských fondů. My podle něj musíme postupovat, přece nemůžeme…
Ale ten zákon jsme si přece udělali my sami. A Unii se to nelíbí, protože to vnímá z naší strany jako obcházení.
Dobře, ale prostě máme zákon. Připravila ho vláda, kde ANO mělo minoritu a svěřenské fondy v té době nikdo nezpochybňoval, je to normální běžný evropský nástroj. Do doby, než rozhodne soud, se nebude nic vyplácet a nevyplácí. Já myslím, že to je docela férové.
